KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Minulý týden se v těsném sledu v médiích objevily tři zásadní korporátní zprávy. Obří globální konglomeráty General Electric, Johnson & Johnson a Toshiba v návaznosti oznámily, že se každá z nich dobrovolně rozdělí na několik menších částí, které budou na trhu působit samostatně. Jak se říká – dva jsou náhoda, tři už představují trend. Máme se tedy připravit na konec velkých konglomerátů, které vyrábějí prakticky cokoliv na škále od polovodičů až po letecké motory?
Tak jednoduché to pochopitelně není. Nejdřív k tomu, proč se firmy s více než stoletou historií vůbec dobrovolně rozdělují. Roli pochopitelně hraje více faktorů, tím hlavním důvodem je však uvědomění, že tyto obří korporace v současném, stále se zrychlujícím světě působí tak trochu jako sloni v porcelánu.
Rychlost, dravost, agilita – to jsou klíčové vlastnosti dnešních úspěšných firem. A korporativní způsob rozhodování má s těmito atributy jen pramálo společného.
Rozdíl poměrně dobře ilustruje například způsob, jak se s aktuální čipovou krizí v automobilovém průmyslu vyrovnala na jedné straně Tesla a na straně druhé tradiční automobilky sázející na spalovací motory. Zatímco Elonu Muskovi stačilo upravit firmware svých automobilů, aby dosáhl rekordních dodávek, u řady ostatních výrobců se kvůli neschopnosti reagovat zcela zastavily výrobní linky.
