Nad kolapsem Navalného stále visí řada otazníků. Co se bude dít dál?

 FOTO: Profimedia

Karel Svoboda

26. 08. 2020 • 17:35
KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Závěry lékařů z berlínské kliniky Charité, jakkoli je nutno dodat, že předběžné, asi nikoho nepřekvapily. Podezření, že byl ruský opoziční politik Alexej Navalnyj otráven, vzniklo ihned poté, co bylo zřejmé, že kvůli jeho zdravotním potížím muselo letadlo, na jehož palubě se právě nacházel, neplánovaně přistát v Omsku. Navalnyj nečelil prvnímu útoku, byť samozřejmě novinkou je právě jeho vražednost. Opoziční předák je v současné době v kómatu, a i když doktoři ujišťují, že je mimo ohrožení života, není jasné, zda si neodnese trvalé následky. Substance, kterou byl podle německých lékařů otráven, patří do široké skupiny látek sahajících od léků proti Alzheimerově chorobě až po sarin či novičok.

Faktů je opravdu velmi málo, jsme tak odkázáni spíše na spekulace. Bezprostředně po incidentu se vyrojily otázky o tom, komu by to přineslo nejvíce výhod. Není asi ani příliš pochyb, že Kreml, respektive to, co se nazývá „kolektivní Putin“, bude mít z eliminace zdatného protivníka největší radost. Co znamená Alexej Navalnyj pro opozici, jsem popisoval v minulém článku. Jde o zásadní postavu, hlavního stratéga opozičních akcí, člověka, jehož programy typu „chytrého hlasování“ dělají systémovým silám velké starosti.

Další otázkou je role omských lékařů. Jen stěží si lze myslet, že byli v celém případu nějak výrazněji zainteresováni kromě toho, že prostě v daný okamžik dostali Navalného na starost. Teprve rozhodování o tom, jestli jej vydají do Německa, vypadalo podezřele. Množily se dohady, že neochota lékařů nebyla ani zdaleka způsobena jen starostí o zdraví opozičního politika, jako spíše instrukcemi od ruských bezpečnostních složek; zvláště, když tvrdili, že se na tom shodli s německými kolegy. Ti to následně kategoricky odmítli. Teprve po dvou dnech vyjednávání pak ruští lékaři souhlasili s tím, aby byl pacient převezen, i tak ale celá situace působila dojmem, že natahují čas, aby se stopy jedu z těla stačily vytratit. Ani jejich závěry, že nešlo o otravu, ale o hypoglykémii, nezněly o nic přesvědčivěji. Na ještě o poznání nižší pudy cílila zpráva, že v Navalného těle byly zjištěny stopy kofeinu a alkoholu, kterou nadšeně šířila některá ruská média.    

Jestliže je případ již nyní založený na spekulacích, lze spekulovat i o tom, co se bude dít dál. Celkově se nejspíš můžeme „těšit“ na další vlnu „zaručených“ zpráv o tom, jak to bylo s Navalným ve skutečnosti. Verze o tom, že se opil a kvůli tomu se mu udělalo nevolno, je první v řadě, další budou jistě následovat. 

První linii diskuzí bude představovat samotný fakt otravy. Ruská strana bude trvat na tom, že o žádnou otravu nešlo a že jde o typické selhání organismu, které se může přihodit prakticky komukoliv. Závěr německých lékařů tak nebude v Rusku brán za autoritativní, ale pouze za jeden z mnoha, přičemž z pohledu ruské strany nesprávný. Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov, který striktně Navalného nejmenuje, ostatně v této rovině také vysvětlil, že Kreml nemá prozatím žádný důvod zahájit vyšetřování, protože o žádnou otravu podle ruských lékařů nešlo a k případnému opačnému závěru nemáme dostatek faktů.

Pomyslný výkop už udělal Vjačeslav Volodin, bývalý kremelský ideolog, dnes šéf Státní dumy. Ten se pustil do spekulací o tom, že otravu způsobil Západ s cílem očernit Rusko. Volodin vztáhl Navalného pravděpodobnou otravu k událostem v Bělorusku, kdy se podle něj jedná o pomstu Západu vůči Rusku za jeho principiální pozici nevměšovat se do vnitřních záležitostí sousední země. Vydal pak i příkaz výboru pro bezpečnost Státní dumy, aby okolnosti celého případu prošetřil, zejména případný vliv zahraničních mocností. Rozjela se tak druhá linie, která už fakt otravy připouští, nicméně pracuje s tím, že se jednalo o otravu ze strany tajných služeb cizího státu. Volodin jmenoval i hlavní možné autory provokace, tedy USA, Německo, částečně pak i Ukrajinu.

Podobnou pozici zaujalo i ruské ministerstvo zahraničních věcí. To označilo Navalného otravu za provokaci, přičemž přidalo i vcelku standardní otázku, komu by byla jeho otrava užitečná. Zároveň si odpovědělo, že pokus zbavit se největšího kritika Kremlu by Rusku rozhodně neprospěl. Za velmi podezřelé naopak ruská diplomacie označila fakt, že se Západ až příliš brzy chytil verze o otravě, podobně jako v případě Litviněnka či Skripala. Ministerstvo zahraničí se stejně jako Peskov drží již tradiční verze o tom, že je nutné vyšetřování ze strany ruských úřadů, aby byla zjištěna všechna fakta.

Volání po faktech by bylo jistě více než správné. Ostatně, i výzvy ze strany západních politiků jdou právě směrem k důkladnému vyšetření případu, objasnění všech okolností a potrestání viníků. Bohužel, dosavadní kroky ruské strany, stejně jako její přístup k minulým kauzám, kdy „vyšetřování“ sloužilo spíše k zatemnění než osvětlení okolností případu, nedávají zrovna moc nadějí, že se tak stane.

SDÍLET