Kristen: Hitler, selský rozum a neziskovky. Debata o médiích pod záštitou ČRo se zvrhla ve frašku

Vojtěch Kristen

15. 02. 2020 • 07:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Debata zaštítěná radou Českého rozhlasu měla hledat východiska, jak chceme jako společnost přistupovat k mediální výchově, mediální gramotnosti či k tématu dezinformací. Stala se z ní ale fraška. Vinou pochybné dramaturgie, nedostatku plurality názorů, účelových zkratek a dezinformací. To nejhodnotnější, s čím panel obsazený „taky-odborníky“ přišel, byl povzdech, že by se mládež měla naučit rozdělovat zpravodajské a publicistické žánry. A to nestačí.

Diskuse pod patronací Rady Českého rozhlasu vzbudila ve veřejném prostoru řadu emocí, ještě než stihla začít. Spíše než kvůli naléhavosti tématu to však bylo z důvodu názorové uniformity pozvaných hostů, kteří si pak během diskuse samotné skutečně notovali. Nejvýraznější postavou byl člen Rady ČTK Petr Žantovský, společnost mu dělal novinář a spisovatel Ondřej Neff a člen „velké“ mediální Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov, u nějž se v poslední době spekuluje o ambicích kandidovat na šéfa ČT. Trojici jako další host doplnil ombudsman Českého rozhlasu Milan Pokorný.

Kromě nich ale měla diskuse i další dva aktéry. Rozhlasového moderátora Tomáše Procházku – který si během akce vysloužil největší pozornost, když spojil působení influencera Kovyho a Adolfa Hitlera; což je skutečnost, za kterou by se ve veřejnoprávních médiích na západ od nás minimálně omlouvalo, nebo spíš odstupovalo. Kromě něj ke konci do debaty zasahoval i po straně nervózně přecházející Štěpán Kotrba, muž, který si v poslední době získal největší mediální pozornost ve chvíli, kdy při sjezdu ČSSD nastříkal pepřový sprej do očí člověku, který jej přišel poprosit o pár drobných.

Chvála vysoké škole života

Výběr hostů, kteří byli všichni z jednoho názorového těsta, se projevil brzy. Například v jejich kolektivní víře, že selský rozum je proti dezinformacím mnohem lepší vakcínou než vzdělanost.

„Tvrdit opak je elitářství,“ tvrdil Vadim Petrov. „S tím, že by vzdělaní lidé měli menší tendence podléhat dezinformacím, absolutně nesouhlasím.“ Nebyl sám. Petr Žantovský hovořil o vysokých školách jako o prostředí, které kazí mládež a korunu tomu nasadil Ondřej Neff: „Jen si vzpomeňme, kolik velmi vzdělaných lidí se v historii zaprodalo různým režimům… a že jich ve 20. století bylo.“

Škoda proto, že s českými analytiky u stolu neseděli třeba autoři studie Media Literacy Index. Dost možná by argumentovali svým pohledem, ke kterému došli posilněni o výsledky kvantitativních analýz. „Kvalitní vzdělání a více vzdělaných lidí je předpokladem ke zvládnutí negativních vlivů falešných zpráv a post-pravdivé éry. Regulace od tohoto problému do jisté míry pomáhá, ale celkově se vzdělání jeví jako nejlepší řešení,“ argumentovali by nejspíš

Já bych to všechno zakázal…

Nezůstalo ale jen u škol. Ušetřen – pochopitelně – nezůstal ani neziskový sektor, který se u zvyšování mediální vzdělanosti Čechů rovněž angažuje. Neziskovky často – a logicky – využívají při vzdělávacích aktivitách etablované novináře, často i z veřejnoprávní České televize.

Takový modus operandi však radní ČTK Petr Žantovský odmítal tak razantně, až se od jeho slov musel veřejně distancovat jeho formální šéf a předseda Rady ČTK David Soukup – s tím, že jde jen o soukromou aktivitu pana radního. Žantovský se na půdě Českého rozhlasu pustil třeba do neziskové organizace pro seniory SenSen, ve které „musí chudáci senioři“ absolvovat kurzy mimo jiné i od redaktorů – považte! – České televize. A když pak moderátor Pokorný nadhodil rudý hadr v podobě největší české neziskovky Člověk v tísni, za diskutérskými lavicemi začalo panovat rozohněné kolektivní mručení.

Žantovský argumentoval, že v neziskovce Člověk v tísni, respektive v jejím programu Jeden svět na školách (JSNS) – kterého se dříve účastnili i redaktoři serveru INFO.CZ – nepůsobí žádní vystudovaní pedagogové. A jak tedy mohou zprostředkovávat školákům mediální výchovu?! („Když já sám mám problém mluvit s 12letými dětmi, protože už si nevzpomínám, jak přemýšlejí.“) A co vlastně ten Kovy – který s projektem JSNS začal loni spolupracovat – ve škole ty děti vlastně učí? „Už jen ta představa, že tam takhle přijde nějaký diletant a díky své slávě je najatý touhle fabrikou na dobro…“

Šéf programu JSNS Karel Strachota následující den Žantovského argumentům oponoval. „Máme sestaveno několik expertních skupin k jednotlivým tematickým okruhům. Jejich členy jsou zkušení pedagogové a odborníci na daná témata. Probíhá několikastupňové posuzování a testování materiálů přímo ve třídách a jeho výsledky jsou zohledněny při finalizaci jednotlivých lekcí,“ vypočítává Strachota pro web Hlídací pes

Jenže Žantovský, nejvýraznější hlas celé debaty, trvá na svém: „Všechny tyhle diletantské aktivity odříznout od škol. Na školách se nesmí provozovat žádná politická činnost a agitace, je to tak podle zákona.“

Co následuje, je už jen fraška. Moderátor kompletně rezignuje na poslední známky profesionality a nestrannosti a vytahuje svůj trumf, když přirovnává působení Kovyho k Adolfu Hitlerovi. Debatu korunuje Ondřej Neff, který by všechno to mediální vzdělávání vlastně zakázal: „Moc bych si přál, abychom nechali školu školou. Aby se tam děti učily pořádné věci, jako je počítat nebo psát bez chyby, učily se vzorečky modré skalice a abychom je ušetřili nesmyslů, jako je mediální vzdělávání,“ tvrdí autor sci-fi literatury, který svým výrokem popírá smysl toho, proč jsme se tu vlastně všichni sešli. 

Pachuť v ústech

Právě rezignace na hledání řešení je pachutí, která mě na konci debaty pálí v ústech víc než to, že si Rada Českého rozhlasu – pod vedením šéfky Hany Dohnálkové, která nyní před poslanci obhajuje svůj mandát radní – do budovy pozvala názorovou uniformitu, kterou pravidelně potvrzoval moderátor svým „Má snad někdo jiný názor?!“

Pravda, řečníci se během debaty shodovali i na nutnosti plurality médií, na tom, že koncentrace vlastnictví je problémová, stejně tak, jako když čtenář neví, komu dané médium patří. Zažili jsme několik historických exkurzů – Hitlera nepočítaje – a diskutéři horovali pro volný ring pro internetová média. Jenže kvůli tomu není zapotřebí pořádat diskusi, po jejímž skončení odcházím s pocitem, že jejím jediným „výsledkem“ – kromě toho, že během dvou hodin dokáže nakydat hnůj na vzdělávací systém, neziskový sektor i samotnou potřebu mediální výchovy – je apel na to, aby se mládež naučila rozlišovat mezi zpravodajským a publicistickým žánrem. Bohulibé, ale ne dostatečné. 

Zůstává i otázka, proč do diskuse nebyly pozvané i oponentní názorové proudy. Proč se nezúčastnil zástupce státu, který má mediální vzdělávání na starosti? Proč nebyl pozvaný zástupce neziskového sektoru věnujícího se mediální gramotnosti? Proč nebyli pozvaní legitimní středoškolští pedagogové, kteří se problematice věnují? Fact-checkeři? Můžeme snad jen doufat, že jde o nějaké opomenutí.

SDÍLET