Kočner a Nagyová aneb Česko-slovenské specifikum: dopady kriminalizace politiky

Martin Schmarcz

04. 09. 2020 • 06:00
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Česko a Slovensko mají kromě mnoha jiného společnou jednu věc. V obou zemích padly vlády v důsledku kriminálních kauz. Na místě je přitom nejvyšší opatrnost. Od vznešené touhy po spravedlnosti lze snadno sklouznout ke kriminalizaci politiky. A demokracie je příliš cenná hodnota, než abychom ji obětovali emocím.

Jedna věc je politická zodpovědnost a ta je nesporná: Petr Nečas ani Robert Fico se nemohou vykroutit z dopadů svých rozhodnutí. Bývalý český premiér z toho, jak velkou moc svěřil do rukou Jany Nagyové, ačkoli byl dlouhodobě varován před neblahými důsledky. Expředseda slovenské vlády se zase nedokázal vypořádat s mafiemi, které významně ovlivňují nejen ekonomický, ale i veřejný život u našich sousedů. Ale ani jeden se zjevně nedopustil spektakulárních činů, z nichž byli veřejně nařčeni, což předznamenalo jejich pád.

Tím nemá být řečeno, že si třeba oba nezasloužili padnout a že by k tomu tak jako tak nedošlo kvůli něčemu jinému. Jen to, že v obou zemích podobu demokracie zásadně ovlivnila nepodložená kriminální nařčení, ze kterých minimálně v Česku po letech příliš nezbylo. Motto “vinní nebo nevinní, stejně měli jít,” snad může být i formálně pravdivé, ale pro obsah demokracie je zničující. Mnozí ovšem tuto optiku odmítají přijmout. Prostě považují Fica a Nečase za mizerné premiéry a vítají, že padli, aniž by kriticky zhodnotili, jakým způsobem.

Nejde však o ty dva, ale o neblahé důsledky, jaké taková kriminalizace politiky obecně má pro nás jako pro společnost. Ostatně, jak to všechno dopadlo? V Česku proběhl takřka puč, kdy padla nejen jedna vláda, ale moc na půl roku převzal neústavním způsobem prezident, který nerespektoval výsledek svobodných voleb, dosadil si vlastní kabinet a uvedl do pohybu děje, jejichž důsledky pociťujeme dodnes. Na Slovensku neustále živená hysterie nakonec přivedla k vládě netransparentní slepenec, v němž prim hrají populisté a egomaniaci a všemu šéfuje Igor Matovič, slovenská obdoba Andreje Babiše.

Takže si to shrňme: Na Slovensku i v Česku padly vlády na základě nepravdivých obvinění a vzhledem k tomu, jak šel politický vývoj dál, lze sotva říci, že šlo o změnu k lepšímu. Jistě to neznamená, že nespokojenost s politikou v obou zemích nebyla reálná a oprávněná, ale ona podezření znemožnila hledání lepšího řešení. Zpětně dobře vidíme, jak zásadně podobu demokracie ovlivní, když do ní zasáhne zájem kriminalizovat politiku.

Můžeme mít legitimní důvody nevěřit politikům, stejně jako policistům, státním zástupcům a soudcům. Ale svobodná společnost nestojí na konkrétních osobách a už vůbec ne na naší víře v ně. Stojí na aktivním prosazování a obraně určitých obecných hodnot. Parlamentní demokracie je jednou z nich, nezávislost justice druhou, kritické myšlení třetí. O podobě vlády nesmějí rozhodovat policejní plukovníci, o spravedlivosti rozsudků politici a o našich rozhodnutích předsudky.

V politice se má rozhodovat politickými prostředky. Pokud se místo ekonomické reformy, obrany svobody či solidarity stane narativem vládců „trestání kriminálních předchůdců“, je zle. Igor Matovič a Andrej Babiš tak místo vysvětlování vlastních chyb a omylů mohou občanům vždy říkat: „chcete snad, aby se vrátili ti zločinci?“ Dokud to bude fungovat, tak nám místo rozumu a práva budou vládnout emoce a „lynč“ ulice. Apriorní předsudky vůči standardním demokratickým stranám, neschopnost oddělovat parlamentní a represivní moc, respektovat rozsudky soudů a ctít presumpci neviny nevedou k ničemu dobrému. Kriminalizace politiky demokracii v Česku a na Slovensku nijak nevylepšila. Vnesla do ní více iracionality, hysterie a falše.

SDÍLET