Panika kolem AstraZeneky – Evropa se znovu střílí do vlastní nohy

Očkovat vakcínou od firmy AstraZeneca, nebo ne? Tato otázka od začátku týdne doslova hýbe Evropou a výrazně dramatizuje už tak vyhrocený očkovací závod s časem. Minimálně patnáct zemí vyhlásilo, s rozdílnou měrou naléhavosti, že pozastavují očkování touto látkou kvůli neprokázaným podezření, že může způsobovat krevní sraženiny, a tudíž vést k vážným zdravotním obtížím či úmrtí. Zbývající státy včetně České republiky riziko relativizují a k zákazu nesáhly. Všechny pak budou s napětím očekávat čtvrteční verdikt Evropské lékové agentury (EMA), která se vrhla do prověrky a za 48 hodin by měla sdělit její výsledek.

Na rovinu – vyloučení vakcíny od britsko-švédské společnosti by bylo těžkou ranou, ne-li přímo katastrofou po měsících karantén, omezení a také chyb, přešlapů, omylů a zpoždění, které jsme přežívali a zvládali hlavně kvůli tomu, že na konci čekalo rozuzlení a návrat k normálu díky hromadnému očkování. A toto hromadné očkování měla zajistit do značné míry látka od AstraZeneky, sice podávaná ve dvou dávkách jako Pfizer/BioNTech a Moderna, ale snadno přepravitelná i skladovatelná, vhodná pro podávání praktickými lékaři, a navíc podstatně lacinější než ty ostatní dosud schválené.

A ačkoli bychom pořád měli naději, že právě tyto „ostatní“ postupně mezeru zaplní, vyloučení již schválené a doporučené vakcíny by dál otřáslo důvěrou lidí jak ve vědecká pracoviště, tak v epidemiology a politiky. Zapravdu by zdánlivě dostali šiřitelé konspiračních teorií a zásadoví odmítači očkování; aspoň by si to mysleli a s nimi i část veřejnosti. 

Tón udalo už minulý týden Rakousko, když zakázalo očkování z jedné výrobní série AstraZeneky poté, co krátce po injekci zemřela 49letá žena. Podobná opatření pak vyhlásily Estonsko, Lotyšsko, Litva a Lucembursko.  Ve čtvrtek „z opatrnosti“ vyřadily vakcínu Dánsko, Norsko a Island, k nimž přibylo v pátek Bulharsko, v neděli Irsko a Nizozemsko a také italská provincie Piemont. V pondělí odpoledne pak zastavily očkování Německo, Francie, Itálie a Španělsko, k nimž se večer přidaly Portugalsko, Slovinsko a Lucembursko. Téhož dne zástupce Evropské lékové agentury v Evropském parlamentu vysvětloval, že nepovažuje tyto kroky za nezbytné a že užitečnost vakcíny AstraZeneca nepochybně dalece převyšuje riziko s ní spojené. 

Jsme tedy svědky panického dominového efektu, který se neopírá o víc než několik případů krevních sraženin způsobujících v některých případech embolie, jejichž přímá spojitost s očkováním nebyla prokázána. Sama farmaceutická firma poukazuje na to, že podobné zdravotní obtíže se vyskytují u stejného procenta z celkového počtu obyvatel jako z počtu očkovaných, a souvislost zde tedy chybí. Některé národní orgány ovšem nesouhlasí – Německo hlásí sedm případů na jeden a půl milionu naočkovaných, což je nadprůměrné. 

Ale svoji váhu má na druhou stranu i britská zkušenost – Spojené království je šampiónem v očkování, a to především díky masovému nasazení domácí vakcíny, což je právě AstraZeneca. Při kvalitě ostrovního zdravotnictví a svobodě tamních médií si lze jen těžko představit, že by se na neblahé vedlejší účinky, které teď vystrašily část Evropy, nepřišlo nebo se o nich nemluvilo. 

Samozřejmě že podobně rozsáhlá operace, jako je plošné očkování dospělého obyvatelstva, se neobejde úplně bez nehod a je třeba se vždycky podívat, zda jsou dílem náhody, nebo naopak vyvolávají oprávněné pochybnosti. Kolem vakcíny AstraZeneca už povyk byl, hned v lednu, kdy ji řada zemí přestala dávat seniorům nad 65 let, protože na ně prý nemá účinek. Posléze se ukázalo, že to není pravda. Přesto se znovu postupuje úplně stejně – problém není v metodologii, ale v politizaci a medializaci. 

Dramatické deklarace často nejvyšších politiků v evropských metropolích mají zřejmě ujistit domácí publikum, že úřady jsou bdělé a nepodceňují jakékoli nebezpečí. Na druhou stranu ale umocnily pocit bezmoci a nejistoty, což je zajisté problém také pro Evropskou unii, která se horko těžko snaží koordinovat celkovou odpověď kontinentu na pandemii, ale v okamžiku, kdy jde „do tuhého“, rozhodují národní vlády stejně na vlastní pěst. Ačkoli je k tomu žádná smlouva či povinnost nenutí, společný postup v této věci – a třeba i společně zdůvodněné několikadenní přerušení očkování AstraZenekou, než se provede prověrka – by nebyl na škodu. Ale musí se to dělat v klidu a odůvodněně, nikoli divokou řetězovou reakcí hraničící s panikou. Tím spíš, že nakonec všichni stejně čekají na čtvrteční verdikt Evropské lékové agentury.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital