KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Česko a Slovensko mají kromě mnoha jiného společnou jednu věc. V obou zemích padly vlády v důsledku kriminálních kauz. Na místě je přitom nejvyšší opatrnost. Od vznešené touhy po spravedlnosti lze snadno sklouznout ke kriminalizaci politiky. A demokracie je příliš cenná hodnota, než abychom ji obětovali emocím.
Jedna věc je politická zodpovědnost a ta je nesporná: Petr Nečas ani Robert Fico se nemohou vykroutit z dopadů svých rozhodnutí. Bývalý český premiér z toho, jak velkou moc svěřil do rukou Jany Nagyové, ačkoli byl dlouhodobě varován před neblahými důsledky. Expředseda slovenské vlády se zase nedokázal vypořádat s mafiemi, které významně ovlivňují nejen ekonomický, ale i veřejný život u našich sousedů. Ale ani jeden se zjevně nedopustil spektakulárních činů, z nichž byli veřejně nařčeni, což předznamenalo jejich pád.
Tím nemá být řečeno, že si třeba oba nezasloužili padnout a že by k tomu tak jako tak nedošlo kvůli něčemu jinému. Jen to, že v obou zemích podobu demokracie zásadně ovlivnila nepodložená kriminální nařčení, ze kterých minimálně v Česku po letech příliš nezbylo. Motto “vinní nebo nevinní, stejně měli jít,” snad může být i formálně pravdivé, ale pro obsah demokracie je zničující. Mnozí ovšem tuto optiku odmítají přijmout. Prostě považují Fica a Nečase za mizerné premiéry a vítají, že padli, aniž by kriticky zhodnotili, jakým způsobem.
