KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Tuzemská vládní koalice se dohodla, že od ledna 2023 zvýší přídavky na děti a životní a existenční minimum, od nichž se odvozují další sociální dávky. Působí to logicky a samozřejmě, neboť republiku jako nemilosrdný škrtič omotává inflace, jež patří k nejvyšším v EU. Jenže, země se současně prohýbá pod tíživě rostoucím zadlužením, potažmo rozpočtovými deficity. Vláda se ocitá v – minulými politickými garniturami pečlivě nastražované – pasti expandujícího sociálního státu a v bouři dávek, jež sice krátkodobě pomáhají, ale současně zemi znemožňují vymanit se z inflační krize a potápějí budoucnost.
Není zatím jasné, o kolik vzrostou životní a existenční minimum. Lidovecký šéf a ministr Marian Jurečka však už naznačil, že přídavky na děti se zvýší o poměrně velkorysých 30 procent. Základní přídavek by tak od ledna – dle věku dítěte – činil 820 až 1150 korun, přičemž pro rodiny s pracujícími či studujícími by vyplácená částka měla být o 500 Kč vyšší. Podstatné je to, že zvýšením minima se rozšiřuje i okruh rodin, které mohou přídavky pobírat; letos v červenci stát posílal více než 300 tisíc přídavků, což je o desítky tisíc více než o rok předtím.
Snad každý už chápe, že nic není zdarma, u sociálních dávek to platí dvojnásob. I když je Fialova vláda napadána ze všech stran za nedostatečnou sociální pomoc, realita je odlišná. Z nejnovějších počinů připomeňme zásadní zvýšení dávek na bydlení či zavedení úsporného tarifu, který je univerzální sociální dávkou pro všechny. Je evidentní, že výdaje na sociální systém prakticky nemají limit. Vždy lze argumentovat pro další zvyšování dávek, přídavků či příspěvků. A čím dál více obyvatel se postupně stává závislými na sociální blahovůli státu, což s sebou nese přehršli neblahých důsledků.
Nejenom ten Fialův, ale i všechny další vládní kabinety se jaksi vynuceně a samospádem ocitají a ocitnou v bludném kruhu inflačně zacykleného sociálního státu, který svou funkci sociálního zaopatřovatele musí plnit stůj co stůj, respektive „ať to stojí, co to stojí…“
Zvyšování všemožných dávek má zejména v dnešní, tak „drahé“ době silnou politickou logiku. Jestliže sociální dávky existují, pak je vzhledem k tragicky vysoké 17% inflaci nelze jen tak rušit. Ba co víc, je zcela logicky nutné držet jejich původně zamýšlenou reálnou hodnotu, tedy je zvyšovat dle arbitrárního rozhodnutí politiků. Lidé v Česku kvůli zdražování chudnou a mnozí potřebují finanční pomoc, bez níž by bylo ohroženo jejich přežití. Zdůrazněme, že současné zvyšování sociálních dávek zjevně není motivováno snahou o nepřiměřeně velkorysé zvyšování životní úrovně (nad rámec předcovidového roku 2019). Jde „jen“ o částečné dorovnávání či zmírňování problému způsobeného eskalujícími energiemi a růstem cen.
