„Zprávy nečtu, já je tvořím,“ zní motto každého státníka hodného toho jména. Andrej Babiš volí od začátku převrácenou strategii: „Nedělám politiku, vytvářím pocity“. Ano, v dnešní virtuální, postfaktické době se i s takto žalostnou výbavou můžete stát premiérem. Pak ale přijde krize a máte problém.
Už nestačí žonglovat se sliby a náladami lidí, už nejde spoléhat na to, „co se píše“. V takové situaci už musíte sami za sebe dát jasné odpovědi, ostatně všichni je od vás po právu chtějí. Máte pocit, že Andrej Babiš v téhle situaci už delší dobu vůbec neví, co dělat? Není to pocit, je to realita. Ale ne tak nová, jak by se mohlo zdát.
Od vstupu do politiky měl majitel Agrofertu jediný přirozený zájem, který důsledně prosazoval: ochranu finančních zájmů holdingu. V tom je jádro veškeré jeho motivace, programu i „lídrovství“. Zbytek je marketing. Lidé chtěli někoho „nového a schopného“, a tak se takovým nechal „vyrobit“. Nikomu nevadilo, že zbohatl na propojení byznysu a politiky v 90. letech.
Andrej Babiš se dostal k moci v podstatě v laboratorních podmínkách. Po těžké krizi nastoupila takřka bezprecedentní konjunktura. Zajistil si navíc pohodu v médiích. Lidé, vyčerpaní špatnými zprávami z ekonomiky a frustrovaní hyperkritickým referováním o demokratické politice či jejími „slabšími momenty“, si s úlevou vydechli. Nálada a loajalita voličů, slovy putimského vachmajstra ze Švejka, stoupla na stupeň 1A. Jenomže to je pryč. Procházíme epidemií, lidé se obávají o budoucnost a výkony Babišova týmu jsou mimo stupnici…
Dosud úspěšně praktikovaná metoda, jak kompenzovat naprostý deficit vůdcovství – naslinit prst a zjistit, odkud vane vítr – najednou úplně selhává. Babišovi lidé jistě dál pečlivě monitorují sociální sítě a média a hledají nějakou radu a pomoc, ale už je pozdě, už to nefunguje. Generál uprostřed bitvy taky nevyhlašuje anketu jak dál. Kdyby dal na stratégy a odborníky dříve, než se dostal do beznadějného obklíčení, mohl dnes Babiš něco dělat. Místo toho nemá možnosti, jak ke krizi přistoupit aktivně a uceleně ji řešit. Nezbývá mu, než čekat „až to přejde“. Pro Babiše už neexistuje způsob, jak uklidnit lidi a získat zpět autoritu.
