„Je to bastard, ale náš.“

KOMENTÁŘ ERIKA SIEGLA | Bad romance části republikánů s Donaldem Trumpem vyvrcholila útokem na Kapitol. Vezmeme si z ní skutečnou lekci?

„Je to bastard, ale je náš.“ Touto větou Američané (či Sověti) hodnotili během studené války své klientské a často diktátorské režimy v Africe či Asii. Jednoduchá logika vyjadřovala zdůvodnění pro cokoliv: finanční a politickou podporu, dodávky zbraní a přehlížení, že místní vládce rozkrádá pomoc a terorizuje vlastní obyvatelstvo, někdy s vydatným přispěním expertů ochranitelské velmoci. Zdánlivě národní či ideologický zájem Ameriky tak podněcoval a podporoval monstra jako zairský Mobuto Sese Seko, zkorumpované a neoblíbené jihovietnamské diktátory či jihoamerickou juntu, která střílela do pokojných občanských protestů. Někde to nedopadlo tak špatně, ale výsledek byl často obdobný – postavení Ameriky se neposílilo, naopak místní obyvatelstvo na ni hledělo se směsicí opovržení, často nenávisti, z čehož pochopitelně těžil Sovětský svaz a komunisti.

„Je to lhář, manipulátor, ale je náš.“ Tak by se dal shrnout ještě do listopadu postoj mnoha konzervativců v Americe (ale i v Česku) k Donaldu Trumpovi. Snižuje daně korporacím? Dává více peněz na armádu? Odbourává environmentální regulaci? Ano, takhle to chceme, a proto je náš... Bez ohledu na konflikt zájmů, lhaní, nekompetentnost a ohýbání zákonů.

Instrumentální podpora Trumpa, a tedy i jeho manipulací, se ve jménu „vyšších“ či „reálných“ politických cílů časem vyvinula v závislost, kdy se ctihodní vůdci republikánů neodvažovali od prezidenta oddělit a „opustit ho“. Někteří vysoce postavení jako Ted Cruz a Lindsey Graham ani tehdy, když jeho úsilí zpochybnit žalobami listopadové volby a jejich výsledek vyšlo na prázdno a když otevřeně tlačil na státní úředníky, aby „upravili čísla“. Pravdu mají ti, kteří tvrdí, že část odpovědnosti za vyrabování Kapitolu nepřímo padá i na ně.

Shovívavý, či dokonce pozitivní postoj některých českých politiků k Trumpovi je (či snad už jen byl) ještě méně pochopitelný. Jaká dílčí vítězství či mocenské pozice jim pomohl dosáhnout? Bylo by samozřejmě nediplomatické a nejapné, kdyby Češi soustavně kritizovali amerického prezidenta či otevřeně fandili jeho protikandidátovi. Ale bezvýhradně ho oceňovat a říkat, že by si přáli jeho znovuzvolení? 

Trump byl už během své první kampaně mnohokrát usvědčen ze lži, během vlády ho i kvůli jeho jednání se spojenci opouštěli ministři obrany a zahraničí a v memoárech tvrdě kritizoval jeho vlastní národní bezpečnostní poradce. Dle svých slov se „zamiloval“ do Kim Čong Una, všemožně nadbíhal Putinovi a přehlížel, či dokonce urážel evropské spojence. Na Evropu uvalil nové obchodní tarify a hrozil celní válkou, pokud mu nebude po vůli, na což by doplatili i čeští exportéři. Nová cla ostatně zaplatil i americký spotřebitel a ta odvetná čínská, například na vývoz amerických agrárních produktů, zase americký daňový poplatník v štědrých kompenzačních subvencích pro farmáře.

NATO Trump opakovaně označil za nefunkční organizaci a v případě baltských zemí zpochybnil článek 5 o společné obraně. Alianci svou rétorikou degradoval na pomyslný kartel, který poskytne ochranu jen tomu, kdo včas a dostatečně platí (bez ohledu na účel a efektivitu vojenských výdajů). Co USA nakonec udělaly pro posílení či udržení evropské bezpečnosti, nebylo díky Trumpovi, ale jemu navzdory a zásluhou establishmentu, kterým on sám pohrdal a který ignoroval. To dokládají svědectví členů jeho administrativy jako byli John Bolton a James Mattis. 

„Chová se trochu divně, ale je náš.“ Tak přistupují někteří k autokratickým tendencím ve střední Evropě. Je možné důvěryhodně kritizovat Andreje Babiše kvůli ohýbání zákonů a pravidel o střetu zájmů a současně zcela bagatelizovat podobné, či ještě horší chování kousek za našimi hranicemi? Nemusíme pranýřovat amerického prezidenta ani své blízké sousedy, ale „nevidět a neslyšet“ jejich útoky na novinářskou profesi, nezávislý tisk a účelové změny volebních či justičních norem v rámci posílení jejich moci (leckde spojené právě s masivní korupcí)? 

Demagogie, manipulace, šíření lží a rozeštvávání společnosti bohužel stále více patří k současné politice. Jde ale pořád hlavně o podstatu sdělení, které bychom měli hodnotit, nikoliv o to, zda jsou takzvaně zprava, nebo zleva. Česko zatím v tomto ohledu nepatří zdaleka k nejhorším v Evropě. Ekonomická krize a hlubší sociální problémy, které s sebou v roce 2021 zřejmě přinese, dále hnojí půdu pro manipulaci, polarizaci a demagogii a tedy i pro trumpovskou politiku bez Trumpa. Nebo přesněji řečeno s chytřejším a nebezpečnějším „Trumpem“, který nebude tolik sebedestruktivní a sebestředný.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital