KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Někdy by novináři prodali vlastní babičku, jen aby rozdojili kozla. Tedy lépe řečeno – aby získali z respondenta odpověď, ideálně takovou, jakou by si přáli.
Situace v Bělorusku je, minimálně dle evropských měřítek, velmi špatná. Z Minsku vládne poslední evropský diktátor Alexandr Lukašenko, potlačuje všemožné lidské svobody a lidská práva, neštítí se věznit bez soudů, unášet letadla a podle všeho mu nejsou cizí ani vraždy. Jeho režim si od slušných lidí zaslouží minimálně opovržení.
Což se taky stalo – opovržením na adresu běloruského režimu se rozhodně nešetřilo a nešetří. Svět kromě slov nabízí i činy, vzpomeňme na případ běžkyně Krysciny Cimanouské. Ta se vzepřela nařízení vedení běloruské olympijské výpravy, a po dramatických peripetiích získala azyl v Polsku.
Událost silně zarezonovala a média nemohou stát stranou. Kromě zpráv jsme se dočkali komentářů snad každého, kdo k tomu měl co říci. A teď, péčí kolegy Ondřeje Kundry, jsme se dočkali i komentáře k lidem, kteří k události nemají co říci, nebo snad nechtějí.
