Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pískání na Babiše, pokřik na Zemana. Co když je slušné se někdy ozvat? Komentář V. Dostála

Pískání na Babiše, pokřik na Zemana. Co když je slušné se někdy ozvat? Komentář V. Dostála

Stejně jako musí Andrej Babiš počítat s tím, že se na něj bude pískat, dobrých důvodů pro to existuje bezpočet, musí být také prezident Miloš Zeman připraven na projevy znechucení a odporu. Navíc by si už mohli zvyknout, žijeme v demokracii a k té projevy nesouhlasu patří. Třeba i na pietní akci nebo při včerejším zahájení školního roku, kdy někteří z rodičů na jedné z pražských základních škol dali najevo nesouhlas s přítomností prezidenta. Babiš a Zeman si navíc servítky nikdy nebrali a nemůžou tudíž očekávat, že se s nimi bude zacházet v rukavičkách.

Je absurdní, pokud se mluvčí prezidenta dožaduje po jiných slušného vychování. Protože pokud bychom hledali způsob, jak co nejstručněji charakterizovat naši hlavu státu, nejspíš bychom se dopracovali k něčemu na způsob, že jde o stárnoucího mstivého člověka, který má stále viditelnější problémy s citem pro míru. A slušné vychování, to snad neměl nikdy. Libuje si ve svém hulvátství, vždy rád provokoval, pro urážky a zesměšňování svých oponentů taky nejde daleko. Namísto věcného dialogu dává přednost nálepkování a demagogii. Premiér to má podobně: je mužem bez skrupulí, kromě vysokého pracovního nasazení ho zvýhodňuje především fakt, že si dovolí prakticky cokoli.

Kde jiný cukne, tam Babiš přitlačí na pilu. Je schopen překrucovat, popřít sám sebe, útočit na okolí. Nezná stud, není hodnotově ukotven. Tudíž se nezdržuje třeba otázkou, zda je konzistentní. Účel u něj světí prostředky. Dokonale se to projevilo při pietě k výročí srpna 1968. Mluvil o hodnotách, kterými se prakticky nikdy neřídil. Zmínil perzekuci, která se ho za normalizace nedotkla, hovořil o obětech, aniž by tehdy cokoli obětoval.

Vzpomínal na Věru Čáslavskou a její gesto odporu při Olympijských hrách v Mexiku, aniž by se její statečnosti byť o píď někdy přiblížil. Babiš nadto dával tónem mluvy najevo absolutní nezúčastněnost. Mluvil mechanicky, byť na vteřinu z něj nebyla cítit jediná emoce. Svým slovům nemohl věřit ani on sám, natož kdokoli z těch, kdo ho poslouchali. Naplno se už zase vyjevilo, že ho bude jeho minulost při podobných akcích dobíhat. Je typem člověka, který chtěl být úspěšný a byl by jím bez ohledu na politický režim. Kdo chce, přinejmenším tuší, jak nevybíravým způsobem jedná se svou konkurencí.

Těch svědectví už není málo. Z byznysu i politiky. Babiš proto musí počítat s projevy občanské neposlušnosti. A je vlastně s podivem, jak krotce si zatím jeho kritici, které naposledy bez důkazů označil za zaplacené, počínají. I Zeman by si zasloužil nepoměrně silnější protitlak. Ostatně historie si bude oba dva právem připomínat jako architekty stávajícího uspořádání. Je to jejich společné dílo. Tím vším ale v žádném případě nemá být řečeno, že nerozumíme motivacím jejich voličů. Hodnocení poměrů závisí na sociální pozici, a svět se jinak jeví z metropole, a jinak z periferie.

Zrovna tak musí každý příčetný uznat, že politická expanze Babiše a nástup – anebo spíše návrat – Zemana, nejsou příčinou naší politické krize, nýbrž jejím produktem. Pokud by neselhala prakticky kompletní polistopadová politická elita, měli by to o dost složitější. Oba jsou systémovou reakcí na úpadek polistopadových politických stran a diskreditaci politiky v jejím tradičním pojetí. Ostatně Václav Havel tady mluvil o mafiánském kapitalismu už v prosinci roku 1997.

A nutno také podotknout, že snad až na výjimky tady zatím nikdo nenašel recept, jak tomuto tandemu čelit. Pochopit je totiž potřeba příčiny jejich vzestupu, k čemuž nám rudé trenky připnuté nebo zavěšené kdekoli popravdě příliš nepomůžou. Pokud ale příznivci Zemana a Babiše napadají jejich kritiky s odkazem na slušné vychování, jak to naposledy včera učinili Jiří Ovčáček nebo Michal Hašek na sociálních sítích, je to nonsens. Může to být totiž přesně obráceně: právě proto, že lidé mají slušné vychování a svým dětem chtějí dávat příklad, musejí se aspoň občas ozvat.

1080p 720p 360p
Zeman mezi prvňáčky: S manželkou Ivanou zahájili školní rok na základce na Praze 6

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1