Schmarcz: Dokud si neuděláme pořádek doma, budou naše možnosti v Evropě omezené | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Dokud si neuděláme pořádek doma, budou naše možnosti v Evropě omezené

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Formuje se nová Evropská komise a to povzbuzuje debatu o tom, jaké je naše místo a hlas v unii. Určitě bychom si přáli být slyšet víc. Ale marná sláva, i zde platí rčení o zametení si před vlastním prahem. Dokud si neuděláme pořádek doma, budou naše možnosti v Evropě omezené. V první řadě se tedy ptejme: Jak jsme na tom se svobou, demokracií, právem? A kolik schopných lidí posíláme do EU?

Pravdou je, že Česká republika je celých patnáct let v EU vetšinou pasivní, pasivnější než jiní noví členové. Nestěžujme si, že jsme malí. Ve skutečnosti patříme k zemím střední velikosti. Jsme co do počtu obyvatel na 11 místě z 28 (pokud odejde Velká Británie, posuneme se do první desítky), z nových států jsou větší jen Polsko a Rumunsko.

Jenomže třeba takoví Maďaři a Poláci velmi dbají na to, aby měli v Bruselu co nejlepší a nejefektivnější zastoupení. A to od nejnižších úřednických postů, až po vystupování v Radě EU a v Evropské radě, kde jednají členové vlád, premiéři a hlavy států. Tyto dvě země čeští nacionalisté dávají za vzory “síly vzdoru” vůči Bruselu. Řekněme však rovnou, že kdyby neměly velmi dobrou evropskou diplomacii, už dávno by na ně dopadaly daleko tvrdší sankce než jim nyní hrozí. Zejména maďarský premiér Viktor Orbán vyniká tím, jak si umí zajistit silnou mocenskou pozici v unijních strukturách. A tím přes své domácí eskapády nějak zůstávat v EU “salonfähig” (aspoň zatím).

Raději imperiální právo než domácí bezpráví

Slabá unijní diplomacie je jednou rovinou problému. Další – horší, hlubší a hůře napravitelnou – je stav domácí politiky. Jak věrohodně může znít náš hlas volající po větší svobodě, když podle naší momentální většiny má menšina jen právo mlčet a parlamentem hladce procházejí návrhy typu EET, nebo policejní pravomoci bez soudu konfiskovat firemní data? Jak se můžeme bouřit, že EU chce postihovat porušování zásad právního státu, když je neumíme ohlídat sami? Prezident zvesela a beztrestně porušuje ústavu a v nestranný a nepolitický výkon spravedlnosti takřka nikdo nevěří. Hlas Poláků a Maďarů, i přes jejich skvělou práci v Bruselu, slábne právě kvůli tomu, jak se jejich vlády chovají ke svobodě a právu doma.

Dovedeno ad absurdum, jsme trochu v pozici koloniální Indie. Možná Indové také protestovali, že jim zlé Britské impérium zakazuje upalovat vdovy, beztrestně znásilňovat dívky z kasty nedotknutelných, či sekat hlavy kritikům vládce. Klidně si mě kamenujte, ale dám přednost imperiálnímu právu před národním bezprávím. Demokracie bez spravedlnosti je poněkud k ničemu…

Mám bojovat za nacionalisty a bolševiky?

Ke všemu, co bylo řečeno, je třeba dodat, že v první řadě “boje za vlast” stojí podivné uskupení lidí, které nespojuje vůbec nic, kromě odporu k Unii. Jde o extremisty všech barev od prava do leva. Nevím, proč by svobodymilovný člověk měl v EU bojovat po boku téhle partičky. Když k tomu přičtu, jak to v naší republice vypadá už teď, tak mi z toho vychází, že výsledkem úspěšné války “o svobodu” s Bruselem by klidně mohlo být vybojování a utužení moci pro bolševicko-nacionalistickou domácí mafii. 

Samozřejmě, takto to dopadnout nemusí. Už vůbec to nemusí dopadnout tak, že rezignujeme na hájení národních zájmů a budeme čekat, co nám v Bruselu odhlasují ostatní země. Jenomže napřed si musíme udělat pořádek ve vlastním domě. Je absurdní tvdit, že na Západě je méně svobody než u nás. Jsme to my, kdo se stále nevzpamatoval z totalitní devastace morálky a práva. Pořád jsme na tom ve srovnání se západní Evropou hůř. Politická korektnost je děs. Ale co je to proti prokurátorskému puči, nebo hradnímu obviňování, že kdo si dovolí demonstrovat, nerespektuje výsledek voleb?

Mírou všeho je svoboda a právo

Konečným měřítkem vyspělosti společenství (českého i evropského) je skutečně míra svobody a práva. Jenomže dům se staví od základů, ne od střechy. Například i Věru Jourovou při sestavování Evropské komise limitují naše špatná unijní diplomacie a nelichotivé domácí poměry.

Hodně záleží na tom, jak aktivně budou na evropské úrovni vystupovat tradiční demokratické strany. Tím si mohou upevnit i domácí pozici. Nelze boj za národní zájmy v EU přenechat extremistům. To nám ukázala migrační krize, kdy se naštěstí demokraté postavili proti kvótám jednotně a nakonec uspěli. Nyní se ale na nás valí další a další opatření hrozící zničit náš automobilový průmysl, připravit nás o dostupnou energii, snížit nám životní úrověň. K tomu přičtěme mizernou unijní zahraniční politiku, která je stejně podezřívavá k Izraeli, jenž tvoří naši předsunutou linii obrany, jako je neschopná sama chránit evropské bezpečnostní zájmy.

Čekají nás v EU těžké boje, ne že ne. Jenže s lapky, uličníky a křiklouny v první řadě se bitvy rytířů nevyhrávají. Musejí v ní stát demokraté, kteří mají nejen ostré meče, ale i čisté štíty. Nakonec tím pomohou jak českým národním zájmům, tak sami sobě. Postoj, který bude zároveň pročeský, proevropský, pro svobodu a právo je nejen možný, ale i nutný. Existuje silná domácí politická poptávka po větší roli České republiky v EU a úspěšnějším hájení národních zájmů. Kdo z demokratů zvedne moc ležící na zemi?

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud