Lesk a bída meritokracie. Hlavně nenahrazujme Babiše odborníky, ani skutečnými

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Vláda odborníků.“ V podání Babiše se z tohoto sloganu stává sarkasmus. On ho však nevymyslel, „nepolitický“ kabinet představoval pro mnohé ideál dávno před příchodem „mikromanažera“ a lze se obávat, že to tak zůstane i po jeho odchodu. Proč máme mít z meritokracie strach? Protože ať už s ní nakládají nemehla, nebo skuteční machři, vždy je v rozporu s demokracií.

Vládu odborníků (meritokracii, technokracii) si idealizovaně představujeme tak, že na místa ve veřejné správě jsou delegováni nejlepší lidé dle svých schopností a následně vydávají striktně odborná, ideologicky „nezatížená“ rozhodnutí. I když pomineme, že absolutní důvěra v experty je stejně naivní jako v politiky, pak systémově prostě zdaleka ne všechny problémy státu a společnosti lze řešit „neideologicky“. Demokratická politika je sporem idejí a hodnot, ne sporem vědeckých teorií a byrokratických procedur.

Velkolepě nám „vládu odborníků“ znechutil Andrej Babiš. A to dokonce na dva způsoby. Nejprve se tvářil, že coby mikromanažer sám zastane všechny posty a s ním už republika nepotřebuje nejen politiky, ale ani jiné meritokraty. S tímto přístupem ovšem nedostanete na vrchol ani velkou korporaci, natož stát. Když se premiérovi „povedlo“ rozložit veřejnou správu a důvěru lidí v ní, otočil o sto osmdesát stupňů a naopak začal před sebe nastrkávat experty, aby za něj činili a před veřejností obhajovali politická rozhodnutí.

Babiš nám názorně ukázal, v čem je s meritokracií potíž.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital