ČESKÉ ŠKOLSTVÍ OČIMA PETRA CHÁRY | Dva měsíce jsou ty tam a žáci se vracejí zpět do škol. Se zvukem školního zvonku začíná nový školní rok, jedna z mála jistot v turbulentním a složitém světě. Neustále slýcháme, jak se svět rychle mění a to, co platilo v minulosti, už neplatí. Povolání z minulého století nahrazují stroje a vznikají nové profese 21. století, které by nás v minulosti ani nenapadly. S tím jdou ruku v ruce znalosti, dovednosti a klíčové kompetence, které musí současná populace ovládat. Hlavním řídícím motorem této změny by měla být škola, která nás již od útlého věku formuje a trávíme v ní nezanedbatelnou část života. Ale ta samotná, systém, na kterém stojí a prostory, ve kterých k výuce dochází, se bohužel mění jen velmi pomalu.
Vedete svého prvňáčka poprvé do školy. Nadšené dítko si balí sešity, penál, na záda bere novou aktovku a může se vyrazit. Vejdete do školy a vyrojí se vám všechny vzpomínky na dobu, kdy jste byli před xy lety na jeho místě. Stejné prostory, vybavení, vyučující a bohužel i styl výuky, to vše možná starší než vy sami. V pár třídách najdete novou interaktivní tabuli. Tím však většinou končíme, což je vzhledem k současným možnostem velká škoda.
Samozřejmě, prostor a prostředí nejsou to jediné, co děti a mladé lidi formuje, ale je potřeba držet krok s dobou. Škola by měla být místem, kam se budou naše děti těšit. Stojí tedy za to vytvářet výukové prostředí, ve kterém se budou cítit příjemně. Nehledě na rostoucí potřeby žáků v rámci komfortu, jako i třeba jen větší množství zásuvek.
A ať nezůstáváme jen u spokojenosti, mysleme i na efektivitu. Každé dítě v dnešní době vlastní mobilní telefon a studenti středních škol stále častěji vyměňují sešity za počítače. Tyto nové technologie však, přes občasná rozhořčení, nejsou jen něčím, co krade pozornost dětí, ale mohou fungovat ve prospěch uživatelů. Pojďme si ukázat jejich využití v běžném školním prostředí.
