Schmarcz: Česko v zajetí temných sil aneb Jak porazit Sithy tuzemské politiky | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Česko v zajetí temných sil aneb Jak porazit Sithy tuzemské politiky

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Andrej Babiš je údajně neporazitelný. Prý kvůli mocnému marketingu. To druhé není pravda. A to první bude platit do té doby, než si někdo vzpomene, na čem skutečně stojí sloupy vítězství. Na schopnosti nepřizpůsobovat se, ale hrát svou hru, a tu vnutit soupeři. K tomu je ovšem zapotřebí mít vlastní „centrálu energie“. Údernou ideu, která má přitažlivost pro dostatek stoupenců.

Vítězná idea musí zkrátka být silná. Její nositel musí být ve své roli uvěřitelný. A lidé ho musejí považovat za „svého“ – jakýmkoli způsobem. Centrálu energie potřeboval každý, komu se podařilo výrazně uspět ve volebním klání. Šlo o rozdílné politiky a rozdílné myšlenky, ale vždy v tom bylo daleko víc, než marketing. Něco, v co velké množství lidí věřilo – ať už to za něco stálo, nebo nikoli.

Od ekonomické reformy po „lepší“ Česko

Svou centrálu energie měli nejen američtí otcové zakladatelé, či T.G. Masaryk, ale také nacisté a komunisté. Bez ní by ani oni nezískali důvěru a nevládli by. Čemu byli v uplynulých třiceti letech ochotni věřit a dát hlas Češi?

Václav Klaus založil v počátku 90. let svou dominanci na touze lidí rychle ekonomicky dohnat Západ a dosáhnout stejné svobody. Ekonomická krize z roku 1997 jeho centrálu oslabila, ale zdaleka nezničila. To dokázal až on sám opoziční smlouvou, kterou se vzdal role obhájce svobody a vůdce pravice.

Miloš Zeman získal moc slogany o spálené zemi a privatizaci coby krádeži století. Bylo to poprvé po listopadu 1989, kdy jsme se setkali s negativní centrálou energie. Fungovala na ty, kteří měli pocit, že v novém režimu stanuli v řadách poražených a toužili po „nápravě“ a potrestání „viníků“. Skuteční viníci se ale stali Zemanovými spoluvládci v rámci opoziční smlouvy.

Jeho nástupce Vladimír Špidla se od ní rázně odstřihl a nabídl určitou slušnost. Získal tak funkční centrálu energie. Nešlo o nejsilnější zdroj, ale na porážku Klause, kompromitovaného zradou vlastní ideje, to stačilo.

Nemohu nezmínit jednu nevyužitou centrálu energie. Původně měla z odboje proti opoziční smlouvě profitovat Čtyřkoalice. Nemůžete však věrohodně reprezentovat hrdinný boj malých proti velkým, když ty ještě menší vyhodíte z kola ven. To je protimluv. Sváry, vnitřní boj o moc a vylučování vedly k pádu.

Centrála energie Mirka Topolánka stála jednak na obnovení polistopadové společenské smlouvy – obraně svobody ve všech podobách – a jednak na nabídce „nové pravice“ – konzervativně solidární, eurorealistické. Tehdy si „oposmlouvou“ ponížení pravičáci poprvé „vzali zemi zpět“.

Jiří Paroubek neproměnil svou centrálu energie ve vládnutí. Ne, že by stroj velkého státu korumpujícího cílové skupiny rozdáváním „dárečků“ nefungoval. Naopak, a Paroubek tu starou socialistickou mašinu uměl řádně rozjet, v roce 2006 ho ale stopl Topolánek a roku 2010 už měl poškozenou značku.

Andrej Babiš je unikátní v tom, že dokázal svou centrálu energie zásadně inovovat. V roce 2013 lákal frustrované voliče na efektivní podnikatelskou správu země. O čtyři roky později na Paroubkovské uplácení voličů. Uspěl ještě více. Jistě, levicová centrála je mohutnější a snáze se aktivuje.

Miloš Zeman v prezidentských volbách čerpal z mocné centrály energie, jíž jsou lidé, kteří listopad 1989 cítí jako křivdu a k Bruselu hledí kriticky a s nedůvěrou. Při druhé volbě k tomu přidal strašení migranty. Ve schopnosti čerpat z„temné strany síly“ překonává i Andreje Babiše.

Poslední zdroj představuje touha mnoha lidí bořit dosavadní systém a volit kohokoli, kdo s ním nemá nic společného. Z něj čerpaly Věci veřejné, hnutí ANO, Tomio Okamura a nyní Piráti, u kterých je snad naděje, že tuto v principu negativní energii promění v cosi pozitivního. Jisté to ale není.

Někdo to má, někdo ne

Když se podíváme na uplynulé tři dekády, tak skutečně silné vůdce vlastnící mocné centrály energie s celorepublikovým dopadem a vítězným potenciálem jsme měli jen čtyři. Klause, Zemana, Topolánka a Babiše. Střídavě šlo o zdroje pozitivní a negativní energie (či, jazykem Star Wars, světlou a temnou strany síly).

Marketing je samozřejmě důležitý, ale ne zásadní. Jde o tu centrálu energie. Nestačí mít dobrý program, ani to, že jste silná osobnost. Musíte mít v sobě i něco, s čím se lidé budou ochotni identifikovat, musíte umět být „jedním z nich“, či někým, o kom si alespoň myslí, že by mohl být jeden z nich. I mně je divné, že se mnozí chudí lidé a senioři takto zhlédli v druhém nejbohatším muži v zemi a drsném podnikateli bez špetky sociálního cítění. Ale prostě je to tak a není to jen marketing.

Ani obrovská, mnohasetmilionová kampaň v roce 2010 nestačila Jiřímu Paroubkovi k přesvědčivému vítězství. Naopak mnohokrát pošpiněný Mirek Topolánek stoupal nahoru. Protože lidé v něm navzdory aférám stále viděli jasného vůdce, záruku obrany svých zájmů a ztotožňovali se s ním. Vystoupal až na 25 %. Pak ho ODS sundala, preference spadly na 20 % a tak také dopadly volby. S Petrem Nečasem si pravicoví voliči tak silné emoce nespojovali a mnozí odešli k TOP 09 za Karlem Schwarzenbergem.

Václav Klaus si svou centrálu zničil sám. Pozitivní, prozápadní stoupence pravice odradil negativním přístupem k aktivní občanské společnosti a silným euroskepticismem. Miloš Zeman tu svou naopak využil do dna a stal se jakýmsi císařem Palpatinem, mocným Sithem těžícím z temné strany síly. S Andrejem Babišem působí jako mistr a učedník – starwarsovští Darth Sidious a Darth Maul.

Mnozí vyčítají pravicovým lídrům v čele s Petrem Fialou, že neumějí získávat voliče při objíždění celé republiky, jako ona zmíněná „velká čtyřka“ politiků. Jenomže abyste mohli takto získávat popularitu, musíte už být vnímáni jako silný vůdce, za kterým lidé jdou a mluví s ním. Je to jako se slepicí a vejcem: na silného vůdce přijdou lidé a silným se vůdce stává, když umí přijít za lidmi. Někomu se to nepovede nikdy, i kdyby se snažil sebevíc.

Nejhůře dopadá se svou centrálou energie sociální demokracie. Přitom jde o funkční stroj působící zhruba na třípětinovou většinu voličů, kteří cítí levicově a chtějí, aby se o ně staral stát. Zeman s tou mašinou vyhrál. Paroubek v roce 2006 skoro taky, ačkoli na to měl pár měsíců, nebyl známý ani populární a měl charismatického soupeře soupeře (kdyby ne, nejspíš by zvítězil). Sobotka v roce 2013 na zdroji levicové energie ještě dokodrcal k vítězství. Ale nakonec tuto populistickou centrálu ukradl Babiš.

Zde teprve se ukazuje síla marketingu: Když se o jeden zdroj síly perou dvě strany. ČSSD to může mrzet o to více, že ekonomika šlape, rostou mzdy, klesá nezaměstnanost a je z čeho rozdávat. Stroj tedy jede na plné obrátky. V čase nepohody by brzo zkolaboval. Dodnes levicoví voliči vysvětlují svůj hlas pro ANO obavou, aby se nevrátil „zlý“ Kalousek, podvědomě ale jde o strach z návratu světové krize, s níž si ho spojují. A nynější prosperitu si zase spojují s Andrejem Babišem, ne s ČSSD, od které si premiér „půjčil“ politiku.

