Poslední šance na modernizaci. Beze změny vládnutí budeme Severní Koreou Evropy

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Industriální pravěk, nebo moderní země? Rozhodnou volby. Lobby průmyslových dinosaurů je mocná. Od Hradu přes Strakovu akademii, část oligarchů spojených s vládním hnutím ANO až k šéfovi Asociace samostatných odborů. Porazit ji a převést Česko k budoucnosti, to je úkol pro opoziční bloky vedené ODS a Piráty. Dokonce důležitější než odstavit samotného Babiše.

Pokud někdo hledá pozitivní cíl, který může sjednotit opozici, překonat ideové rozdíly a nepůjde ho shodit demagogickým, leč zabírajícím sloganem „máte jen program antiBabiš“, měla by jím být modernizace. Proč? Protože jinak prohrajeme v evolučním souboji národů, v němž se stále držíme na špičce díky impulsu, který nám udělili naši předkové ještě v dobách Rakouska-Uherska. Sami k němu mnoho nepřidáváme a pohybujeme se vpřed spíše setrvačností. Je čas na další velký skok podobný tomu z 19. století.

Česká společnost pořád stojí na pilířích vzdělanostní, průmyslové a energetické základny, jejíž obrysy se začaly rodit před dvěma sty lety. Se všemi klady i zápory. Naše hospodářství je robustní, výkonné, ale založené z velké části na výrobách, jež ve třetím tisíciletí nejsou na výši inovačního potenciálu. Školy zvládají téměř každého naučit základy na slušné úrovni, ale jsou rigidní a chybí jim inkluzivita jak směrem dolů, tak směrem vzhůru. Jako jedni z mála máme v Evropě dost energie, ale největší část vyrábíme z uhlí.

To vše řídí byrokracie, která je funkční, komplexní a všudypřítomná, ale těžkopádná jako za starého mocnářství a v porovnání se svým vzorem navíc méně akurátní a předvídatelná. Nakonec, ale ne v poslední řadě, za předky drasticky zaostáváme ve schopnosti akumulovat domácí kapitál. Komunisté ho zlikvidovali a klausovská transformace s jejím bankovním socialismem zrodila řadu úvěrových oligarchů, ale nepřála novým Škodům, Kolbenům, Daňkům či Baťům. Nějací se i tak prosadili, ale vzdor systému, ne díky němu.

Do této situace, která není zlá, ale ani úplně dobrá, přicházejí mudrcové typu šéfa ASO Bohumíra Dufka, či zákonodárce ANO a majitele firmy Brano Pavla Juříčka s požadavkem „více učňů a dělníků, méně služeb a kultury“. Zapadá to do Babišova paradigmatu, že „malí jsou na prd“. Zmíněný poslanec vládního hnutí dokonce zakládá s dalšími probabišovskými podnikateli a v gesci ministryně financí Schillerové jakousi „asociaci samostatných oligarchů“, která má společně s kabinetem tlačit tuto dinosauří agendu.

To je recept na totální katastrofu a zničení perspektivy celé generace. Kvůli Babišově střetu zájmů nám hrozí maximálně ztráta pár set miliard dotací. To bychom nějak přežili. Ale bez celkové modernizace můžeme skončit jako Severní Korea Evropy. Pokud bude tato garnitura a na ní napojené partičky u moci ještě jedno volební období, dopadneme opravdu špatně. Prošvihneme možná poslední příležitost jak zlepšit náš osud. Musíme udělat pravý opak toho, co na nás chystají premiér a lidé kolem něj. A to co nejdřív!

Zelení a rudí: ekologistické organizace západního světa jsou „užiteční idioti“ Číny

Možná máme štěstí v neštěstí. Koronakrize urychlila rozvrat veřejných financí, k němuž nás duo Babiš-Schillerová vedlo i bez ní, jen o něco pomaleji. Musí se tedy něco zásadního začít dělat hned. Šancí je unijní Fond obnovy. V dalších letech nás tak jako tak čeká masivní zadlužování. Zde je možnost půjčit si výhodněji, ručit za menší část peněz, než budeme potřebovat, a navíc nám pravidla EU moc neumožní investovat do něčeho jiného než do inovací a reforem. Prostě nebude snadné ty prachy ukrást či nalít do betonu. 

Nejlepší samozřejmě je nepůjčovat si vůbec, ale tato volba nyní není v nabídce. Přičemž u českých politiků vždy hrozí, že se peníze místo investic do budoucnosti projedí, v horším případě „ztratí“, v poněkud lepším prostavějí. Babiše velmi rozčiluje, že nebude moci získané prostředky rozdat jako dárečky voličům a kupovat za ně hlasy. To je dobré znamení, protože není mezi českými politiky zdaleka jediným populistou a pevné rozhodnutí většiny v EU využít ony peníze k modernizaci bude svazovat i jeho nástupce.

Ať už půjde o evropské či národní zdroje, měli bychom mít jasno o prioritách, kde přinesou největší přidanou hodnotu. Nejde o těžké rozhodování. Stačí vyslechnout rady Babiše, Dufka, Juříčka a spol. a otočit je o sto osmdesát stupňů. Oni falešní proroci razí marxistickou teorii o „základně a nadstavbě“. Té se ale vymyká třeba zdravotnictví, které nám v krizi jasně ukázalo, že zachraňuje „nejen“ životy, ale i ekonomiku a rozhodně se vyplatí dát do něj více prostředků než dnešních sedm procent hrubého domácího produktu.

I ve školství musí být více peněz. Místo 7 % alespoň 10 % HDP. Do budoucna už nestačí solidní průměr. Správnou cestou je vytvořit větší prostor pro excelenci a na druhé straně dokázat dát slušné vzdělání i dětem s nejhoršími startovacími podmínkami. Obojí zvyšuje celkový potenciál země, přičemž schopnost pozvednout znevýhodněné pomáhá prosperitě dokonce více než péče o elitu, která si nakonec poradí i sama. Takže to chce inkluzi a více vysokoškoláků, ne segregaci a učně, jak se nám dnes tvrdí.

Průmyslové inovace stojí na spojení s vědou a výzkumem. Musíme investice do nich zdvojnásobit. Ve srovnání s východní Evropou jsme dobří, ale v inovačním potenciálu zaostáváme za Saskem, jež mělo v roce 1990 obdobné výchozí podmínky. Neposlouchejme Babiše a změňme strukturu průmyslu. Potřebujeme méně velkých a více malých a středních firem. I díky státním investičním dotacím je nutné zavést Průmysl 4.0, podpořit produkci finálních výrobků a postupnou akumulaci domácího kapitálu v hi-tech oborech.

INSIDER — Klaus: společnost je oslepená hojností, piráti jsou vítězstvím ideologie „ajťáctví“

Oblastí, kde vláda rovněž selhává, je plánování energetiky. Měli bychom vědět, čím budeme po roce 2035 svítit a topit, což bude záviset i na tom, jak si poradíme s podmínkami, jaké v této oblasti panují v EU. Platí jednoduché pravidlo: V našem národnímu zájmu musíme mít dostatek čisté elektřiny za přijatelnou cenu, a pokud si nesmíme pořídit to pro nás nejvýhodnější, tvrdě trvejme na kompenzacích. Což neznamená jít hlavou proti zdi, ale přizpůsobit náš mix tomu, co vyjde nejlépe po započtení jak restrikcí, tak dotací.

Nakonec, ale ne v poslední řadě, je třeba požadavkům 21. století přizpůsobit veřejnou správu. Plná digitalizace musí být samozřejmostí, to však nebude stačit. Pokud zásadně neosekáme rozsah byrokracie, nezjednodušíme její agendu a zejména když neposílíme postavení občana vůči státu, pak jejím kompletním přenesením na internet nevytvoříme ráj svobody, ale elektronický gulag. Všemocný, všeslídící, všeregulující stát. I zde musíme jít opačnou cestou než stávající garnitura a zrušit EET a další bonzácké systémy.

Modernizace školství, průmyslu, energetiky a byrokracie je dobrý základ pro příští kabinet. Tato cesta nebude rychlá, snadná ani levná, skutečné ovoce přinese až za dlouhou dobu a bude se tedy obtížně politicky prodávat. Na druhé straně ODS a Piráti coby hlavní síly uvažované koalice snad při troše dobré vůle pochopí, že k jejímu zvládnutí je třeba jak zkušeností s vládnutím, tak nové energie, což může poněkud otupit ideové střety. Zároveň po ní nelze jít s Babišem, jenž svou životní zkušeností i nativními zájmy patří minulosti.

Základní cíle reforem lze připravit s akademiky, podnikatelskými svazy a odbory (tedy s těmi normálními, nikoli s ekonomy, oligarchy a odborářskými předáky patřícími do fosilní éry). Teprve poté by mohlo nastoupit politické tříbení prostředků a způsobů, jak jich dosáhnout. Což by jednak skýtalo naději, že vůbec nějaká modernizace přijde a nezmizí jako obvykle pod balastem populismu a ideologie, jednak by to zvýšilo věrohodnost úmyslů reformátorů a umožnilo tak získat širší podporu u občanů.

Hazard s energetikou je zločin na příští generaci. Budeme mít po roce 2038 čím svítit?

Politickým programem je porazit Babiše a nahradit ho ve vládě, což sebelepší plán modernizace nezařídí. A volební sliby se budou točit kolem „peněženky“ tedy daní, penzí, či dávek. Nicméně je dobré vědět, jak případní noví vládci naloží s mocí a zda do budoucna zajistí prostředky na plnění krásných slibů. Peníze nelze ušetřit, musejí se vydělat. Reformy daní či penzí neutáhneme, dokud nedáme do pořádku motor ekonomiky, který tvoří špičkové školství, inovativní průmysl, dostupná energie, výkonná správa i kvalitní zdravotnictví. 

Potřebujeme zkrátka velký modernizační skok ve všech sférách společnosti. Z podstaty žijeme už příliš dlouho a nemůžeme si dovolit další zaostávání.

SDÍLET
sinfin.digital