KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská unie vstoupila do roku 2023 s nesmírnou zátěží ničivé konvenční války ve svém bezprostředním sousedství, která trvá už deset měsíců a podle všeho hned tak neskončí. Její dopady budou dál do značné míry diktovat priority EU v tomto roce; některé další klíčové úkoly budou přímo nebo nepřímo ovlivňovat. Ruská agrese působí ovšem zároveň jako jistá vzpruha – vyvolává naléhavou potřebu jednoty, připomíná Unii nejdůležitější hodnoty, na kterých je postavena, a podněcuje členské země ke zvýšené obraně a ochraně demokratického sociálně liberálního modelu tváří v tvář ruské, ale i čínské totalitě. Toto vše již bylo přítomno loni, letos můžeme očekávat posilování těchto trendů a s tím také i vnitřní tříbení v EU mezi většinou a některými „odpadlíky“, kteří hájí odstíněnější stanoviska vůči výzvám, nastoleným ruským počínáním.
EU je přímo zapojena do bezprostřední pomoci bojující Ukrajině a bude v ní pokračovat. Kyjevská vláda očekává, že v lednu obdrží první „krajíc“ z 18 miliard, které si EU vypůjčila, aby jí pomohla zajistit základní funkce státu. Unie bude za Ukrajinu platit úroky z této půjčky – a není vyloučeno, že ji jednou splatí celou.
V únoru se zatím v blíže neurčeném formátu uskuteční v Kyjevě summit Ukrajina-EU, který by měl vytyčit další milníky vzájemných vztahů, včetně upřesnění perspektivy ukrajinského členství v Unii. Každodenně se pak bude dál jednat o zvýšených dodávkách zbraní, munice, vojenského materiálu. Je důležité, aby ukrajinská strana byla co nejlépe připravena na příští ofenzívu ruských sil.
„Oceňujeme pomoc, kterou dostáváme, ale potíž bývá s načasováním. Pokud vedete válku, potřebujete všechno ne dnes, ale včera,“ řekl v rozhovoru pro server Politico ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba. Je si zajisté vědom toho, že tempo dodávek závisí na mnoha faktorech, ale upozorňuje, že čas je tím rozhodujícím. „Máme na všechny jednu prostou a upřímnou prosbu – dělejte všechno, co můžete, a ujistěte se, že opravdu děláte všechno, co můžete.“
Je nabíledni, že EU bude muset daleko více koordinovat, kdo co na Ukrajinu dodává, a slaďovat tyto informace s NATO, aby vojenská pomoc byla co nejefektivnější. Bude se muset také zabývat kapacitou evropského zbrojního průmyslu, který není schopen uspokojovat ukrajinské požadavky a zároveň i nové nároky evropských armád, které kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci navyšují své kapacity.
Asertivita ukrajinských představitelů je na místě. V této fázi války už vůbec není prostor pro pěkná slova bez valného obsahu. Půjde se na dřeň a evropská solidarita a soudržnost dostanou zabrat. Ne všichni Evropané budou ochotni uznat, že bezpečnost tolik stojí.
Kyjev bude tlačit na další protiruské sankce. Bude poukazovat na to, že navzdory všem deklaracím objem obchodní výměny mezi většinou zemí a Ruskem loni nadále rostl a že mnohé západoevropské firmy v Rusku zůstávají a vydělávají. Na to, že ruský zbrojní průmysl je nadále schopen si opatřovat západní součásti, čipy a technologie nutné k výrobě sofistikovaných střel. Na to, že navzdory blokádě se ruská ropa vrací do EU v tankerech pod různými vlajkami. Vynucování dosavadních devíti balíků sankcí bude tedy stejně důležité jako příprava dalších a může vyvolat zlou krev i rozepře.
