Petrov: Čtyři typy debaty o Karlu Gottovi. Co o nás prozrazují? | info.cz

Články odjinud

Petrov: Čtyři typy debaty o Karlu Gottovi. Co o nás prozrazují?

Petrov: Čtyři typy debaty o Karlu Gottovi. Co o nás prozrazují?
 

KOMENTÁŘ VADIMA PETROVA | Současná debata o Karlu Gottovi se vede ve dvou polohách. Věcné – zemřel slavný zpěvák, umělec, profesionál. A v obecné – jaký to byl člověk. Zatímco na té první se lidé většinou hladce shodnou a není předmětem vášnivých sporů, o té druhé se vede nesmiřitelná hádka. To je normální. Proč ne. Vždycky nás zajímá, jaký skutečně byl ten, který odešel, a pokud je to navíc člověk tak populární jako Karel Gott, o to víc podobný zájem máme.

Záleží ovšem na tom, jak onu debatu vedeme. Jestli respektujeme odlišné názory a jak jsme otevřeni jiným úhlům pohledu. Tomu se říká kultura. Setkal jsem se s názorem, že kultura je balet, opera, vážná hudba nebo ministerstvo kultury. V širším smyslu slova je ale kultura také systém vztahů, chování a názorů, které si člověk v rámci společenství osvojuje, a způsoby, jak je projevuje. Co člověk, to názor, to nějaký způsob chování, jiný kulturní návyk.

Kdysi jsem pro jednu korporaci psal soubor pravidel, kterému se říká Corporate Culture. Tehdy jsem se nemohl dohodnout s prezidentem společnosti, který říkal, “ale my tu kulturu už máme hotovou”. Já jsem namítal, že kultura nikdy hotová není. Lze ji jen rozvíjet. A že si má firma sama určit, jakou kulturu chce mít, jak ji bude budovat a také parametry, skrze které ji bude měřit. Tehdy jsme se nedohodli. Dnes se ale nenajde větší firma, pro kterou by vlastní kultura nebyla velkým tématem.

Co se týče Karla Gotta, pokusil jsem se tu naši kulturu rozdělit do čtyř základních skupin, podle toho jak veřejná debata vypadá.

První skupinu úmrtí Karla Gotta hluboce ranilo. Měla ho ráda, je jí po něm smutno, pouští si doma jeho písničky, sleduje vysílání televize a rozhlasu, a zajímá ji vše kolem něj, jeho rodina, děti... Vše se ji velmi dotýká a sama se chová velmi pietně. Přinese svíčku, květiny, zapíše se do kondolenčních knih, a až nastane poslední rozloučení, odstojí si hodiny ve frontě, aby jeho památku mohla uctít. Za pohřeb se státními poctami je ráda. Skupinu bych pojmenoval srdcaři.

Pak je tu druhá skupina. Tu odchod Karla Gotta také zasáhl, ale už se tím nějak zvlášť nermoutí, na poslední rozloučení nepůjde, kytičku nepřinese, ale zamyslí se, potlačí dojetí…prostě Karel Gott byl součást jejího života, měl na ni velký vliv a popíráním tohoto faktu by člověk zpochybnil vlastní identitu.

Nevím, kde je lidí víc, jestli v té první skupině nebo téhle, ale sem se řadím také já. Jsme takoví racionalisti se srdcem. Pohřeb se státními poctami nám nevadí. Myslíme si, že si ho Karel Gott zaslouží. Proč by měl být je pro státníky? Jsou snad víc, než lidmi milovaný zpěvák? Nejsou.

Pak se dostáváme na hranici, kde se názory na Karla Gotta začínají lámat z pozitivních do negativních. To je skupina, kterou bych nazval vyvažovači. Svoje úvahy většinou začínají takto: Zajímá mě úplně jiná muzika, Karla Gotta jsem neposlouchal, ale uznávám, že to byl profesionál. Pak začnou vyvažovat: Byl to normalizační zpěvák. Byl slavný jen proto, že mu komunisti vytvořili pozici Sinatry východu, bez ní by nebyl pro Západ zajímavý. Maminka měla radši Matušku. Co se týče posledního rozloučení, říkají, že zase taková osobnost nebyl. Státní pohřeb v žádném případě, pohřeb se státními poctami, no, dejme tomu, ale neradi…

A pak jsou tu ti, kteří ten humbuk kolem Karla Gotta prokoukli. Berou ho spíš jako divadlo pro voliče současného establishmentu a samotný zpěvák je pro ně jednoznačně negativním společenským jevem. Ať už svým plytkým dílem, nebo svými občanskými postoji.  Namítají, že žádný umělec neměl státní pohřeb, proč by ho měl mít tenhle normalizační zpěvák. Co lidé, kteří se daleko více zasloužili a pohřeb se státními poctami neměli. Není důvod k té hysterii kolem něho přispívat, žil si jako v bavlnce a skvěle vydělával. Citují slavného spisovatele, žijícího ve Francii, který kdysi ve své knize napsal, že Gottova hudba se stala v normalizaci významným prvkem zglajchšaltování české kultury a významný katolický kněz to celé komentuje, že jde nejenom o projev naprosté devalvace hodnot a morální kýč, nýbrž i o politicky účelovou interpretaci našich moderních dějin a také o další pokus zatáhnout náboženské a církevní symboly do politiky… Velký úspěch u této skupiny má i význačný psychiatr, který to všechno kolem Gotta považuje za šaškárnu, která překročila hranice. Nedokážu odhadnout, jak je velká tato skupina, ale je nejvíce slyšet.

Když to shrnu. Srdcaři jsou pro mě normální lidi, kteří se snaží nějak žít. Nemají s ničím velké problémy. Když je jim do pláče, pláčou, když je jim do smíchu, tak se smějí. Pro mě je to velmi sympatický přístup k životu.

Ta druhá skupina už je složitější. Psycholog by asi řekl více strukturovaná. Karla Gotta zvlášť neposlouchala, ale také ji neurážel. Byl součástí jejího života, akceptovala ho jako pozitivní součást světa, ve kterém žila. Respektuje jeho dílo, váží si ho, a to, že už tu nebude, považuje za ochuzení, za ztrátu.

Vyvažovači si jsou svým názorem buď nejistí, nebo jsou to alibisté. Každopádně mají talent na druhých hledat chyby. Pokud vidí něco, co funguje, hledají, kde to nefunguje. Mají rádi debaty, co by kdyby. Co budeme dělat, až se to rozbije. To jsou typičtí ‘nechávači’ otevřených zadních vrátek. Kdyby bylo zapotřebí rychle utéct.

A poslední skupina. Oko jestřába odkryje každou špatnost, nenechá se ošálit – na tuhle skupinu si nikdo nepřijde. Ve skutečnosti jí je jedno, jestli jde o Gotta. Má zájem především sdělit světu, co si myslí, jak podle ní správně žít, kdo je dobrý a kdo špatný. Prosadit své pojetí světa. Udržovat boj. Jsou to strážci čistoty a morálky. Jsou nedůvěřiví, kritičtí, stále ve střehu. Ve všem hledají záměr, konstrukci, vědomou manipulaci. Na tuhle skupinu si nikdo nepřijde.

Co s tím? Jen úhel pohledu. Každý má svůj. Karel Gott hodně četl a za svou víru v konspirační teorie sklidil posměch.  Pro své nejvěrnější publikum byl Gott sluncem. My ostatní to tak vidět nemusíme, ale shodneme se, že o velkou hvězdu našeho nebe šlo každopádně.

Vadim Petrov je hudebník, pedagog, mediální expert a člen RRTV

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud