Proč je předsedou Nejvyššího soudu právě Angyalossy? Pochybnosti nezmizely, naopak | info.cz

Články odjinud

Proč je předsedou Nejvyššího soudu právě Angyalossy? Pochybnosti nezmizely, naopak

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | „Rozhodl jsem se, jak jsem se rozhodl,“ odůvodnil minulou středu svou volbu nového předsedy Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho prezident Miloš Zeman. Ani po týdnu nevypadá výběr nečekaného kandidáta jasněji, spíše naopak. Zdůvodnění, které Zeman sdělil své poradkyni a ministryni spravedlnosti Marie Benešové, není vzhledem k dalšímu počínání prezidenta příliš důvěryhodné. Odpovídající takto vysoké funkci se nezdají ani vize a plány, které dosud nový předseda Nejvyššího soud představil. Co tedy Zemana vedlo právě k jeho povýšení?

Miloš Zeman své kroky příliš nezdůvodňuje, právním pohledem ho k tomu ani nic nenutí. Etiku svého jednání také zjevně neřeší a do jakého světla tím staví aktéry svých mocenských her, nejnověji nového předsedu Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho, je mu také evidentně jedno. Výběr nového „nejvyššího soudce“ je nečekaný, zvláštní a tím rovněž těžko pochopitelný. Nic proti Angyalossymu, ale proč si tedy Zeman vybral právě jeho?

Zdůvodnění nabídla v neděli v Partii na televizi Prima ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO), jinak také prezidentova poradkyně v těchto věcech, na kterou ale tentokrát nedal. Roli prý hrál Angyalossyho věk, je ročník 1964. „Problém je v tom, že kdyby tam dal některého ze starších, vytýkala by se mu minulost. Tenhle přišel v porevoluční době do justice,“ citují ministryni České noviny.

Mohl by to být logický argument, kdyby se Zeman dosud nechoval úplně jinak. Z nejvýše postavených soudců prezident dosud jmenoval předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, ročník 1943, předchozího předsedu Nejvyššího soudu Pavla Šámala, ročník 1953, a předsedu Nejvyššího správního soudu Michala Mazance, ročník 1951. Všichni tři muži mají komunistickou minulost, u Pavla Rychetského ale jasně vykoupenou jeho následnou činností v disentu. Šámal i Mazanec byli naopak členy KSČ až do roku 1989.

Soudci, s výjimkou těch u Ústavního soudu, musí opustit svůj úřad na konci roku, v němž oslaví 70. narozeniny. Předseda Nejvyššího soudu nastupuje do funkce s desetiletým mandátem, Angyalossy jej tak může vykonat celý, což by opět mohl být důležitý argument pro jeho volbu. Ne ale ve chvíli, kdy Zeman jmenoval v roce 2015 do funkce Pavla Šámala, i když bylo jasné, že vzhledem ke svému věku skončí o více než rok dříve, než by jinak musel.

Ještě výraznější je rozdíl u Michala Mazance, kterého Zeman učinil předsedou Nejvyššího správního soudu před necelými dvěma lety, a to přesto, že bude muset skončit už na konci příštího roku. Komunistickou minulost či vysoký věk prezident neřešil a neřeší ani při navrhování kandidátů na ústavního soudce. Více než 30 let po Sametové revoluci mu to patrně není nutné vyčítat, na druhou stranu ale pak takovýto argument, volající po nezatížené minulosti, vybraný najednou a osamoceně, nepůsobí příliš přesvědčivě.

Ani Marie Benešová, která do funkce prosazovala prvního místopředsedu Mezinárodního trestního soudu Roberta Fremra (jemuž mimochodem brzy končí mandát a pravděpodobně se tak vrátí k Nejvyššímu soudu jako jeden ze soudců), příliš nezakrývá své rozpaky ze Zemanova výběru. „Co k tomu říct, musí se mu dát šance. Život není to, co chceme, ale to, co máme. Byl jmenován a musíme s ním komunikovat a chovat se profesionálně. Už se objednal na schůzku a registrovala jsem, že v médiích mluvil o nové budově. Na tu bude muset zapomenout, protože nebudou peníze. Ale to je ještě mladická nerozvážnost začátečníků,“ řekla ministryně mimo jiné k Angyalossymu České justici.

Angyalossy sám nepřichází s příliš zásadními vizemi. Mluví o etickém kodexu všech soudců, jehož přípravy vede, nikoliv ale z pozice předsedy Nejvyššího soudu, ale dlouhodoběji a jako vedoucí přípravné skupiny. U Nejvyššího soudu chce zrychlovat vyřizování věci, ale na tom není nic překvapivého ani vizionářského, naopak tohle musí říkat každý nový šéf. „Je rovněž připraven dále pokračovat v posilování důvěry veřejnosti v soudní systém a tím i její prestiže. Je si vědom toho, že Nejvyšší soud prochází generační obměnou, proto se chce osobně zasadit o pečlivý výběr nových soudců, kteří v dalších letech nahradí ty, co budou z Nejvyššího soudu odcházet po dovršení věkové hranice 70 let,“ dočteme se také na webu Nejvyššího soudu. Pořád málo.

Největší pozornost zatím vzbudila jiná věc, o které Angyalossy krátce po svém uvedení do funkce promluvil. Zvažuje vydání stanoviska Nejvyššího soudu k žalobám, které budou padat na stát s žádostí o náhradu škody kvůli koronavirové pandemii a souvisejícím opatřením. Kritika, kterou za tento nápad Angyalossy schytává je nespravedlivá a mnohdy pramení z nepochopení českého justičního systému, osobní zaujatosti vůči přílišné konzervativnosti Nejvyššího soudu či egoismu jiných právníků.

Na základě těchto Angyalossyho slov se dokonce objevily rovněž obavy, zda se už české soudnictví nevydává polskou cestou, spojenou s výrazným omezováním jeho nezávislosti. Podle informací, které má INFO.CZ k dispozici, ale není Angyalossy jediným soudcem Nejvyššího soudu, jemuž by se zdál výše popsaný postup rozumný.

O stanovisko tak nejde, to je jen zástupný problém. Na stole pořád zůstává otázka, proč je novým předsedou Nejvyššího soudu právě Petr Angyalossy. A po týdnu od jeho jmenování je jasné, že nám na ni nikdo přesvědčivě neodpoví. Můžeme se tak jen dohadovat. Chtěl Miloš Zeman (a jeho okolí) v čele Nejvyššího soudu někoho poměrně a alespoň na prvního pohled slabého? Rozhodoval se prezident podle toho, aby jeho stopa zůstala v českém soudnictví co možná nejdéle? Nebo mu jen šlo o to udělat něco jiného, než mu radili odborníci a znalci justičního prostředí, čímž by opět vyhověl svému egu, protože by si to udělal po svém a na truc ostatním? Snad to zjistíme. Pokud ne nyní, tak v příštích měsících či letech.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud