KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Poslanecká sněmovna v prvním čtení schválila hlavní parametry státního rozpočtu na rok 2023, tedy celkové vládní výdaje (2 222 miliard), příjmy (1 927 miliard Kč) a tím i deficit ve „špičkové“ výši 295 miliard. Tyto základní ukazatele už v dalším projednávání (této verze zákona) nemohou být měněny, což představuje dostatečně vážný důvod k hlubšímu zamyšlení. Nejsilnějším pocitem z navrženého zákona je cosi jako poučené rozčarování nad zneklidňujícím finančním vývojem, jehož otěže třímá vláda, která měla být reformním tahounem a zachráncem státní kasy.
Nadějné předpoklady a pozitivní očekávání se nenaplnily, pochopitelně i proto, že se pětikoalice ujala moci v době, kdy se doznívající – zvenčí dovezená – covidová krize začala střetávat s ještě bolestivější (opět zvenčí dovezenou) krizí energetickou, potažmo válečnou. Zatím naplánované výdaje na příští rok (2,22 bilionu Kč) jsou zdaleka nejvyšší v historii. Připomeňme, že například v prvním roce samostatné ČR (1993) činily výdaje 356 miliard. Explicitní důkaz toho, že stát utěšeně roste, bez ohledu na cokoliv.
Deficit 295 mld. Kč patří k těm historicky nejvyšším, když rekordmanem byl duumvirát Andreje Babiše a Aleny Schillerové (mínus 420 miliard) v covidovém roce 2021. Krajně zneklidňující je trend posledních let a předpokládaný vývoj. Stamiliardové deficity se stávají normou. Přitom součet deficitů od roku 2020 do roku 2025 (zahrnující prognózy resortu financí na přespříští a další rok) by měl dosáhnout 2 biliony korun, což je šokující suma. Na stole přitom není jakýkoliv plán obratu k lepšímu, zahrnující strukturální změny či vážné úspory.
