Schmarcz: Chystá se nejnesmyslnější odchod z vlády v dějinách? | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Chystá se nejnesmyslnější odchod z vlády v dějinách?

Schmarcz: Chystá se nejnesmyslnější odchod z vlády v dějinách?
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V roce 1948 sociální demokraté chybovali, když spolu s ministry ostatních demokratických stran nepodali demisi. Pokud ji nyní naopak podají kvůli sporu o ministra kultury, udělají druhou. Důsledky by jistě nebyly tak fatální, jako tehdy, rozhodně by ale byly velmi tvrdé pro ČSSD. Zejména proto, že by takový krok nikdo mimo stranu nepochopil.

Prezident Miloš Zeman urychlil své vyjádření a ještě před návratem z dovolené požádal předsedu ČSSD Jana Hamáčka, aby na ministerstvo kultury navrhl jiného kandidáta než Michala Šmardu. V pátek 23. srpna zasedne předsednictvo ČSSD a bude na tento krok reagovat (a nepochybně se už do té doby dočkáme řady ostrých komentářů členů strany). Zatím to vypadá, že se odmítne svého nominanta vzdát a raději zvolí odchod z kabinetu. Jistě, politika se vyvíjí v čase a týden je někdy hodně dlouhá doba. Postoje se mohou ještě změnit. Řekněme si rovnou, že by to bylo rozumné.

Je bez debat, že chování prezidenta k ČSSD je nespravedlivé a není žádný důvod, proč by se Michal Šmarda nemohl stát ministrem kultury. Respektive by se jím při striktním dodržování Ústavy stát měl. Jenomže politika není spravedlivá a hlava státu je v tomto případně prostě něco jako přírodní kalamita. Když udeří povodeň, také se neurazíte a neodejdete, ale budete se snažit napravovat následky.

Pokud ČSSD kvůli Šmardovi odejde, nijak tím nevytrestá prezidenta, ale sama sebe. Kdyby sociálně demokratičtí ministři podali demise třeba kvůli tomu, že koaliční partner odmítne navýšit sociální výdaje, šlo by o principiální krok, který lze vysvětlit a prodat voličům. Ale jak by asi ČSSD obhájila před seniory, zaměstnanci, či rodinami s dětmi, že je nechala na holičkách kvůli jednomu jménu?

Tahanice kolem ministra kultury je pro ČSSD ponižující a lze rozumět tomu, že kolegové nechtějí potopit svého místopředsedu. Jenomže politika se v první řadě dělá kvůli voličům. Určitě je v pořádku dát někdy přednost principům, vdát se možnosti v dané chvíli prosazovat svůj program, aby se v budoucnu bylo možné vrátit o to silnější. Jenomže při vší snaze teď v tomto kroku žádné principy a už vůbec ne budoucnost pro ČSSD nevidím.

Co se stane, pokud si sociální demokraté skutečně odhlasují odchod z vlády (či zahájení odchodu, podle koaliční smlouvy mu musí předcházet dohodovací řízení)? Jeden scénář se jeví být vcelku jasný a pro stranu nijak příznivý: Došlo by na rekonstrukci kabinetu a na místa sociálních demokratů by nastoupili noví lidé dohodnutí s prezidentem. Neboli výsledkem vzpoury proti tomu, že Zeman svéhlavě rozhoduje o jednom ministrovi, by bylo, že by rozhodl hned o pěti. Navíc posty ministra vnitra, zahraničí, sociálních věcí a zemědělství jsou o dost důležitější, než kultura.

Takto rekonstruovaná vláda by dostala důvěru od poslance ČSSD Jaroslava Foldyny, který to řekl veřejně, a teoreticky od pár dalších sociálních demokratů, o kterých se zatím nemluví. Další potřebné hlasy by dodali dva poslanci Trikolóry a tři odpadlíci od SPD. Ani by to nebylo potřeba, protože rekonstruovaná vláda nemusí nutně žádat o důvěru a 101 hlasů pro vyjádření nedůvěry se nenajde.

Mimochodem, za rozhodnutím Jaroslava Foldyny postavit se v hlasování o vládě vlastní straně nejspíš stojí zbytečný spor s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem. Jde o další podivný střípek této tragikomedie. Velká veřejná hádka o Prague Pride a víkendové setkání bílých heterosexuálních mužů sotva zajímá cílovou skupinu sociálních demokratů. Sympatizanti první akce nejspíš volí Piráty a u té druhé třeba SPD.

Ať už jsou příčiny jakékoli - vážné, i zcela malicherné - pokud dojde na černý scénář, odstraní ČSSD sama sebe z vlády suchou cestou. Přičemž vinu za to před veřejností, především před vlastními voliči, ponese sama. Prezidenta Zemana kritizují hlavně voliči pravicové opozice, kteří si ho ale nevybrali. Levicoví voliči ČSSD i ANO mu svůj hlas ve velké většině dali, stále ho uznávají a na jeho jednání kolem ministra kultury vesměs nevidí nic špatného.

Co horšího, ČSSD v tomto scénáři nehodí vinu ani na koaličního partnera. To by platilo, kdyby Andrej Babiš sociální demokraty aktivně vyštípal z vlády. Ne, když půjdou sami. Premiér navíc udělal vše, co po něm ČSSD chtěla. Návrh na jmenování podal, opakovaně jednal s prezidentem a vyjádřil sociálním demokratům vícekrát podporu, mimo jiné i na jednání předsednictva. Sociální demokraté by se odchodem zkrátka jen zbavili možnosti ve vládě působit na levicové voliče a přenechali by je ANO bez boje. Protože to by zcela jistě splnilo volební sliby ČSSD místo ní.

Takže si to shrňme. Když se ČSSD sama vystřelí z vlády, nikomu to nevysvětlí, nikomu jí nebude líto a bude bleskově nahrazena. Samé ztráty a žádné zisky. Pokud ani tohle sociální demokraty nepřesvědčí, že by měli zachovat chladnou hlavu, pak jistě vědí, že tento krok by přinesl řadu mínusů celé České republice. Rekonstruovaná vláda by de facto byla vládou Miloše Zemana, čímž by prezident získal značný vliv na exekutivu.

Chápu, že mnozí v ČSSD mají pocit, že se s nimi zachází způsobem, který už si nemohou nechat líbit. V politice se ale skoro nikdy nevybírá nejlepší řešení, leč to nejméně špatné. Po zvážení všech důsledků se mi jeví, že tím nejméně špatným je navrhnout jiného ministra, kterého prezident obratem jmenuje. Bude to znamenat prohranou bitvu. Ale aspoň ne válku. Navíc válku nesmyslnou, protože pro voliče zcela nepochopitelnou.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud