Městský soud v Praze těžší váhy nepřilákal, povede jej tak Pokorná. Ženy tím v justici posílí | info.cz

Články odjinud

Městský soud v Praze těžší váhy nepřilákal, povede jej tak Pokorná. Ženy tím v justici posílí

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Předsedkyně Okresního soudu Prahy 10 Jaroslava Pokorná se má od října stát novou šéfkou největší justiční instituce v zemi, Městského soudu v Praze, který právě pro hlavní město funguje jako krajský soud. Po úspěšném výběrovém řízení ji do funkce navrhuje ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO), jmenovat by ji měl prezident Miloš Zeman. Je to stejné překvapení, jako když se před zhruba měsícem stal novým předsedou Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. I u Městského soudu v Praze bychom totiž čekali, že jej povede těžší váha a soudce, který je výrazněji aktivní v právnické obci. Pokud ale bude do budoucna šéfkou Městského soudu v Praze právě Pokorná, znamená to rovněž posílení žen v justici. 

„Na funkci předsedy/předsedkyně Městského soudu v Praze se přihlásilo pět uchazečů. Komise vybrala JUDr. Jaroslavu Pokornou, dosavadní předsedkyni Okresního soudu Prahy 10,“ uvedl koncem minulého týdne tiskový mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Zároveň oznámil, že do funkce předsedy Krajského soudu v Plzni komise vybrala Alexandra Krysla, jenž je v současnosti místopředsedou tohoto soudu.

„Říkala jsem, že vždy budu respektovat doporučení komise a budu ctít vítěze výběrových řízení. Učiním tak i v tomto případě, panu prezidentovi tedy paní Pokornou a pana Krysla navrhnu ke jmenování,“ sdělila k tomu ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

Pojďme se zvláště na volbu Jaroslavy Pokorné podívat podrobněji. Stejně jako v předešlých případech proběhlo regulérní výběrové řízení, kterého se zúčastnilo rovněž několik současných místopředsedů Městského soudu v Praze. Komise vybrala právě Pokornou. Není žádný důvod domnívat se, že by mezi uchazeči nemohla být právě ona tím nejlepším. Ministerská komise nedávno vybrala i šéfy třech dalších krajských soudů, což jsem společně se jmenováním Petra Anygalossyho předsedou Nejvyššího soudu zhodnotil tak, že šéfovská místa v justici obsazují „neznámí“ soudci, čímž bylo myšleno hlavně to, že nejde o všeobecně známé právníky.

Toto konstatování zcela zřejmě platí i u Jaroslavy Pokorné. Situace je ale o to zajímavější, že ani o šéfování největší justiční instituci v České republice – totiž právě Městskému soudu v Praze, který je tak velký, že musí působit v několika budovách na několika adresách a tak významný, že prvostupňově řeší například mnohdy celospolečensky důležité správní žaloby na ministerstva a další centrální úřady se sídlem v hlavním městem – nelákalo žádnou opravdu známou justiční osobnost. I proto, že jsme byli dlouho zvyklí, že toto těleso vedli nejvýraznější, a i z hlediska veřejnosti nejznámější soudci: Jan Sváček a Libor Vávra. 

Sváček se svého času mohl stát ministrem spravedlnosti, byl poradcem prezidenta i dvojnásobným kandidátem na ústavního soudce, nyní působí jako místopředseda o stupeň vyššího Vrchního soudu v Praze. Libor Vávra se funkce v roce 2013 ujímal jako dosavadní místopředseda Městského soudu v Praze, zejména ale jako bývalý prezident Soudcovské unie. Oba muži vystupovali a vystupují na odborných konferencích, dávali a dávají rozhovory, věděli jsme a víme, co od nich čekat.

To ale zatím není případ Jaroslavy Pokorné, která se v právnické obci výrazněji neangažuje. Je tak nutné, aby ke své nové profesní výzvě přistoupila stejně jako Petr Angyalossy a byla od začátku otevřená, komunikativní a představila nám, jaké má s Městským soudem v Praze plány.

Na výběr nové předsedkyně Městského soudu v Praze se ale můžeme podívat rovněž genderově. Pokud Pokornou prezident do funkce skutečně jmenuje, a není důvod si nyní myslet, že se tak nestane, povedou z celkem osmi krajských soudů tři ženy (jde ještě o Lenku Ceplovou a Krajský soud v Ústí nad Labem a Martinu Flanderovou a Krajský soud v Českých Budějovicích), donedávna přitom šlo o vysloveně mužskou společnost. A jak důležitý Městský soud v Praze je, už jsem popsal. 

Postavení žen v justici se dlouhodobě řeší, upozorňuje se zejména na fakt, že i když je soudkyň více než soudců, na vrcholných místech jsou daleko častěji muži. Krajské soudy jsem již zmínil, na všech vyšších předsednických místech, tedy u vrchních a nejvyšších soudů i u Ústavního soudu, už působí pouze muži. Našli bychom tam jen několik místopředsedkyň, zejména Miladu Tomkovou u Ústavního soudu a Barbaru Pořízkovou u Nejvyšší správního soudu. Uvidíme tak, co tato genderově výrazná změna ve vedení krajských soudů přinese a nakolik ovlivní právo jako takové.

Toto téma je totiž velmi živé, o čemž svědčí i aktuální iniciativa a chystaná kniha soudkyně Ústavního soudu Kateřiny Šimáčkové, která spolu s dalšími kolegyněmi nastoluje problematiku takzvaného mužského práva a rozebírá, zda „jsou právní pravidla neutrální“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud