KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Letošní klimatická konference OSN se koná ve špatné době. Evropu, jež je lídrem války proti uhlíku, drtí energetická krize, jejímž hlavním viníkem je chybná zelená politika. Po pandemii covidu devastuje zdroje světového bohatství i ruská agrese. Aktivistka Greta Thunbergová vyhlásila boj už ne emisím, ale rovnou kapitalismu. Západní lídři se ale tváří, že je vše v pořádku a klimatické závazky splníme.
Už dvacet let je boj proti skleníkovým plynům hlavním tématem světového společenství. V roce 1992 byla v Rio de Janeiro podepsána Rámcová úmluva OSN o změně klimatu. O čtyři roky dříve byl vládami založen politický klimatický panel IPCC, který chrlí čím dál hysteričtější zprávy a žádá drastičtější a drastičtější omezení. Těm se ovšem podřizuje hlavně jedno společenství, a to Evropská unie. Světové emise CO2 dál rostou, zatímco konkurenceschopnost Evropy se snižuje.
Tohle je první věc, která je na zeleném fanatismu zásadně špatně. Evropané si utahují opasky a platí za snižování emisí drahou a nedostatkovou energií a deindustrializací, zbytek světa z toho profituje a „kouří jako komín“. V globálu není naše těžce vykoupená oběť, kterou pokládáme na oltář klimatického náboženství, ani vidět. Sama Čína má emise násobně vyšší a dále je zvyšuje.
Ptáte se, jestli to není tak, že jdeme správným směrem, jen to ostatní nevidí a my je musíme svým příkladem přesvědčit, neboť „krvácíme za správnou věc“?
Bohužel, ani tohle není pravda. Náš přístup k problému je chybný v každém případě – léčba totiž zabíjí rychleji a spolehlivěji než sama nemoc. Chceme-li přežít, musíme si v první řadě zachovat hospodářskou sílu, dostatek levné energie, technologie a průmyslovou výrobní základnu.
Děsivá je ta jednosměrnost myšlení. Jako bychom neměli jinou možnost, než se začít radikálně omezovat. Lidstvo ale zažilo řadu klimatických změn, jež proběhly i v řádu desítek let a byly hluboké a zásadní. Přetrvaly civilizace, které byly prosperující a měly dost zdrojů, padly ty chudé, bez technického zázemí a přístupu k přírodnímu bohatství. To jsou jednoduchá, tvrdá a stále platná fakta. Ostatně nemusí ani jít o změnu podnebí, slabou a nezajištěnou společnost zničí jakákoli jiná katastrofa či nepřízeň osudu. Případně zanikne sama.