Výhoda Andreje Babiše vůči Janu Hamáčkovi je i ta, že pro lidi reprezentuje změnu a odpor proti tradičním stranám. Je to přitom velký paradox: psala se 90. léta a zatímco dnešní šéf ČSSD chodil do školy, byznysmen Babiš už uzavíral s tehdejšími šéfy strany počínaje Milošem Zemanem výhodné dohody. Přesto je to on, kdo dnes čerpá z oné centrály energie, která chce bořit systém. Andrej Babiš prostě sedí na pramenu síly. Za jeho trvajícím úspěchem opravdu zdaleka není jen marketing. Levicoví voliči v něm vidí svého vůdce a ochránce a ztotožňují se s ním, což je pouto, které se trhá těžko. (Mimochodem, mám obavu, aby jednou nenastoupili coby „ANO s lidskou tváří“ Piráti, kteří čerpají ze stejného zdroje a mají rovněž mnohé devastující nápady.)

Temná strana síly není silnější, jen snazší

Je to tedy tak, že přišla pomyslná pomsta Sithů a pravice je odsouzena na dlouhá léta do opozice? Nikoli nutně. Jistě, hradní imperátor je vskutku vyvedený záporák. A na Dartha Maula – Andreje Babiše – zjevně jeden Jedi nestačí. Navíc tomuhle duu vše hraje do karet. Rozeštvali společnost a většina lidí jejich hru neprohlédla. Řečeno se senátorkou Padmé: „takto umírá demokracie, za bouřlivého potlesku“.

Ale jak ve slavné filmové sérii říká Yoda, temná strana síly není silnější, jen snazší (proto také Babiš přesedlal z pravice na levici). Ano, je snazší bořit, než budovat, je snazší rozdávat, než vydělávat, je snazší lidi rozdělovat, než spojovat. Ale pravice už dvakrát dokázala využít pozitivní síly, která ve společnosti je, jen je třeba se o ni starat, povzbuzovat ji a rozvíjet. Pravice se vzepjala ke dvěma velkým výkonům. Za Klause jí šlo o to překonat minulost. Za Topolánka o to ubránit současnost. Nyní by jejím mottem mohlo být „stvořit budoucnost“.

Obecně není tak těžké napsat takový program. V cestě za lepší budoucností se musí opřít o tři vektory: sílu vzdělání a vědy, sílu průmyslu a inovací a sílu přírody a energie. Pro pozitivně myslící lidi je to dost. Čeho naopak „mají dost“, je to, že po třiceti letech stojíme zase na začátku. Chtějí zapomenout na bídu současné politiky, utápění se v jalových sporech, urážkách a starých resentimentech, řešení nesmyslů místo důležitých věcí, šíření strachu, vzteku a lží.

Vzdělaná společnost, inovativní průmysl, čistá příroda a energie. Síla, která tvoří a prosperuje, pak může být i silou, jež pomáhá a chrání: děti, nemocné, seniory. Temná strana nic netvoří a tvořit nechce. Vyčerpává, co tu je, a ještě otravuje společnost jedy nenávisti a závisti. Pozitivní lidé chtějí po třiceti letech už konečně žít normální život v zemi, která ctí svobodu a důstojnost každého jedince, vládne v ní právo a demokraticky zvolení zástupci řeší problémy lidí, ne své vlastní a myslí na budoucnost, ne jen na přítomnost.

Hledá se prostě někdo, kdo změní hru. Naposledy si půjčím slova ze Star Wars: Strach vede ke hněvu, hněv vede k nenávisti, nenávist vede k utrpení, utrpení vede k temné straně. Je třeba strach nahradit klidem. Parafrázujme Yodu: Klid vede k vyrovnanosti, vyrovnanost vede k dobré vůli, dobrá vůle vede k radosti, radost vede ke světlé straně. Ale pouze klidem se volby nevyhrávají. Centrálu energie bychom tu měli. Teď ještě, kdo ji uvede do provozu. A to je otázka za miliony voličských hlasů.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud