Schmarcz: Akce radar aneb Když procházíš peklem ruské propagandy, nezastavuj | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Akce radar aneb Když procházíš peklem ruské propagandy, nezastavuj

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Akce radar“ se stala prvním výstřelem ruské hybridní války. Už před deseti lety do této salvy Vladimir Putin zabalil munici, kterou používá dosud. Falešné nastavení debaty hned v úvodu (radar prý míří na Rusko). Šíření neopodstatněné hrůzy (zacílíme na vás jaderné rakety). Resentiment a předsudky (nechceme cizí vojska). Stali jsme se tak cvičným polygonem kremelských trollů.

Když se do vás pustí ruská černá propaganda, máte jedinou šanci, jak minimalizovat škody: ignorovat ji. Nezkoušejte s ní hrát na jejím hřišti. Lidé z Kremlu jsou už sto let v této špinavé hře nejlepší na světě a předčili dokonce Goebbelse. I proto je komunismus na rozdíl od nacismu „salonfähig“. Alespoň v Evropě, do USA přeci jen pařáty bolševických lží a manipulací až tolik nedosáhly.

Bolševická škola černé propagandy je účinnější než nacistická

Sověti (Rusové) se vždy řídili a dosud řídí několika zásadami. Za prvé: nejsou ideologičtí (což nacisté byli) a není jim zatěžko použít argument, který diskredituje i je, pokud to poslouží účelu. Za druhé: ovládají umění „agenda setting“. Vždy vyberou téma, kde mohou využít existující předsudky a resentimenty a nastolí ho od zpočátku manipulativně a falešně. Za třetí: umějí vyvolávat silné negativní emoce, jakými jsou hanba, strach, hněv, nenávist a závist.

Obrana spočívá jednak v tom, že máte vzdělané a kriticky myslící obyvatelstvo, které na ruskou propagandu prostě nereaguje, jednak v tom, že státní orgány ji zbytečně nerozmazávají, nesnaží se ji dlouze „vysvětlovat“ a nastolí jiná témata. Čímž se zkrátí čas a prostor, v němž mohou dezinformace působit ve veřejném prostoru a tím se omezí rány a bolest, kterou způsobí.

Čím rychleji kauza vyvane a čím méně titulních stran a hlavních zpráv zabere, tím lépe. Vyhrát nad ruskou propagandou se nedá, byť ji vyvrátíte argumenty, škoda bude i tak způsobena, protože v lidech zůstane jistá pachuť. Jako v té židovské anekdotě: „Kohn, musím jim něco říct. Tuhle jak byli u nás na návštěvě se svojí paní, ztratily se nám dva stříbrný příbory… Nerozčilujou se, Kohn, vono teda jsme je druhej den našli zapadlý v příborníku. Ale, to chápou, stín podezření zůstal!“

Laboratoř kremelských trollů ve střední Evropě

Česko se stalo první západní zemí, kde Moskva začala zkoušet nové hybridní zbraně. Než Putin akcí radar de facto obnovil studenou válku, naše vztahy s Ruskem se zlepšovaly. Což se mimo jiné projevovalo tím, že jsme přestali tak silně akcentovat srpnovou okupaci a Rusové nám začínali být v podstatě jedno. Dokonce jsme si na Západě včetně České republiky mysleli, že by se někdejší „říše zla“ mohla stát naším strategickým partnerem. Dnes, když hybridní válka proti nám trvá více než deset let, to zní neuvěřitelně…

Pamatuji si, jaké rozhořčení, ale i překvapení v Česku Putin způsobil, když vypálil, že radar, který měl hlídat íránské rakety, je prý namířen proti Rusku. Kreml tím falešně nastavil agendu hned na začátku, když se v rozporu s realitou postavil do role oběti. Stejně, jako nyní u Koněvovy sochy, jejíž odstranění má být dle Putinovy propagandy aktem neúcty k padlým vojákům Rudé armády. Přitom nejde o žádný památník, jen o normalizační sochu z roku 1980. Navíc o pomníky se (na rozdíl od Ruska) skvěle staráme.

Obdobně u lithia ruské servery přišly s báchorkou o „bilionové krádeži“. Ve skutečnosti jde pouze o licenci k těžbě, nerosty dle horního zákona patří státu a ten kromě daně ze zisku vybírá poplatky dle tržní ceny, takže pořád záleží jen na něm, kolik peněz zůstane u nás. To už ovšem ruští trollové měli za sebou dekádu zkušeností, jak rozbíjet veřejné mínění v cílových zemích, rozeštvávat lidi, vytvářet chaos a šířit nedůvěru v demokratický stát.

Moskva u nás nechtěla „cizí“ vojska

U radaru ruská strategie, financovaná pražskou ambasádou, zacílila na obavu z „cizích“ vojsk. Moskvě přitom nebylo zatěžko využít jako argument frustraci ze srpnové okupace 1968 a následného dvacetiletého pobytu sovětských armád v Československu. Primitivní a pokrytecká, leč účinná metoda. Smutné bylo, že Vladimiru Putinovi s kampaní neprozřetelně pomohl Jiří Paroubek, který měl pocit, že cokoli oslabí vládu Mirka Topolánka, je dobré. Byť by to šlo proti českým národním zájmům.

Tehdejší předseda ČSSD se tak stal užitečným Putinovým idiotem, když jako vůdce opozice legitimizoval jeho lži. Tu základní, že radar ohrožuje Rusko. Tu podsunutou hanebnost, kdy se oprávněná nenávist k Moskvou poslaným okupantům absurdně směrovala proti těm, kteří nás chrání před jejím opakováním, proti našim spojencům (tedy nikoli „cizím“ vojskům). A posvětil i falešnou hrozbu, že kvůli radaru se staneme cílem ruských raket. Tím jsme tak jako tak a Putin už tehdy porušoval smlouvu o raketách středního doletu.

Čím déle držíte ruku na žhavé plotně, tím více se popálíte

Tehdy jsem zastával názor, že vláda nemá k radaru vést žádnou kampaň. Argumentoval jsem tím, že se záležitost jen zbytečně rozmaže a dostane větší publicitu, což v důsledku bude znamenat více prostoru pro ruské ataky. Byl jsem pro kabinetní řešení, tedy vést neveřejná jednání s USA a až po jejich ukončení prostě oznámit kdy a kde se radar postaví. Opozice by informace o průběhu rozhovorů dostávala v tajném režimu prostřednictvím sněmovních výborů.

Když máte před sebou věc národní bezpečnosti, kterou prostě musíte udělat, nemá moc smysl vést o ní velkou debatu. Vy totiž nemůžete ustoupit, ani manévrovat, a omíláním problematiky, kdy ji sami dostáváte do médií, jen dáváte nepřátelům prostor déle a účinněji drásat veřejné mínění a způsobit společnosti bolavé rány.

Moje obavy se naplnily. Ruské peníze a domácí zrádci rozpoutali malé peklo na zemi. Kdyby se o radaru vedla neveřejná jednání, neměli by se ruští trollové do čeho trefovat. Rozhodně by sami nezvládli držet téma v centru pozornosti dva roky. Takto reagovali na vládní kampaň, bez ní by neměli na co. Jak se říká, co oči nevidí, to srdce nebolí. Chvíli by pokřikovali na počátku. A pak až na konci procesu, kdy by smlouva procházela demokratickým schvalováním ve vládě a v parlamentu.

Dobré nicméně bylo, že vláda neustoupila a jednání s USA dovedla k podpisu dohody. Vůbec nejhorší totiž je, když politik tak zásadní věc ve střetu s černou propagandou prohraje a ze strachu z veřejného mínění kapituluje. Bohužel, pozitivní přínos, který zásadovost českého kabinetu mohla přinést pro národní hrdost a sebevědomí, vymazal nový americký prezident Barack Obama, který v rámci appeasementu vůči Putinovi projekt radaru zrušil. Tento týden uběhlo deset let od této geostrategické chyby.

Odmítám tvrzení, že vláda měla veřejnost ještě aktivněji „přesvědčovat“. Naopak, měla být zcela zdrženlivá a maximálně se omezit na strohá sdělení typu „zatím jednáme, s výsledky vás seznámíme, jakmile nějaké budou“. Nenávistnou kampaň nelze zastavit, jen omezit. Při uměřenější komunikaci by bolest byla co do intenzity stejná, ale působila by daleko kratší dobu. Když si sáhnete na žhavou plotnu, spálíte se, ale za pár dní to přejde. Když tam tu ruku necháte hodně dlouho, způsobíte si velmi vážná zranění.

Jak nebýt pokusnými zvířaty?

Ruská propaganda těží ze slabosti společnosti. Ať už jsou to mezery ve vzdělání (například historie, kdy jí nahrává zažraná bolševická interpretace), předsudky a nesoudržnost lidí či chyby politiků.

U radaru šlo o něco nového, s čím žádná vláda neměla zkušenost. Navíc Paroubek vrazil české suverenitě kudlu do zad. V kauze lithium Rusům pomohl se společenskou destrukcí Andrej Babiš, když jejich propagandu převzal. Sám na tom ovšem vydělal, protože týden před volbami sebral ČSSD pět procent a tím nad ní zdvojnásobil svůj náskok. U Koněva by škody byly menší, kdyby starosta Prahy 6 Ondřej Kolář vynechal tanečky se zahalováním a odhalováním a nechal rovnou hlasovat o odstranění sochy.

Nejhorší problém nakonec. Ano, moudří už vědí. Jde o prezidenta Miloše Zemana. Ten nevynechá jedinou příležitost, od novičoku po Koněva, aby se postavil na stranu Putina proti vlastní zemi. Prezident se tradičně těší velké veřejné autoritě, a tak mají Rusové na Hradě něco jako žolíka. I to však lze řešit. Prostě ho ignorovat, jako další součást kremelské propagandy. A jít si vlastní cestou. Návod, jak nebýt ruskými pokusnými zvířátky, můžeme najít ve slovech Winstona Churchilla: „Když procházíš peklem, nezastavuj se“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud