Musil: Neradostné čtení o evropské neschopnosti stavět jaderné zdroje

HalfPageAd-1

Aleš Musil

14. 07. 2020 • 16:55
KOMENTÁŘ ALEŠE MUSILA | Vláda tento týden rozjela další kolo PR ve prospěch výstavby jaderného zdroje v Dukovanech. Vládní zmocněnec pro nový jaderný zdroj prohlásil, že již nalezl recept, jak odstranit či eliminovat problémy výstavby jaderných zdrojů. Tímto tvrzením tak bagatelizuje katastrofální situaci jednotlivých projektů ve Francii a Finsku a problémy ve Velké Británii, Bulharsku a na Slovensku. Je proto důležité předkládat veřejnosti relevantní a nezávislé informace. Jedním z takovýchto zdrojů je bezesporu i minulý týden zveřejněná zpráva francouzského Účetního dvora, nezávislého kontrolního orgánu s velkými pravomocemi již od dob Napoleona, který doslova strhal výstavbu nového francouzského jaderného zdroje ve Flamanville na severozápadě Francie.

Mobile-rectangle-3

Flamanville je jednou z prvních elektráren, kde francouzská společnost Areva staví nový, tzv. evropský tlakovodní reaktor (EPR), tedy reaktor generace III+. Stavět se začalo v roce 2007 s tím, že elektrárna bude uvedena do provozu v roce 2012. Francouzská elektrárenská společnost EDF vyčíslila náklady na 3,3 miliardy eur. Podle francouzského Účetního dvora se ale náklady vyšplhaly již na 12,4 miliard eur (což je téměř čtyřikrát víc, než činil původní rozpočet) a uvedení do provozu se předpokládá až v roce 2023, tedy s jedenáctiletým zpožděním oproti původním plánům. Ani tento odhad navíc nemusí být konečný.

Historie reaktoru EPR se začala psát v roce 1989, kdy se francouzský Framatom a německý Siemens, dva v té době nejzkušenější západoevropští výrobci jaderných reaktorů, rozhodli spojit s cílem vytvořit společný návrh nového typu evropského tlakovodního jaderného reaktoru nové generace. Po odchodu Němců z projektu v roce 1998 z důvodu změny politického přístupu k jádru se projekt stal víceméně francouzským a byl značně ovlivněn spory mezi Arevou a EDF, dvěma dědici původního projektu, kteří se také společně pustili i do výstavby Flamanville. Nevyjasněná odpovědnost za výstavbu mezi dvěma hlavními francouzskými jadernými hráči vedla k vzájemným „naschválům“, svalováním viny a chaosem nad dozorem výstavby. Nutno zdůraznit, že EDF i Areva jsou do velké míry kontrolovány francouzským státem (Areva dokonce ze 100 %), a přesto se nikomu nepodařilo náklady ani časový harmonogram „ukočírovat“.

Zpráva se okrajově věnuje i dalšímu katastrofálnímu projektu výstavby EPR reaktoru v Evropě, a to ve finském Olkiluoto (OL3). Podle původního harmonogramu měl nový blok dodávat elektřinu v květnu 2009, nicméně ani po více než 10 letech se tak neděje. Účetní dvůr se touto kauzou zabýval hlavně z toho důvodu, že EPR reaktor dodává také Areva, která kvůli této zakázce v roce 2015 téměř zkrachovala. Francouzští daňoví poplatníci tehdy zaplatili 7,5 miliard eur na její záchranu. Náklady Arevy na dostavbu přitom nejsou zdaleka konečné. Na druhé straně je pravdou, že francouzský Účetní dvůr nezpochybnil samotnou funkčnost nového typu jaderného reaktoru EPR, který úspěšně funguje a dodává elektřinu ve dvou čínských jaderných elektrárnách od roku 2018, resp. 2019 (projekty Taishan 1 a Taishan 2).

Velikost průšvihu s výstavbou nového jaderného zdroje je i v takové projaderné zemi jako Francie tak obrovská, že tamní vláda zmrazila výstavbu nových zdrojů až do dostavby a zahájení provozu Flamanvillu, tedy nejméně do roku 2023. S mohutným nástupem Zelených, kteří v nedávných municipálních volbách převzali otěže nad většinou velkých francouzských měst, je možné očekávat další odklad, nebo i ukončení takovýchto megalomanských projektů.

SDÍLET

Billboard-bottom-1