Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hamáček se potřebuje na dohodě o vládě udělat, ne oddělat. Pochopí to Babiš? Komentář V. Dostála

Hamáček se potřebuje na dohodě o vládě udělat, ne oddělat. Pochopí to Babiš? Komentář V. Dostála

Předseda ČSSD Jan Hamáček může přijmout pouze takovou nabídku hnutí ANO, která bude mít aspoň teoretickou šanci na úspěch ve vnitrostranickém referendu. Pokud by v něm totiž prohrál, byl by to nejspíš začátek jeho konce v čele strany. I proto bude muset Andrej Babiš přitlačit. Otázka ovšem je, zda chápe nástrahy, kterým předseda sociálních demokratů čelí. ČSSD totiž není firma řízená bezmezně svým šéfem, nýbrž složitá a živá struktura s osobitou historií, identitou a hodnotovým ukotvením. Její členové mají mnohdy protichůdné zájmy a preference, které musí předseda vyvažovat a reprezentovat. V opačném případě si pod sebou začne řezat větev.

Naším neduhem je, že politiku až příliš personifikujeme. Přitom většina situací není produktem svobodné volby jednotlivých aktérů, nýbrž výsledkem dohod a strategií, které mají své systémové příčiny. Je tudíž vcelku irelevantní, jaký postup preferuje Jan Hamáček osobně – tedy pokud o něm nepřesvědčí většinu ve straně.

Něco podobného lze říct také na adresu politických stran – i jejich pozice má své systémové příčiny. „Politická strana se může umísťovat jen v té části stranicko-politického spektra, která není dostatečně silně obsazena, a může zaujmout jen takový prostor, jaký odpovídá jejím volebním výsledkům,“ praví klasická politologická poučka.

Proto platí, že je ve složité situaci nejen Hamáček, ale především celá sociální demokracie. Musí zvolit takovou strategii, která bude nejefektivnější pro její politické přežití, případně opětovnou expanzi. ČSSD přitom loni na podzim utrpěla debakl, její výsledek byl nejhorší od voleb v roce 1992 a je otázka, zda to bude právě případné vládní angažmá, co ji napomůže obnovit důvěru voličů. Spíš o tom lze pochybovat. Zároveň ale platí, že se právě Babišovi podařilo dokonale vyluxovat nejen její voliče, ale i program. Sociální demokraté jen těžko hledají agendu, kterou by jim předseda hnutí ANO už předtím nevykradl. Anebo si snad někdo umí představit, kterak ČSSD ve sněmovně nehlasuje pro zvyšování penzí či slevy na jízdném pro studenty a důchodce?

Příkladů lze uvést celou řadu. V danou chvíli se tím ale nemusíme zdržovat. Ostatně zástupci sociální demokracie i hnutí ANO nás v posledních týdnech opakovaně ubezpečovali, že pokud jde o program, shodu najdou nakonec takřka na všem. Snad s výjimkou progresivního zdanění.

Dohoda o vládě se ale zasekla jinde, ČSSD požadovala pět ministerstev včetně vnitra nebo financí. Zdůvodňovala to střetem zájmů Andreje Babiše a kauzou Čapí hnízdo. Babiš jim ale vyšel vstříc pouze v počtu ministerstev, nabídl jim spravedlnost, zahraničí, zemědělství, kulturu a resort práce a sociálních věcí. Vnitra nebo financí se vzdát odmítl.

Reakce sociálních demokratů nemohla být jasnější. Dohodu odmítlo stranické vedení jednomyslně. Už to samo o sobě je zásadní signál. Jan Hamáček pak zdůraznil, že nepožadoval – jak tvrdil Andrej Babiš – ministerstvo vnitra pro sebe, naopak dle svých slov hnutí ANO nabídl, že ve vládě nebudou předsedové stran. Podle něj tak jednání zkrachovala kvůli neochotě hnutí ANO řešit problém s trestně stíhaným premiérem.

Především tuto okolnost měl mít předseda hnutí ANO na zřeteli předtím, než se podvolil svým kolegům a přišel za sociální demokracií na začátku tohoto týdne s novou nabídkou. A pokud je pravda, že jsou její součástí resorty obrany, zahraničí, školství, kultury a sociální věci nebo zemědělství, horko těžko tím může sociální demokraty uchlácholit.

Stačit jim nebude ani to, že by ministrem vnitra měl být nestraník vybraný Andrejem Babišem, se kterým by měli vyslovit souhlas i sociální demokraté. Zkrátka a dobře, za dané konstelace roste „vyděračský“ potenciál a cena sociální demokracie. A pokud se Babiš skutečně nechce opírat o oba krajní póly české politiky – KSČM a SPD –, o čemž lze mimochodem úspěšně pochybovat, bude muset sociálním demokratům nabídnout o hodně víc, než v prvním kole jednání. Teprve zítra budeme vědět, zda situaci vyhodnotil správně a pochopil, že Hamáček nehraje primárně o vládu, nýbrž o budoucnost ČSSD a svou pozici předsedy strany.

Právě v tomto punktu takříkajíc potřebuje, aby se na dohodě o vládě udělal, a nikoli oddělal. Pokud by měl tudíž v pátek svým spolustraníkům nabídnout něco, s čím by nejspíš referendum prohrál, raději opět zavelí k odchodu do opozice.

Na podzim jsou senátní a komunální volby a za rok opět volební sjezd strany. A třeba v Senátu ČSSD obhajuje třináct křesel, tedy téměř polovinu ze sedmadvaceti obvodů, ve kterých se bude volit. S ohledem na aktuální preference a koneckonců i kondici sociální demokracie je přitom prakticky jisté, že bude tyto pozice dál ztrácet. Podobný výsledek lze přitom čekat také ve volbách komunálních.

A pokud především komunální politici sociální demokracie vyhodnocují situaci tak, že by jim vládní angažmá s trestně stíhaným oligarchou odlákalo voliče, je jasné, komu za to budou přičítat hlavní odpovědnost. Přesně tomu se potřebuje Hamáček vyhnout. Pokud má před spolustraníky hájit vládní angažmá, musí za nimi předstoupit s něčím na tento způsob: „Ve vládě budeme mít ministerstvo vnitra, tudíž jistotu, že Babiš nebude ovlivňovat vyšetřování Čapího hnízda, a získáme pět resortů, které odrážejí naše programové priority, a tudíž šanci hájit zájmy našich voličů, a navíc jsme zabránili vzniku vlády, která by se opírala o rasisty a xenofoby.“ Ani to mu ale nakonec nemusí stačit.

Výsledek vnitrostranického referenda je zkrátka krajně nejistý a může se dost dobře stát, že v regionech převáží – už jenom proto, že se blíží zmíněné podzimní volby – principiální pozice a Hamáček prohraje tak jako tak. A nakonec je tu minimálně ještě jeden faktor, který hovoří pro jeho maximální obezřetnost. Ať vyjedná cokoli, bude skoro jistě čelit permanentnímu vydírání ze strany hnutí ANO, neboť Babiš disponuje záložní většinou s komunisty a Okamurou. To je okolnost, která bude pozici ČSSD v každém případě problematizovat a její případnou koalici s Babišem bude do nekonečna zatěžovat. Dokonce si lze už teď představit situaci, že jakmile to začne v koalici skřípat, Babiš sociální demokraty s vědomím výše zmíněné pojistky z vlády vystrnadí.

Pokud se totiž může spolehnout nejen na komunisty a Okamuru, ale také na Zemana, je skoro jisté, že by koaliční roztržka vyústila ve vznik jednobarevného kabinetu hnutí ANO, což je ostatně Babišem dlouhodobě preferovaná varianta. Na „vyslovení“ nedůvěry rekonstruované vládě ve sněmovně hlasy za takové situace nebudou.

Jinak řečeno: Babišova vláda bude poté, co obdrží v dolní komoře důvěru, až do voleb prakticky nesesaditelná. A sociální demokraté budou za takové situace za ty, kteří Babišovi skočili na lep ve chvíli, kdy potřeboval legitimizovat svou vládu, a nepochopili, že je od začátku potřeboval pouze na jedno hlasování. Což by Hamáček uvnitř strany zcela jistě neustál.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232