Schmarcz: Jak jsem poznal Fica. Proč je „Robo“ velký středoevropský politik? | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Jak jsem poznal Fica. Proč je „Robo“ velký středoevropský politik?

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nevím, jestli volební prohra SMERU znamená definitivní konec Roberta Fica. Vím však jedno: „Robo“ je nejúspěšnější slovenský politik a jeden ze dvou největších. Nebude snadné ho překonat a rozhodně se to nestane v tomto volebním období. Za jeho éry zažili Slováci největší rozkvět ve své historii a i když to jistě není jen jeho dílo, nelze mu upřít výrazné zásluhy.

Fico je ovšemže pragmatický populista. Je však také autentický sociální demokrat. A od doby, kdy se stal poprvé premiérem, také velký Evropan. V roce 2006 měl kvůli spojenectví se Slovenskou národní stranou problémy v evropské frakci socialistů, která SMERU pozastavila členství. Jisté kontroverze se opakovaly v roce 2015 kvůli migrantům. Ale „Robovi“ je třeba přičíst k dobru, že jako premiér udržel tradičně národovecké Slovensko coby velmi proevropskou zemi, což je rozdíl oproti jiným státům Visegrádské čtyřky.

Poprvé jsem Roberta Fica viděl při první zahraniční návštěvě Topolánkovy vlády, jež tradičně vedla na Slovensko. Způsobil jsem tehdy diplomatické faux pas, neboť jsem se, aniž bych byl tázán, vmísil při jednání delegací do debaty o daních s tím, že by nový premiér neměl rušit Dzurindovu reformu, protože přinese prosperitu a peníze do státní kasy. Netušil jsem, že přes tvrdou rétoriku Fico nic moc měnit nechce a dopouštím se tak zbytečné knížecí rady. Ještě méně jsem v tom okamžiku tušil, jak velkého státníka mám před sebou.

Čeští liberální kritici Fica si jaksi neuvědomují, že vládl národu, který má daleko blíž k Maďarům než k Čechům. Jehož katolický konzervatismus je nejen silný, ale hlavně se nikoli jen okrajově, jako u nás, ale takřka výlučně pojí s národovectvím. Jehož víceméně východní nátura má až překvapivě daleko od českého zápaďáctví. Jehož zločinecké struktury jsou skutečně mafiánské a daleko organizovanější a brutálnější, než na západ od řeky Moravy.

Před Ficem pouze jediný premiér dokázal všechny tyto hendikepy překonat a navíc prosadit pravicové reformy, pro něž je na Slovensku ještě daleko méně příznivá půda než v Česku. Mikuláš Dzurinda je oním mužem, kterého jako jediného považuji za většího státníka než Fica. Ale možná nejsem objektivní a levičák by to asi viděl opačně. Určitě však jde s obrovským odstupem o dvě největší postavy v premiérském křesle v Bratislavě. Fico žádné reformy neprovedl, ale zase daleko déle držel stabilní a proevropský kabinet.

V rámci Visegradské čtyřky se Ficovo Slovensko stalo nejspolehlivějším členem EU. V prezidentské volbě Fico nominací eurokomisaře Šefčoviče pomohl vyřadit nacionalisty už v prvním kole a díky tomu měli slovenští voliči ten luxus, že vybírali ze dvou dobrých, neextremistických a “neruských” možností. Ekonomicky si Slováci za Fica velmi polepšili. Což je samozřejmě zejména díky Dzurindovým reformám, jejichž součástí bylo i přijetí eura, nicméně „Robo“ zařídil stabilitu a nedělal zbytečné prudké pohyby.

Díky pragmatismu, kdy vsadil na robustní pravicové reformy a na silnou pozici v Evropské unii, si mohl Fico dovolit i typický socialistický populismus. Vlaky zcela zdarma pro studenty a seniory zavedl dávno předtím, než Babiš 75% slevy. Nebál se hned v počátcích své vlády razantně zasáhnout proti zahraničním korporacím dodávajícím energie a vodu a direktivně zařídil sociálně citlivé ceny. Donutil také Slovenskou národní stranu, aby se proměnila z nacionalistické v mainstreamovou partaj.

Ficovi nakonec zlomily vaz nikoli politické chyby jeho vlády, ale neschopnost vypořádat se chronickou nemocí slovenské společnosti, jíž jsou sklony k mafiánství a „rodinkárstvu“ prorůstající všemi složkami od veřejné správy přes justici, policii, podnikání až k novinařině. Dlouhodobá nespokojenost se situací vyhřezla v masové hnutí ve chvíli, kdy jeden drzý mafiózo nechal zavraždit novináře. Což vybudilo daleko prudší imunitní reakci, než když se v 90. letech zločinecké gangy střílely samopaly.

Co bude s Ficem dál, je otázka. Už jednou (v roce 2012) se dokázal vrátit, a dokonce vyhrát způsobem, že mohl sestavit jednobarevnou vládu. To se zřejmě nestane a je vůbec sporné, jestli by se měl stavět znovu do čela vlády, i kdyby ji opět vedl SMER. Nicméně je možné, že nový kabinet, který zcela jistě bude dost kočkopes, stejně jako tehdy nevydrží celé volební období a to by pro „Roba“ byla určitá šance, jak se vrátit do hry a řídit ji alespoň z pozadí.

Jisté je jedno: nikdo Ficovi neodpáře místo v síni slávy slovenské politiky. Nebudou ho totiž soudit liberální média, ale historie. A ta ocení, že roky jeho vlády byly obdobím vysokého růstu, nízké nezaměstnanosti, sociální spravedlnosti a růstu významu Slovenska v EU. „Roba“ oceňuji i já. Jako levičáka, který dělal dobře svou práci a rozuměl svým voličům. Dzurindu mám jako konzervativce radši, ale Ficovi ovšem také musím přiznat jeho velikost.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud