KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Vývoj tuzemské ekonomiky a počínání vládních funkcionářů dokazují, že současný model řízení národního hospodářství narazil do zdi a po tomto nárazu se ocitl v začarované spirále deficitů, dluhů a nerostoucí ekonomiky, z níž se bez zásadní změny nelze dostat ven, tj. na trajektorii udržitelných veřejných financí. Zásadním problémem je, že vlády při tvorbě svých přerozdělovacích plánů tvrdošíjně sázejí na rostoucí ekonomiku, která však se stejnou tvrdošíjností odmítá růst. Mimo jiné i proto, že politici ekonomickému růstu ve skutečnosti příliš nepomáhají – mnohdy právě naopak.
Průběžný deficit státního rozpočtu ČR za červenec mírně klesl z červnových 215 na „lepších“ 214 miliard, zatímco v květnu ještě činil hrozivých 271 miliard. Ministr financí Zbyněk Stanjura ve vazbě na to přislíbil, že vláda letos dodrží schválený celoroční deficit ve výši 295 miliard. S dovětkem, že k tomu ještě bude nutné ušetřit zhruba 20 miliard korun na výdajích.
Už nějakou dobu je takto budováno předpolí k tomu, aby dodržení výše deficitu bylo chápáno jako úspěch. Je samozřejmě chvályhodné, pokud výsledek nebude horší, než si vláda naplánovala. Považovat to za úspěch by však bylo neadekvátní. Je přitom relativně jedno, zda schodek bude o něco nižší, nebo o něco vyšší než 300 miliard korun. Stále půjde o dramaticky vysokou a od dřívějšího normálu prudce vychýlenou sekeru.
K již tak vysokému státnímu dluhu ČR, jenž letos v pololetí poprvé přesáhl 3 biliony Kč, bude přidáno další nepříjemné závaží. I kdyby schválený deficit byl na konci roku na haléř přesně dodržen, bude to špatný výsledek. Přepočteno na obyvatele včetně kojenců, jen za letošek by na každého připadl další rozpočtový „dloužek“ přesahující 27 tisíc korun.
