Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hamáček se potřebuje na dohodě o vládě udělat, ne oddělat. Pochopí to Babiš? Komentář V. Dostála

Hamáček se potřebuje na dohodě o vládě udělat, ne oddělat. Pochopí to Babiš? Komentář V. Dostála

Předseda ČSSD Jan Hamáček může přijmout pouze takovou nabídku hnutí ANO, která bude mít aspoň teoretickou šanci na úspěch ve vnitrostranickém referendu. Pokud by v něm totiž prohrál, byl by to nejspíš začátek jeho konce v čele strany. I proto bude muset Andrej Babiš přitlačit. Otázka ovšem je, zda chápe nástrahy, kterým předseda sociálních demokratů čelí. ČSSD totiž není firma řízená bezmezně svým šéfem, nýbrž složitá a živá struktura s osobitou historií, identitou a hodnotovým ukotvením. Její členové mají mnohdy protichůdné zájmy a preference, které musí předseda vyvažovat a reprezentovat. V opačném případě si pod sebou začne řezat větev.

Naším neduhem je, že politiku až příliš personifikujeme. Přitom většina situací není produktem svobodné volby jednotlivých aktérů, nýbrž výsledkem dohod a strategií, které mají své systémové příčiny. Je tudíž vcelku irelevantní, jaký postup preferuje Jan Hamáček osobně – tedy pokud o něm nepřesvědčí většinu ve straně.

Něco podobného lze říct také na adresu politických stran – i jejich pozice má své systémové příčiny. „Politická strana se může umísťovat jen v té části stranicko-politického spektra, která není dostatečně silně obsazena, a může zaujmout jen takový prostor, jaký odpovídá jejím volebním výsledkům,“ praví klasická politologická poučka.

Proto platí, že je ve složité situaci nejen Hamáček, ale především celá sociální demokracie. Musí zvolit takovou strategii, která bude nejefektivnější pro její politické přežití, případně opětovnou expanzi. ČSSD přitom loni na podzim utrpěla debakl, její výsledek byl nejhorší od voleb v roce 1992 a je otázka, zda to bude právě případné vládní angažmá, co ji napomůže obnovit důvěru voličů. Spíš o tom lze pochybovat. Zároveň ale platí, že se právě Babišovi podařilo dokonale vyluxovat nejen její voliče, ale i program. Sociální demokraté jen těžko hledají agendu, kterou by jim předseda hnutí ANO už předtím nevykradl. Anebo si snad někdo umí představit, kterak ČSSD ve sněmovně nehlasuje pro zvyšování penzí či slevy na jízdném pro studenty a důchodce?

Příkladů lze uvést celou řadu. V danou chvíli se tím ale nemusíme zdržovat. Ostatně zástupci sociální demokracie i hnutí ANO nás v posledních týdnech opakovaně ubezpečovali, že pokud jde o program, shodu najdou nakonec takřka na všem. Snad s výjimkou progresivního zdanění.

Dohoda o vládě se ale zasekla jinde, ČSSD požadovala pět ministerstev včetně vnitra nebo financí. Zdůvodňovala to střetem zájmů Andreje Babiše a kauzou Čapí hnízdo. Babiš jim ale vyšel vstříc pouze v počtu ministerstev, nabídl jim spravedlnost, zahraničí, zemědělství, kulturu a resort práce a sociálních věcí. Vnitra nebo financí se vzdát odmítl.

Reakce sociálních demokratů nemohla být jasnější. Dohodu odmítlo stranické vedení jednomyslně. Už to samo o sobě je zásadní signál. Jan Hamáček pak zdůraznil, že nepožadoval – jak tvrdil Andrej Babiš – ministerstvo vnitra pro sebe, naopak dle svých slov hnutí ANO nabídl, že ve vládě nebudou předsedové stran. Podle něj tak jednání zkrachovala kvůli neochotě hnutí ANO řešit problém s trestně stíhaným premiérem.

Především tuto okolnost měl mít předseda hnutí ANO na zřeteli předtím, než se podvolil svým kolegům a přišel za sociální demokracií na začátku tohoto týdne s novou nabídkou. A pokud je pravda, že jsou její součástí resorty obrany, zahraničí, školství, kultury a sociální věci nebo zemědělství, horko těžko tím může sociální demokraty uchlácholit.

Stačit jim nebude ani to, že by ministrem vnitra měl být nestraník vybraný Andrejem Babišem, se kterým by měli vyslovit souhlas i sociální demokraté. Zkrátka a dobře, za dané konstelace roste „vyděračský“ potenciál a cena sociální demokracie. A pokud se Babiš skutečně nechce opírat o oba krajní póly české politiky – KSČM a SPD –, o čemž lze mimochodem úspěšně pochybovat, bude muset sociálním demokratům nabídnout o hodně víc, než v prvním kole jednání. Teprve zítra budeme vědět, zda situaci vyhodnotil správně a pochopil, že Hamáček nehraje primárně o vládu, nýbrž o budoucnost ČSSD a svou pozici předsedy strany.

Právě v tomto punktu takříkajíc potřebuje, aby se na dohodě o vládě udělal, a nikoli oddělal. Pokud by měl tudíž v pátek svým spolustraníkům nabídnout něco, s čím by nejspíš referendum prohrál, raději opět zavelí k odchodu do opozice.

Na podzim jsou senátní a komunální volby a za rok opět volební sjezd strany. A třeba v Senátu ČSSD obhajuje třináct křesel, tedy téměř polovinu ze sedmadvaceti obvodů, ve kterých se bude volit. S ohledem na aktuální preference a koneckonců i kondici sociální demokracie je přitom prakticky jisté, že bude tyto pozice dál ztrácet. Podobný výsledek lze přitom čekat také ve volbách komunálních.

A pokud především komunální politici sociální demokracie vyhodnocují situaci tak, že by jim vládní angažmá s trestně stíhaným oligarchou odlákalo voliče, je jasné, komu za to budou přičítat hlavní odpovědnost. Přesně tomu se potřebuje Hamáček vyhnout. Pokud má před spolustraníky hájit vládní angažmá, musí za nimi předstoupit s něčím na tento způsob: „Ve vládě budeme mít ministerstvo vnitra, tudíž jistotu, že Babiš nebude ovlivňovat vyšetřování Čapího hnízda, a získáme pět resortů, které odrážejí naše programové priority, a tudíž šanci hájit zájmy našich voličů, a navíc jsme zabránili vzniku vlády, která by se opírala o rasisty a xenofoby.“ Ani to mu ale nakonec nemusí stačit.

Výsledek vnitrostranického referenda je zkrátka krajně nejistý a může se dost dobře stát, že v regionech převáží – už jenom proto, že se blíží zmíněné podzimní volby – principiální pozice a Hamáček prohraje tak jako tak. A nakonec je tu minimálně ještě jeden faktor, který hovoří pro jeho maximální obezřetnost. Ať vyjedná cokoli, bude skoro jistě čelit permanentnímu vydírání ze strany hnutí ANO, neboť Babiš disponuje záložní většinou s komunisty a Okamurou. To je okolnost, která bude pozici ČSSD v každém případě problematizovat a její případnou koalici s Babišem bude do nekonečna zatěžovat. Dokonce si lze už teď představit situaci, že jakmile to začne v koalici skřípat, Babiš sociální demokraty s vědomím výše zmíněné pojistky z vlády vystrnadí.

Pokud se totiž může spolehnout nejen na komunisty a Okamuru, ale také na Zemana, je skoro jisté, že by koaliční roztržka vyústila ve vznik jednobarevného kabinetu hnutí ANO, což je ostatně Babišem dlouhodobě preferovaná varianta. Na „vyslovení“ nedůvěry rekonstruované vládě ve sněmovně hlasy za takové situace nebudou.

Jinak řečeno: Babišova vláda bude poté, co obdrží v dolní komoře důvěru, až do voleb prakticky nesesaditelná. A sociální demokraté budou za takové situace za ty, kteří Babišovi skočili na lep ve chvíli, kdy potřeboval legitimizovat svou vládu, a nepochopili, že je od začátku potřeboval pouze na jedno hlasování. Což by Hamáček uvnitř strany zcela jistě neustál.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744