Schmarcz: Je možný restart pravice? Nejsou lidi, na ulici ale leží víc hlasů než pro Babiše

Martin Schmarcz

11. 05. 2020 • 08:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Je národ tak jiný než před 30 lety? Posunul se tolik doleva, že pravice už nikdy nedostane šanci? Nebo je vůbec s pravolevým střetem konec? Či snad nastal úplný soumrak tradiční demokratické politiky? Ne. A pokud ano, byl by to konec naší svobody. Hodnoty a ideje platí pořád. Jen je třeba je přizpůsobit nové době a situaci a znovu je chytlavě interpretovat. To platí pro každé velké dílo.

„Pravičákům, těm je tu hej,” mohli jsme si zpívat před 30 lety. Levice bylo sprosté slovo a někomu se tehdy mohlo zdát, že kdokoli nalevo od lidovců se už nikdy nemůže dostat k moci. Dnes by ten text mohl znít „Aňákům, těm je tu hej” a sprosté pojmy jsou pravice a tradiční demokratická strana. Máme se s tím smířit a přijmout, že po dvou dekádách budování svobody a desetiletí podivné „druhé republiky” přijde 20 let autoritativního režimu orbánovského typu? Smířit tedy určitě ne. Ale máme šanci změnit běh dějin?

Nemyslím si, že náš temný osud už je napsán, byť jsem byl první, kdo začal razit termín „druhá polistopadová republika”. Jenže do té kaše, v níž se patláme teď, jsme přece také nespadli v důsledku nějaké danosti. Ale kvůli velkým chybám, které přitom byly dopředu očividné a jimž šlo zabránit. Jenže ti, co, měli tu moc, neudělali buď nic, nebo se dokonce zvesela pustili do jejich páchání.

Vše začalo rezignací předsedy ODS Mirka Topolánka na poslanecký mandát. Tím fatálně oslabil svou pozici a umožnil svůj pozdější odstřel dva měsíce před volbami, kdy měl našlápnuto k druhému premiérství. I tak to ovšem výkonná rada dělat nemusela a on se mohl sesazení ubránit, kdyby opravdu chtěl. Palácový převrat se krutě vymstil nejprve ODS a v kumulaci s dalšími událostmi i celé zemi. Ale bez celého řetězu chyb by k němu vůbec nedošlo.

Topolánek za svého nástupce určil Petra Nečase. Bez demokratické volby tak otěže převzal muž, o jehož vůdcovských schopnostech panovaly pochybnosti. Ty se potvrdily. Selhaly i struktury ODS, když si do té doby strana hrdých a svobodných lidí nechala potupně diktovat nevolenou šéfkou kabinetu. Navíc Nečas instaloval do funkcí prokurátorskou mafii, která ho pak pučem zbavila vlády. A záminkou k němu se stala právě jeho pravá ruka. I k pádu Nečasova kabinetu vedlo vícero chyb, z nichž dvě byly fatální – Nagyová a Ištvan.

Souběžně s tím Nečas podlehl předsedovi TOP 09 Miroslavu Kalouskovi ve dvou zásadních bodech. Přistoupil na přímou volbu prezidenta a na zvýšení daní, jež nejvíce zasáhlo živnostníky a drobné podnikatele – fundament elektorátu ODS. Oba kroky byly v příkrém rozporu s dlouhodobým programem a cíli občanských demokratů, jak je úspěšně prosazovali po dvě desetiletí. Lusknutím prstu tak přestali hájit zastupitelskou demokracii i svobodu podnikání. Zase dva spektakulární lapsy, které se stát nemusely a neměly.

Pár lidí na všechny tyto chyby včas upozorňovalo. Ale ti, co rozhodovali, na to nedbali. Pravice přišla o silného lídra i o možnost, aby během druhého vládního období Mirka Topolánka, který už neměl ambici dál stranu řídit, vyrostl nový. Tím, že Nečas dovolil, aby represivní složky svrhly vlastní vládu, jako někde v Latinské Americe, dostala česká demokracie tvrdý úder. Přímá volba hlavy státu přivedla na Hrad polodiktátora, který se jal pravici likvidovat neústavními kroky. A voliči ODS neměli důvod se jí zastat, když je podrazila.

Stačilo zabránit aspoň jednomu z těch tří chybných kroků, a dějiny by běžely jinudy. V nepřímé volbě by se prezidentem stal Schwarzenberg a Babiš by se v roce 2013 neprobil do Sněmovny. Ostatně by nepadla vláda, takže by se volby konaly o rok později, kdy už přišel ekonomický boom, a ODS a TOP 09 by v nich uspěly jako strany, které zvítězily nad krizí. Šéf ANO má vlastně pravdu, když říká, že ho stvořily chyby pravice. To je však „co by kdyby”. Nyní je pro změnu třeba udělat tři správné kroky, aby začalo být líp – a ne ještě hůř.

Prvním počinem musí být integrace pravice. Ať už se tak stane „ohněm a mečem”, tedy nepřátelským převzetím elektorátu, nebo vytvářením koalic. Druhým krokem je oslovit nevoliče. V roce 2017 přišly k urnám tři pětiny oprávněných voličů, což je ve srovnání se třemi čtvrtinami v Německu a Rakousku hodně málo. Konečně za třetí musí pravice oslovit mladé a prvovoliče silným zeleným programem. Pro ty narozené po listopadu 1989 jsou klimatické změny stejnou hrozbou, jakou byl pro nás starší komunismus.

„Bez integrace žádná legrace.” Nechat pravici rozdrobenou znamená změnit boj o vládu v závod o post Babišova komořího, co mu poslouží jako juniorní partner v přebudovávání liberální demokracie na neliberální. To ještě ve skutečnosti nezačalo. Sice by tomu tleskali Zeman i KSČM s SPD, ale šéfovi ANO v tom brání dvě snad tenká, ale zatím pevná záchranná lana: nezávislá justice (což krize potvrdila), a ač to pravice nechce uznat, i předseda ČSSD Jan Hamáček na postu ministra vnitra, který mimo jiné zastavil politický nátlak na policii.

Kvůli nízké volební účasti (která je u nás 60% a u sousedů 75%), nám chybí 1,2 milionu hlasů. Přitom ODS brala v roce 2017 necelých 600 tisíc a čtyři strany pravého středu dohromady 1,4 milionu, tedy o 100 tisíc hlasů méně než vítězné ANO. Stojí za to zabojovat o nevoliče. I když se říká, že ti, co zůstávají doma, by nejspíš hlasovali pro populisty, demagogy a extremisty. Ale tak to vůbec být nemusí. Krize ukázala, kolik je lidí solidárních, ochotných pomoci a vůbec zajímajících se o společenství. Jen je oslovit.

Když si mladí ze všeho nejvíc přejí zachraňovat klima, musí jim to pravice dát. Lidí s volebním právem narozených po listopadu 1989 je 1,6 milionu. Pozitivní je, že ANO, KSČM a SPD tato generace z velké části volit nebude, a to právě i proto, že jim neuvěří zájem o přírodu. Pokud půjdou volit, hodně jich dá hlas Pirátům. S nimi se buď středopravice musí nějak domluvit (o to ale nyní ani jedna strana nejeví zájem), nebo vymyslet pro mladé uvěřitelný klimatický program, který ovšem nezničí svobodu, demokracii a ekonomiku.

Pokud pravice neuspěje a do voleb v roce 2021 alespoň nesrovná s ANO skóre, prohrajeme daleko víc než další volební období. Dostal-li by Andrej Babiš šanci další čtyři roky hrát roli jasného hegemona, změnilo by to celý systém. I kdyby nezvládl do země Masaryka a Havla implementovat maďarský orbanismus, vytvořil by precedens tak silný, že ti, co by přišli po něm, by chtěli zacházet s mocí jako on. A řídit stát ne jako demokracii, či aspoň akciovou korporaci, ale jako rodinnou firmu. Takto se totiž vládne snáz.

Abychom měli jistotu, že k sešupu k neliberální demokracii nedojde ani po příštích volbách, nesmějí mít ANO, SPD a KSČM většinu (v roce 2017 získaly celkem 115 mandátů). Povinností musí pro pravici být zisk hlasů milionu krizí postižených živnostníků a podnikatelů, jež ANO hodilo přes palubu. Na tento základ by měla nabalit nevoliče, prvovoliče a mladé do 30 let. Chce to i zvýšit koaliční potenciál důrazem na ekologii a proevropský kurz, neboť tyto dvě hodnoty spojují všechny voliče stojící v opozici k Zemanovi a Babišovi.

Pravice je rozbitá a ANO zdánlivě zcela dominuje. Přesto je evidentní, že naštvanost občanů na zemanovsko-babišovský režim roste. Nečekaný úspěch Milionu chvilek je důkazem, že mnoho lidí zoufale hledá kohokoli, kdo zvrátí sešup k autoritativní formě vlády. A to těch 300 tisíc lidí přišlo na Letnou v čase ekonomického růstu. Hospodářská krize občanský odpor ještě posílí. Navíc vláda naprosto nebývalým způsobem drtí občanské svobody, což je hodnota, za kterou se ODS vždy bila a která jí přinášela hlasy.

Že ani z této situace pravice dosud nic nevytěžila, je tristní. No jo, nejsou lidi. Staří matadoři jsou buď mimo politiku, nebo mají u voličů poškozené jméno a žádný mladý Sebastian Kurz se neukázal. Být volby zítra, skončily by ani ne tak skvělým vítězstvím ANO jako fatální prohrou pravice. Přesto je restart stále možný. Proč? Protože Babiš zřejmě na víc než 35 procent nemá a nejméně stejně hlasů leží na ulici. Stačí je zvednout. Moc nesnáší vakuum a říká si o to být vlastněna. Nápadník se najde. Když ne Fiala a spol., někdo jiný určitě.

SDÍLET