Odvolá Rada ČT Petra Dvořáka? A pokud ano, kdy a jak?

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Dnes to prakticky všichni členové Rady ČT odmítají, ale v jistém momentu se ten scénář může znovu objevit ve hře – řeč je o odvolání generálního ředitele České televize Petra Dvořáka. Způsob, jakým byla odvolána Dozorčí komise Rady ČT, ukázal sílu nově zformované většiny radních i jejich metody. Jednoduše řečeno: Dvořák a jeho okolí musí být permanentně ve střehu.

Důvod je prostý: nepředvídatelnost. Někteří radní přicházejí na jednání s návrhy usnesení, s jejichž přesným zněním nejsou předem seznámeni ostatní členové Rady ČT, natož Petr Dvořák a jeho management. Kromě toho, že je to neseriózní, má to i závažnější důsledky. Někteří radní nemají před hlasováním dostatek času na prostudování podkladů a zdůvodnění konkrétního návrhu, Dvořák zase musí reagovat improvizovaně, aniž by si stihl vyžádat relevantní podklady například od svého právního oddělení či ředitelů jednotlivých divizí. Standardní by bylo, pokud by každý dostal podklady nejméně čtyřiadvacet hodin před začátkem jednání. Což se také v minulosti dost striktně dodržovalo.

Z pozice těch, kteří tuto strategii praktikují, jde nejspíš o pohodlný způsob, jak ostatní znejistit, případně vyvolat chaos a zmatky. Přesně takto byla odvolána dozorčí komise (někteří radní se o návrhu dozvěděli těsně před jednáním, ti nepřítomní dokonce až ex post). A přesně takto přicházejí s dílčími návrhy někteří radní takřka pravidelně. Neexistuje tudíž důvod, proč neočekávat, že v jistý moment některý ze členů kontrolního orgánu veřejnoprávní televize navrhne, že chce nechat hlasovat o odvolání generálního ředitele. Bezprostřední záminka se najde, i kdyby byla sebeabsurdnější. Aniž bychom si dělali iluze o potřebě dodržovat v takový moment za každou cenu literu zákona, cituji pro pořádek zákon o ČT, který s takovou situací počítá.

Píše se v něm toto: Rada může odvolat generálního ředitele z funkce,

a) neplní-li Česká televize úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání podle tohoto zákona nebo povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů nebo nenaplňuje-li svými programy zásady Kodexu České televize, jestliže byl generální ředitel na tuto skutečnost Radou v době posledních 12 měsíců písemně upozorněn,

b) poruší-li generální ředitel své povinnosti stanovené zákonem nebo Statutem České televize, jestliže byl generální ředitel na porušení svých povinností Radou v době posledních 12 měsíců písemně upozorněn,

c) přestane-li generální ředitel splňovat předpoklady pro výkon funkce, nebo

d) nevykonává-li generální ředitel po dobu 6 měsíců svou funkci.

Na jiném místě zákona se pak ještě uvádí, že do působnosti rady náleží: jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh ředitele televizních studií; rozhodnutí o odvolání generálního ředitele musí být písemně odůvodněno a nejpozději do sedmi dnů ode dne jeho doručení generálnímu řediteli uveřejněno Radou způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Pro odvolání musí hlasovat deset radních z patnácti, tedy dvě třetiny. Připomeňme, že pro odvolání dozorčí komise, se kterým přišla v listopadu spěšně a bez veřejné rozpravy Hana Lipovská, zvedlo ruku právě deset radních: Daniel Váňa, Pavel Matocha, Jiří Šlégr, Jiří Kratochvíl, Vladimír Karmazín, Maxmilián Kašparů, Hana Lipovská, Lubomír Veselý, Roman Bradáč a Pavel Kysilka. Proti byli Zdeněk Šarapatka a Martin Doktor, René Kühn se tehdy hlasování zdržel. Další dva radní, tedy Jaroslav Dědič a Tomáš Samek, byli omluveni. Pochopitelně nevíme, zda by se všech deset radních rozhodlo hlasovat také pro odvolání Dvořáka, na druhou stranu platí, že test síly nové většiny tehdy vyšel.

Pokud jde o kontext, má to dvě základní roviny. Předně: na konci května končí mandát čtyřem radním, pátému pak na podzim. Pokud jde o výše jmenovanou většinu, v radě končí a dost možná se budou ucházet o znovuzvolení tito její členové: Maxmilián Kašparů, Daniel Váňa a Jiří Kratochvíl. Všichni se po zbytek svého mandátu budou v rozličných situacích ocitat pod tlakem, jehož základní argument lze zformulovat takto: pokud nebudete hlasovat pro naše návrhy, snižuje se vaše šance na znovuzvolení. Z tohoto pohledu – pokud by někdo přišel s návrhem na odvolání Dvořáka do konce května – by se zvyšovala šance, že budou všichni tři pro. V opačném případě by totiž teoreticky mohli na nový mandát v Radě ČT zapomenout.

Z opačného břehu nahlíženo to může být tak, že se poslanci z hnutí ANO, KSČM a SPD opět shodnou na svých kandidátech a do Rady ČT je pohodlně prosadí s jasným zadáním. Volba nových radních by tak zpečetila proměnu poměrů a loni zformovaná většina by byla ještě silnější. Neboť pokud Jaroslav Dědič, což je čtvrtý radní, kterému končí na konci května mandát, její součástí není, po volbě její síla vzroste z deseti na jedenáct hlasů. A pokud by si ani tehdy nebyli její klíčové figury jisté tím, že celý manévr s odvoláním generálního ředitele zvládnou, mohly by si počkat do podzimu, kdy končí mandát Zdeňku Šarapatkovi, tedy dalšímu z těch, kteří jsou stávající většině v opozici.

Má to ale ještě jiný, o dost závažnější kontext: podzimní sněmovní volby. Pokud někdo skutečně s odvoláním Dvořáka počítá jako s realistickým scénářem, musí pracovat s načasováním. A tady jednoduše platí, že čím později k manévru přistoupí, tím víc riskuje, že se to celé stane zásadním předvolebním tématem. Což je přesně ta věc, kterou si například Andrej Babiš nepřeje. Otázka samozřejmě je, kým a do jaké míry jsou hlavní hybatelé v Radě ČT koordinování (třeba Hana Lipovská byla minulý týden na Hradě a názor Miloše Zemana na Petra Dvořáka dobře známe) a do jaké míry jim záleží právě na Babišovi. Přesto platí, že pokud má někdo s odvoláním Dvořáka přijít, učiní tak spíše dříve než později. A vzhledem k tomu, že sněmovna vyhlásí volbu nových radních na konci února, jako optimální se pro takový manévr jeví březen, možná ještě začátek dubna. Je nejvyšší čas, aby se všichni, kdo do toho mají co mluvit, začali připravovat.

SDÍLET
sinfin.digital