Někteří z čtenářů si možná vzpomenou, že když bývalý americký prezident Donald Trump kritizoval progresivistické obrazoborce, kteří nadšeně svrhávali sochy Kryštofa Kolumba a jižanských vojáků a politiků z časů občanské války, řekl, že dojde i na George Washingtona a Thomase Jeffersona, první a třetí hlavu státu. Většina médií jej za to, jako obvykle, kritizovala a ironizovala s tím, že „nemístně, po trumpovsku“, přehání. Letos na podzim ale na jeho slova došlo: newyorská městská rada (údajně po mnoha desetiletích, kdy bylo téma „na stole“) totiž jednomyslně rozhodla o odstranění Jeffersonovy sochy z radnice, kde stála mnoho let. Videa a fotografie z této události obletěly celý svět a nastolily otázku, co „strašného“ spáchal přední americký státník, že už jeho socha nesmí být na jednom z čestných míst největšího města země. Vzhledem k tomu, že právě 3. prosince 1800 skončila v USA první část prezidentských voleb, které v únoru 1801 vyústily v Jeffersonovo zvolení do čela americké unie, pojďme se na „věc“ podívat podrobněji.
Celá záležitost je o to bizarnější a smutnější, že Thomas Jefferson (1743–1826) věru nebyl jen tak ledajakým politikem; kromě úřadu prezidenta, který zastával v letech 1801–1809 (po Georgi Washingtonovi a Johnu Adamsovi), byl i viceprezidentem svého předchůdce (1797–1801), vůbec prvním ministrem zahraničních věcí USA (1790–1793) a druhým velvyslancem své země ve Francii (1785–1789). Navíc patřil k dlouhodobě ctěným „otcům zakladatelům“ Spojených států (Founding Fathers – kromě něj jsou mezi ně nejčastěji řazeni, abecedně, ještě John Adams, Benjamin Franklin, Alexander Hamilton, John Jay, James Madison a George Washington), byl hlavním autorem „Prohlášení o nezávislosti“ (The United States Declaration of Independence; 1776), druhým guvernérem Virginie (1779–1781), zakladatelem tamní univerzity a, což s tím souvisí, zapáleným bojovníkem za univerzální přístup ke vzdělání, i úspěšným podnikatelem; dnešní „kámen úrazu“ spočívá v tom, že byl zároveň, pro dobu, v níž žil, nikoli nelogicky, majitelem několika stovek otroků. Ještě než se k tomuto tématu dostaneme podrobněji, zrekapitulujme si nejprve Jeffersonův život i jeho politickou kariéru.
Dobře se narodit – to bývá životní výhra nad výhry a v Jeffersonově případě to platilo víc než kdy jindy. Budoucí třetí prezident USA přišel na svět v dubnu 1743 ve virginském Shadwellu, kde jeho rodičům Peterovi a Jane (rozené Randolphové), respektive jeho široce rozvětvené rodině patřily rozsáhlé plantáže, díky čemuž se malému a poté dospívajícímu Thomasovi dostalo, jak se na příslušníka elity sluší, elitního vzdělání, takže mohl rozvinout přirozené všestranné nadání (studium jazyků, filozofie, politických a přírodních věd, k tomu intenzivní zájem o architekturu atd.), až se, nakonec, stal právníkem, jedním z nejvzdělanějších a nejlepších v zemi. Své společenské postavení si Jefferson posléze upevnil díky sňatku se vzdálenou příbuznou, půvabnou a kultivovanou Marthou Wayles Skeltonovou, s níž měl šest dětí a s níž po jejích rodičích zdědili další plantáže i otroky. Vzhledem k tomu, o jak dynamickou dobu se jednalo, nebylo žádný překvapením, že (stále ještě) mladý právník vstoupil rovněž do politiky.
