Maňák: Vláda hledá peníze na sociální služby, ale přitom dotuje miliardáře | info.cz

Články odjinud

Maňák: Vláda hledá peníze na sociální služby, ale přitom dotuje miliardáře

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Přerozdělování veřejných peněz bude vždy předmětem sporu. Žádný z příjemců není nikdy spokojen, protože by vždycky mohl získat víc. Nejnověji se to projevilo u sociálních služeb. Ukázalo se, že ani v době vládních ekonomických hodů nejsou peníze na platy zaměstnanců, kteří tyto služby poskytují. Na první pohled nevýznamná kauza odhaluje neblahý trend – veřejné zdroje tu tečou k čím dál spornějším skupinám příjemců.

V různých oborech sociálních služeb chybí dvě miliardy korun a to jednak na zvýšení platů a jednak kvůli rostoucím nákladům na tyto služby. Podle opozičních politiků hrozí kolaps péče o potřebné. A něco na tom zřejmě bude, jelikož potřebu „dofinancování“ těchto služeb uznávají jak ministryně financí Alena Schillerová, tak ministryně práce Jana Maláčová.

Peníze se, jak už to tak chodí, mají najít na základě všemožných jednání, přičemž obě zmíněné ministryně volají po „vícezdrojovém financování“, tedy zvýšení spoluúčasti místní samosprávy. 

Tato nejnovější „sociální lapálie“ v dimenzích jedné či dvou chybějících miliard odhaluje neodvratitelný a pro mnohé (zejména pro daňové poplatníky) negativní trend. Stát sice přerozděluje čím dál víc peněz, ale na zásadní výdaje se prostředků nedostává. Vzniká pochybnost, k čemu tu vlastně stát a jeho vláda jsou, když nedokáží zajistit prostředky na služby, jež mnozí považují za potřebné a samozřejmé.

Stát přitom relativně dobře umí čerpat a přelévat ohromující sumy na věci, nad nimiž někdy zůstává rozum stát. Vzpomeňme například stamilionový dotační „pozdrav“ výrobní lince miliardářského impéria na údajně „zdravé“ toasty, nemluvě o velkorysých dotacích na pseudoekologická biopaliva.

Ale zpět k sociálním službám a chybějícím penězům. Tento příklad již po x-té dokazuje, že poptávka po penězích z veřejných zdrojů je a vždy bude neomezená a nezastavitelná. V tomto případě jde navíc zřejmě o požadavek důvodný: jestliže vláda průběžně zvyšuje platy státním zaměstnancům a masivně dotuje jízdné studentům i seniorům, pak se „dofinancování“ sociálních služeb jeví – v rámci výdajové spravedlnosti – jako zcela na místě.

Příjmy – a ruku v ruce s tím – i výdaje státu přitom rostou v míře nevídané. V letošním roce se vládní výdaje zvýšily o 105 miliard na 1,5 bilionu korun. A v roce příštím vláda plánuje použít 1 594 miliard. Jak je možné, že při takto enormních nárůstech výdajů (i příjmů), respektive v tak pompézním balíku peněz, jímž vláda disponuje, je problém najít nějakou miliardu na sociální služby?

Vláda se brání tím, že mandatorní výdaje jsou příliš velké: pro letošní rok je ministerstvo financí sečetlo na celkových 825 miliard korun. Ale i když akceptujeme celkovou výši povinných vládních výdajů (kam vedle penzí patří i dluhová služba, další sociální dávky včetně podpory v nezaměstnanosti, ale třeba i nemalé výdaje na volby), stejně ministrům pro letošní rok zbyla k relativně volnému rozdělení nezanedbatelná částka 680 miliard korun.

Tím se dostáváme k jednomu z kořenů celého problému. Stát expanduje a spotřebuje sám pro sebe čím dál víc peněz (nikoliv svých, ale získaných od poplatníků). Od roku 2017 přibylo téměř 25 tisíc státních zaměstnanců. Ano, během pouhých tří let. Pro rok 2019 počítá vládní rozpočet s prostředky pro celkem téměř 470 tisíc státních zaměstnanců (v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích). Výdaje na jejich platy a s tím související výdaje dosáhly 200 miliard korun. A to jsou jen platy. Další miliardy spolkne provoz státních budov, respektive pracovišť, kterých je, „logicky“, zapotřebí čím dál víc s tím, jak počet státních zaměstnanců roste.

Výdaje státu na „své“ lidi se jeví jako kriticky vysoké. Není pak divu, že se nedostávají zdroje na sociální služby. Při tak vysokém počtu (a podílu) státních zaměstnanců znamená každé zvyšování platů drtivou zátěž pro státní kasu.

Je rozdíl zvyšovat platy, pokud je zaměstnanců o 25 tisíc víc nebo o 25 tisíc méně. To si zřejmě začíná uvědomovat i ministryně financí Schillerová, která volá po přibrzdění expanze výdajů na státní zaměstnance. Navrhla proto, aby v příštím roce platy státních zaměstnanců rostly „jen“ o dvě procenta; s výjimkou učitelů, kterým chce vláda zvýšit gáže o plných 10 procent. Vedle toho Schillerová tlačí na krácení provozních výdajů ministerstev. Perpetuum mobile zkrátka neexistuje a to ani v oblasti veřejných financí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud