Schmarcz: Když velí plukovník. Je informační slepota v boji s virem chyba, nebo záměr?

Martin Schmarcz

28. 04. 2020 • 11:30

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Moc se ptáte, moc mluvíte, nechci vás tu. Takto rázně zatočil plukovník Prymula s kadedet Münichem. Šťouralem, který pořád chce vidět nějaká data a analýzy a ptá se, kdy už bude efektivní testovací strategie a slibovaná chytrá karanténa. Jako ekonom navrhuje Ústřednímu krizovému štábu, jak nastartovat ekonomiku, a bez znalostí o chování viru musí střílet naslepo. Místo informací byl ale vykázán za dveře. 

Plukovník a epidemiolog Roman Prymula jistě velmi dobře ví, že čím lépe poznáte nepřítele, tím lépe se vám s ním bojuje. Proč tedy ani po šesti týdnech není hotová chytrá karanténa? Proč se pořád málo testuje a proč ani výhled do budoucna není kdovíjak ambiciózní? Podle jaké strategie se provádí testování, když místo reprezentativního výběru na něj lidé stojí v dlouhých frontách? A hlavně, proč nejsou k sehnání podrobná data a fundované analýzy? Není jeho tým schopen tyto úkoly zvládat, nebo informace tají?

Traduje se historka z generálního štábu, kdy se mladý důstojník podivoval, proč se nákupy vojenského materiálu a ošacení plánují podle dlouhodobých předpovědí počasí, když přece tyto vůbec nevycházejí. Na to mu zkušený plukovník opáčil, že to je sice pravda, nicméně dlouhodobé předpovědi jsou potřebné z důvodu plánování. Obávám se, že s uvolňováním koronavirových opatření je to podobné. Předpovědi budoucího chování viru jsou sice nespolehlivé, ale důležité kvůli plánování.

Někdo by mohl namítnout, že doteď jsme toho o viru také mnoho nevěděli a přesto jsme to zvládli. Jenomže to je nebezpečný omyl. Protože jsme měli tak málo informací, zvolila vláda tu nejjednodušší cestu: zavřela lidi doma, přikázala neustále nosit roušky, utáhla šrouby ekonomice. Restrikce a izolace na epidemie fungují vždy a navíc český národ je na rozdíl od Italů či Španělů uvyklý poslouchat vrchnost. Na to, abyste přibouchli viru dveře, o něm zase mnoho znát nepotřebujete. Problém nastane, až když je musíte opět otevřít.

Čas vymanit se z izolace nastal právě teď. Firmy hlásí obrovské škody a bojí se násobně větších, pokud se co nejdřív nevrátíme k normálu. Šestitýdenní karanténa lidem nesvědčí a ti mohou podléhat depresím. Jenomže, i když čísla o počtech nakažených vypadají přímo skvěle, není radno prostě jen tak odemknout a vyjít z kajuty ven. Uvnitř jsme byli před virem vcelku v bezpečí. Venku to tak být může, ale nemusí. Záleží na tom, jak jsme na tuto cestu nachystáni a vybaveni informacemi.

Ten měsíc a půl bezpečné, leč poněkud totalitní izolace měl být time-outem, během něhož se stát připraví na to, jak zvládat potenciální hrozbu nové vlny epidemie, tentokrát při otevřené ekonomice a společnosti. Šlo o to uvést do chodu systém postavený na celostátní chytré karanténě, masivním, ale cíleném testování a pečlivé analýze dat. Zjevně se to zatím tak úplně nepovedlo. A je poněkud znepokojivé, že když na to někdo upozorní, je odejit. Jak by asi řekl Stalin: je Münich, je problém, není Münich, není problém.

Aby bylo zcela jasné, co nám hrozí: Za čtyři týdny hodlá vláda ukončit všechny velké restrikce a s nimi i stav nouze, který umožňuje státu pružně reagovat na epidemiologickou situaci. Sice ještě budeme nosit roušky, ale v zásadě se vrátíme do stavu před epidemií. Přitom virus bude stále mezi lidmi. Když nebudeme mít kvalitní epidemiologické analýzy a účinné nástroje, jak chytře sledovat a bránit šíření nákazy, pak se znovu můžeme ocitnout před dilematem, zda strčit občany za katr, nebo riskovat mohutnou vlnu epidemie.

Pomíjím, že celý svět stále velmi málo ví o viru samotném, o tom, jak je to s imunitou, mechanismy nakažení, promořeností, skutečnou smrtností, že nemáme k dispozici vakcínu ani nezpochybnitelně účinný lék na probíhající onemocnění. S tím tady a teď mnoho nenaděláme. Ale fungující model, podle kterého bude možné se rozhodovat a účinně chránit občany bez nutnosti plošně je zbavit osobní svobody, mít můžeme. A pokud ho snad pořád nemáme, tak si přinejmenším zasloužíme, aby nám to vláda poctivě řekla.

Dosud jsem měl velkou důvěru v odborníky a nikdy jsem nezpochybňoval podstatu přijatých opatření. Nyní však pojímám podezření. Podezření, že uvolňování těchto opatření se neděje dle promyšleného a analýzami vyfutrovaného epidemiologického plánu, ale čistě dle potřeb byznysu, jimž Prymulův tým nijak nebrání. Bojím se strategie „prostě otevřeme dveře dokořán a pak se uvidí“. To mi přijde velmi neodpovědné.

Co když se Prymulova neochota či neschopnost podat relevantní informace vládě hodí do krámu. Může si v klidu promýšlet, komu dá a komu nedá ty slíbené bambiliony, rozvolňovat omezení podle toho, kdo zrovna víc lobbuje a nemusí brát ohled na zdravotní kritéria. Nabízí se i otázka, proč chtěl Babiš původně okamžitě ukončit stav nouze, a přejít ze „zdravotnického“ režimu Ústředního krizového štábu na ekonomický, řízený standardně ministry ANO, kteří třeba už myslí na byznys, ne na virus.

Původně mělo ukončování karanténních opatření trvat déle. Avšak jen pár dní poté, co vláda schválila beztak poměrně rychlý harmonogram, přišel premiér Babiš s tím, že ho zkrátí o třetinu. Stál za touto otočkou byznysový lobbing, nebo fundovaný názor zdravotních expertů? Možná to druhé (byť vládní epidemiologové říkají opak), ale pak by měla vláda rozptýlit pochybnosti a dát na stůl přesvědčivé analýzy, na jejichž základě se rozhodla vše otevřít tak rychle.

Uvolňujeme opatření, byť máme málo informací a když je někdo požaduje, pošleme ho pryč. Takže rozevíráme bránu, aniž bychom věděli, co je za ní a ještě si dáváme pásku přes oči. To není dobrá strategie. Nejhorší variantou by bylo, že data k dispozici jsou, ale plyne z nich, že situace je horší, než se tvrdí a tak se utajují, neboť přednost má otevírání ekonomiky. Tak, jako vláda místo chytré karantény rázně zabouchla dveře bez ohledu na hospodářství, tímto by udělala pravý opak a otevřela dveře byznysu bez ohledu na zdraví…

Nikdo nezpochybňuje, že karanténu je třeba ukončit. Ale chytře, abychom mohli žít bez chronického strachu z návratu koronaviru. Místo aby opozice stereotypně požadovala okamžité ukončení stavu nouze, měla by vládu nutit, aby se konečně podělila s občany o informace potřebné k účinné ochraně jejich zdraví. Pokud je nemá, ať je získá. Chtějí opozičníci bojovat proti nezodpovědnosti kabinetu, nebo ji naopak prohloubit? Či jim ta informační slepota nevadí? A vadí vládě? Je ta nevědomost vada systému, nebo záměr?

SDÍLET