KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Rusko zahájilo na východě a jihu Ukrajiny druhou kapitolu zkázonosné dobyvačné války. Americký prezident Joe Biden proto obvolal v úterý lídry sedmi nejbohatších demokratických zemí světa, aby se poradili, co a jak dál. Všichni se shodli, že budou pokračovat ve vojenské i finanční podpoře Ukrajiny a uvažovat o dalších sankcích proti Rusku. Z prohlášení mluvčích jednotlivých premiérů a prezidentů – amerického, britského, francouzského, německého, italského, kanadského či japonského – vyplynulo, že si z toho každý odnesl tak trochu něco jiného a, hlavně, že se nedohodlo nic zásadně nového či zlomového. Na pozadí právě rozjeté ruské ofenzívy to působí trochu nedostatečně.
Některé svodky se soustřeďovaly spíše na tu část diskuse, která se týkala poválečného období – třeba pomoci při obnově země nebo toho, jaké bezpečnostní záruky by ta která mocnost mohla Ukrajině nabídnout pro zajištění její případné neutrality. Podle francouzského zdroje se mluvilo o tom, že budoucí záruky musí být „dostatečně robustní, aby zabránily další válce“; britský mluvčí zase uvedl, že „lídři chtějí společně pracovat na dlouhodobém bezpečnostním řešení, aby Ukrajina již nemohla být takto napadena“. Nikdo ovšem nezmiňuje nějaké závazky ve smyslu spojenectví podle článku pět Severoatlantické smlouvy, které by vyžadovaly přímé zapojení spojenců v případě napadení. Takže se uvažuje o nějakém slabším řešení, třeba v rámci budoucího statusu Ukrajiny jako země sbližující se s EU.
Je určitě dobře, že západní lídři vysílají do Kyjeva i do světa signály o tom, že jim záleží na budoucnosti Ukrajiny a jsou připraveni se angažovat. Na druhé straně se na pozadí momentálního dění důraz na takovou starost jeví jako poněkud předčasný. Přece se ví, že jakékoli jednání o míru bude záviset na tom, jak válka dopadne. Tedy kde na jaké linii se podaří ruský postup zastavit, které oblasti zůstanou nebo se ocitnou pod ruskou nadvládou, jaké ztráty si obě strany navzájem způsobí a jak se bude dařit průběh i výsledek prodat veřejnému mínění, zejména na ruské straně. Mimo jiné.
Server Politico cituje dnes nejmenovaného „evropského činitele“, podle něhož prezident Putin vytyčil pro druhý útok následující cíle: obsadit celý Donbas, zajistit pozemní propojení Donbasu s Krymem podél Azovského moře přes Mariupol, ovládnout Cherson, mimo jiné kvůli zajištění sladké vody pro Krym, a obsadit jakékoli další území, které bude pak možné použít jako nárazníkovou zónu nebo vyjednávací trumf. K oslavě vítězství 9. května v Moskvě by mělo posloužit dobytí a úplné zničení Mariupolu, kde se očekává mnoho civilních obětí. „Obávám se, že to bude horší než v Buče,“ uvedl zmíněný zdroj s odkazem na masakr civilistů za několikatýdenní ruské okupace ve městě poblíž Kyjeva.
