Dostál: ODS se vrátila k osvědčené strategii. Obstrukce to prý ale zatím nejsou | info.cz

Články odjinud

Dostál: ODS se vrátila k osvědčené strategii. Obstrukce to prý ale zatím nejsou

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | ODS v pátek při mimořádné schůzi dolní komory, která měla na programu vládní daňový balíček a navýšení rodičovského příspěvku, sáhla po osvědčené, avšak krajně rozporuplné strategii. A přestože tvrdí, že nejde o obstrukce, je zjevné, že chce plánované navyšování daní, které má přinést do státního rozpočtu 8,5 miliardy korun navíc, maximálně oddálit. „Je naše svaté právo proti tomuto balíčku tady vystupovat hodiny, protože já a mí kolegové v pravé části politického spektra jsme byli zvoleni voliči, kteří nechtějí vysoké daně,“ hájí postup ODS její poslanec Jan Skopeček.

„Přednes vládního prohlášení premiéra Františka Udržala 13. prosince 1929 zase provázely protesty komunistických poslanců. Poslanci přerušovali Udržala pískotem na píšťalky, zpěvem Internacionály, házením sněmovních tisků na ministerskou lavici a házením praskajících kuliček a výkřiky Pryč s vládou fašistů a sociálfašistů! Poslancům KSČ sekundovali jejich senátorští kolegové, kteří vykřikovali na sněmovní galerii. Řada komunistických poslanců byla za své počínání vyloučena z účasti na příštích deseti schůzích sněmovny.“ (Jan Wintr: Česká parlamentní kultura)

Jak vidno, tradice parlamentních obstrukcí je i u nás dlouhá, páteční jednání poslanců bylo ale nesrovnatelně kultivovanější. Zástupci pravicové opozice se prostě jen střídali u pultíku a mluvili tak dlouho, dokud jednání neskončilo. Ostatně parlamentní obstrukce mohou vypadat různě. A pravdou také je, že jsou do jisté míry legitimní strategií. Záleží ale právě na té míře. A my zatím nevíme, kam až hodlá ODS a spol. zajít. Zjevné už teď ale je, že chce vládu vykoupat v její nedůslednosti. Se zvyšováním daní totiž počítá příjmová strana státního rozpočtu na příští rok, který poslanci tento týden poslali do druhého čtení. Opozice ale skoro jistě musí počítat s reakcí Andreje Babiše, který jí vyčte, že namísto toho, aby „makala“, se zmůže leda tak na blokování chodu sněmovny.

„Chtěl bych se ohradit proti tomu, že bychom tu jako ODS dělali jakoukoliv obstrukci. Jestli dobře počítám, tak od dnešního rána mluvíme o daňovém balíčku asi dvě hodiny (celkem to bylo nakonec hodin pět, pozn. red.). Při předchozím projednávání to bylo sedmdesát minut a už jsme obviňováni vládní koalicí, že tu obstruujeme, přičemž řada našich vlastních opozičních návrhů, které jsme v Poslanecké sněmovně podali, tu leží i více než rok, aniž by se dostala na projednávání této schůze,“ hájil postup ODS již citovaný Skopeček. Dokonce se na plénu sněmovny pustil do předvolební prognózy, když pravil, že voliči hnutí ANO prozřeli. Prý už této politické straně věřit nebudou.

O tom, kdo jak efektivně pracuje, případně s kým si voliči spojují svou budoucnost, rozhodnou volby. A ty jsou daleko. Pokud ale hovoříme o obstrukcích jako o legitimní metodě politického boje, zrovna tak je třeba upozornit, že jde o nástroj, kterým opozice může prakticky ochromit chod dolní komory. Neznamenalo by to skoro jistě nic jiného, než prohloubení nedůvěry veřejnosti v demokratický politický provoz. Ale jak jsme už uvedli, tak daleko zatím nejsme. Teprve další dny ukážou, zda se ODS rozvzpomene v plné parádě na praxi, kterou si poprvé vyzkoušela v první polovině roku 2010.

Již citovaný Wintr ve své knize o české parlamentní kultuře píše, že ODS tehdy sáhla po otevřené a veřejně přiznané obstrukci. „Byly používány v zásadě tři prostředky ke zdržování sněmovního jednání ve středečním a pátečním dopoledni (tj. v čase, na který má sněmovna vyhrazeny zákony ve třetím, tedy závěrečném čtení, pozn. red.): předkládání desítek procedurálních návrhů, dlouhé řečnění a požadování přestávek na poradu klubu. Nejviditelnějším aktérem obstrukcí byl poslanec Petr Nečas. 29. ledna 2010 od 9:30 do 10:00 přednášel návrhy na vyřazení bodů z pořadu schůze a požadoval, aby se o jeho návrzích hlasovalo jednotlivě. O jeho téměř čtyřiceti návrzích se pak hlasovalo přes půl hodiny.“

A dále: „Zvlášť markantní příklad obstrukce poskytuje průběh 74. schůze Poslanecké sněmovny 26. února 2010. Jako první si vzal v rozpravě o návrhu novely zákoníku práce slovo Petr Nečas a jako už poněkolikáté k tomuto tématu přednesl dlouhou řeč, která tentokrát trvala dvě a čtvrt hodiny. Následující úryvky z jeho řeči jednoznačně prokazují jeho obstrukční úmysl,“ píše Wintr s tím, že proti tomuto druhu obstrukce je velmi obtížná obrana, zvláště když předsedající místopředseda dolní komory Vojtěch Filip (KSČM) na námitky poslanců výslovně konstatoval, že poslanec Nečas stále hovoří k věci.

„Odmítl ho tedy volat k věci, což by byl předpoklad pro pozdější odebrání slova. Na projev poslance Nečase navázaly žádosti předsedů ODS a SZ o přestávku, jimž místopředsedkyně Sněmovny Lucie Talmanová (ODS) vyhověla, čímž byla doba vyčleněná na projednávání třetích čtení návrhů zákonů vyčerpána,“ uzavírá Wintr ve své knize pasáž o obstrukcích. Upozorňuje také, že obstrukce poslanců ODS tehdy začaly na konci ledna a polevovat začaly až v polovině dubna. Podle něj si tak tehdy ODS poprvé vyzkoušela, jak snadno lze prakticky zastavit legislativní proces.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud