Články odjinud

Januš: Žluč a hnus pražské kavárny. Ve sporu o Kováře nejde o pravdu, ale o šibenici

Januš: Žluč a hnus pražské kavárny. Ve sporu o Kováře nejde o pravdu, ale o šibenici

V pondělí jsme zveřejnili postoje dvou respektovaných historiků, profesorů Robeta Kvačka a Jaroslava Pánka, kteří se svými posudky zastali bývalého prorektora Univerzity Karlovy Martina Kováře. Toho nařkli tři doktorandi z plagiátorství, což profesor, stejně jako jeho dva kolegové, odmítá. Celý týden jsem pak sledoval reakce a nestačil se divit. Hysterii, která se zvedla po publikování druhého pohledu na věc, je zarážející a děsivá zároveň. Mnohé ukazuje i o části takzvané pražské kavárny a o způsobu, jímž uvažuje a diskutuje.

Ve věci údajného plagiátorství profesora Kováře totiž podstatné části lidí vůbec nejde o pravdu. A pokud jim i o pravdu třeba jde, pátrají po ní způsobem, který by měl být v české společnosti 21. století nepřijatelný. 

Kovář mohl být rektorem UK. To vadí?

Jako by šlo o popravu jednoho konkrétního intelektuála a jeho co možná největší ponížení. Slova o lynči nejsou nadnesená. Na Facebooku se loni objevil nechutný obrázek, vycházející z obálky knihy rozhovorů, které připravil právě Kovář s dalším úspěšným profesorem, egyptologem Miroslavem Bártou. Titul se jmenuje Jak dál? No a na onom příspěvku se objevila místo původního obrázku šibenice a daný člověk ji sdílel s konstatováním: „Je na čase přiznat barvu“. Skoro jako kdyby se psala 30. léta.

Minimálně pro část lidí je tak nenávist ke Kovářovi evidentně zcela osobní věcí, v níž opravdu ani tak nejde o skutečnost. Co ale na profesorovi tolik vadilo a vadí? To se můžeme jen dohadovat. V konkrétnostech na to nepřijdeme, v té celé skupině se ale jistě objevují i nenávistné proudy pramenící z toho:

Že byl úspěšný a vzhledem ke svému postavení patrně vydělával zajímavé peníze?

Že mohl být příštím rektorem Univerzity Karlovy?

Že jako pravičák a bývalý člen ODS začal radit ministru zahraničních věcí Tomáši Petříčkovi (ČSSD)?

Že s Miroslavem Bártou na sebe navázali řadu dalších inspirativních osobností a skoro to vypadalo, že se tu rodí nový think tank?

Že se nebál veřejnosti prezentovat své  silně proevropské názory?

Pokud je Kovář plagiátorem, je to smutné, ale není to důvod k šibenicím a k tomu všemu hnusu, který postupně vytéká. A není to ani důvod k naprosté odborné likvidaci tohoto muže.

Část pražské kavárny je stejná jako Zeman

I já řadím sám sebe do toho prostředí, které prezident Miloš Zeman a někteří jeho příznivci označují hanlivě pražskou kavárnou. Dlouho jsem byl ale asi až moc naivní. Myslel jsem si, že většina z těch, kteří se k tomu členství hlásí, nejsou jako ti druzí. Že nevyužívají jen části argumentů, že nepřekrucují vyjádření, že si předem neudělají názor, který následně drží za každou cenu. I za cenu zbytečné a účelové dehonestace lidí, kterým mnohdy nesahají ani po kotníky.

V posledních dnech jsem však dospěl k opačnému postoji. Podstatná část pražské kavárny se chová úplně stejně jako ti, které kritizuje. Možná dokonce ještě hůř. To, co si můžete přečíst na sociálních sítích o Martinu Kovářovi a teď už i o INFO.cz a o jeho důvodech k publikování nových skutečností v údajné plagiátorské kauze, je vším možným, je ne věcnou diskusí a soubojem argumentů, které bych očekával v této společenské skupině.

Tak třeba: Nevšiml jsem si, že by někomu z těch, kteří nás kritizují za publikaci závěrů obou posudků, vadilo, že byla kauza medializována už na samém začátku, prakticky v přímém přenosu. Strašně se jich ale dotklo, že jsme nyní zveřejnili druhou část „pravdy“. Prý tím vytváříme nátlak a snažíme se ovlivnit rozhodnutí akademické samosprávy. Etická komise Filozofické fakulty dokonce vydala veřejné prohlášení. 

Těm lidem nevadilo okamžitě nad Kovářem zlomit hůl a kopnout do něj. Mnozí z nich začali popisovat, že je to možná fajn člověk a docela dobře mluví o historii, ale vědec je to mizerný. Prý se to dlouhodobě vědělo. Vědělo se to tak moc, že pro jeho jmenování profesorem hlasovalo na Vědecké radě Filozofické fakulty z 30 přítomných členů všech 30. Na to se už ale zapomnělo, Kovář je zkrátka podvodník, tak jsme špatní i my, že se v tom ještě rýpeme.

Smutná jsou i ta vzájemná protiřečení si. Plagiát má okamžitě poznat každý, tvrdí někteří morální samozvanci. Ti samí lidé se ale začnou podivovat nad tím, proč posudky psali právě oni profesoři, když se věnují zcela jiné době. Tak tedy argument, že plagiát pozná každý, platí jen někdy?

Pokud se teď ukazuje, že by to všechno mohlo být složitější, je to pro ně problém. Neváhají se vysmívat ani Robertovi Kvačkovi, na kterého přitom přísahá většina opravdu významných historiků, a jeho věku 86 let, ani Jaroslavu Pánkovi. I ten je mimochodem podle nich ve svých 72 letech příliš starý na to, aby si mohl na celou věc udělat normální a podložený názor.

A předhazují se jim osobní vztahy. Jinde se bez důkazů předpokládají malé domů a kamarádšofty povýšené nad vlastní profesní čest. Pořád nechápu proč, ale zkrátka to tak je. Přitom si můžeme položit ještě jednu důležitou otázku: Kam se poděla presumpce neviny?

Proč píšeme to, co píšeme

Důvod, proč jsme publikovali dané informace, je jediný. Myslíme si totiž, že pokud někoho soudíme, měli bychom znát všechna fakta. Pokud je určitá část příběhu mediální a obecně dostupná a následně vyjde najevo, že to všechno není tak jednoduché, je fér sdělit veřejnosti i ony další informace. Na INFO.cz navíc, na rozdíl od některých jiných médií, presumpci neviny skutečně ctíme.

Zvláště, když jde o zjevnou nespravedlnost. Já osobně opravdu nevím, jestli Kovář je, nebo není plagiátor. Není mi to jedno, přál bych si, aby nebyl. Nehraje v tom roli ani tak to, že pro INFO.CZ napsal jeden text a v budoucnu možná napíše další, ani to, že mě na Filozofické fakultě ochotně vyzkoušel po náhlém úmrtí profesora Vladimíra Nálevky z jeho specializační přednášky a dal mi jedničku.

Jde o to, že pro mě jeho texty a pohled na svět byly a jsou inspirativní a že jsem ho vnímal jako skutečně úspěšného historika, který se umí s Čechy podělit o své znalosti. Což se o mnohých jiných, z nichž někteří nyní celkem očekávatelně stojí na opačné straně barikády, říct nedá. 

Pokud se následně dozvím, že je plagiátor, bude mě to mrzet z toho důvodu, protože na něm a na jeho práci nutně utkví velká skvrna. Přesto ho nepřestanu brát vážně. Na rozdíl od jiných, kteří ho popravili ještě před tím, než tribunál zasedl.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud