Schmarcz: Mladí, my vám nezničili planetu. Děláme vám jiné zlé věci, proč vám nevadí?

Martin Schmarcz

05. 12. 2019 • 11:30

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Ve Španělsku se koná summit OSN o klimatu a spolu s tím se znovu ozývá mantra pro novou generaci: „Zničili jste nám planetu!“ Je to nesmysl, který ani nepochází z hlav mladé generace, ale od starých klima lobbistů. Ne, že by tu nebyly věci, které my staří děláme špatně a jež dávají důvody ke generačnímu střetu. Jenže těch si nikdo nevšímá. Místo nich se pozornost soustředí na vzývání virtuální apokalypsy.

Když začaly studentské stávky pro klima Fridays for Future, bral jsem to jako běžný protest, na který mají mladí právo. Byť nesouhlasím s jeho celkovým vyzněním, mnoho požadavků týkajících se zlepšení životního prostředí je velmi rozumných. A na určité přehánění mají právo nejen mladí, ale každý, kdo se cítí opomíjený a za něco demonstruje. I přemrštěné požadavky je dobré vyslovit, protože když se o nich začne jednat, lze i na jejich základě hledat konsensus, který nás posune dopředu.

Jde ale vůbec o klima?

Jenomže u protestního ekologického hnutí to nezůstalo. Přišli šílenci z Extinction Rebellion (v Česku jako Rebelie proti vyhynutí) doslova s kulturou smrti a nijak neskrývaným cílem zničit liberální demokracii a kapitalismus. U nás o sobě dali vědět nefalšovaní (neo)marxisté na Filosofické fakultě UK. „Změňte systém, ne klima“ se stalo okřídleným heslem všech, kteří si chtějí vyřídit účty nikoli s kysličníkem uhličitým, ale rovnou s celou západní civilizací a generacemi svých otců a dědů.

Dokonalým výrazem „konečného zúčtování se starými pořádky“ je poslední apel Grety Thunbergové, která je spolu s dalšími mladými aktivistkami podepsaná pod textem, kterým pár dní před klimatickým summitem volaly do zbraně. Nemluví už „jen“ o klimatické krizi. Obviňují „koloniální, rasistické a patriarchální mechanismy útlaku,“ že „vytvořily a živily krizi lidských práv, spravedlnosti a politické vůle“. Je tomu ale právě naopak. Kultura „bílého heterosexuálního muže“ dala světu občanské svobody, vládu práva a demokratickou vůli směřovat k lepšímu světu. Udělali jsme hromadu chyb a špatných věcí, ale tyto zásluhy Západu nikdo neodpáře.

Je to vůbec velmi podivná vzpoura proti „starým“. Vždyť nepřináší žádné nové ústřední téma, ale chápe se toho, jež je dávno mainstreamem. Byli jsme to my, narození hluboko v minulém století, kdo dovedli klimahysterii až k Orwellovskému newspeaku. V mnoha západních redakcích je zapovězeno používat termín „globální oteplování“. V novořeči ho nahrazuje spojení „klimatická krize“ (a Greta ho jen opakuje). Jazyk tak v duchu zásad Ingsocu – totalitní ideologie z Orwellova románu –  už v otázce obsahuje odpověď.

Přírodě bylo hůř

Tohle opravdu není žádný rokenrol, žádný bigbít, žádný punk. Nejde o vzpouru za právo žít jinak než rodiče a prosadit vlastní styl. Někdy mám pochybnosti, zda jde vůbec o chuť žít. Jako ročník 1965 jsem v roce 1984, do nějž Orwell situoval svůj slavný román, byl čerstvě dospělý. Generace, jejíž část má dnes kvůli klimatu deprese, tehdy ještě nebyla na světě. Možná jsme jim málo řekli o tom, jak vypadala planeta tehdy. Komunismus byl skutečná, nikoli virtuální noční můra. Reálný důvod ke strachu z budoucnosti.

Měli jsme zničenou přírodu, v řekách tekla špinavá a jedovatá voda, jedli jsme potraviny s mnoha nebezpečnými škodlivinami, vzduch byl zamořen emisemi tak, že nás dusil smog a lidé umírali na rakovinu a plicní nemoci. Dnešní svět je – naštěstí – zcela jiný a lepší. Řeky, půda a vzduch jsou o několik řádů čistší než v roce 1989. Postupně ukončujeme provoz uhelných elektráren. Můžeme volně cestovat, žijeme v míru a bezpečí, díky kapitalismu jako společnost bohatneme, těšíme se z úžasných technologií a svobody, již skýtají.

Každá doba má své spory a v každé době, byť sebelepší, je za co se bít. Přičemž boj za lepší svět není o nic méně hodnotný, když za něj nehrozí tvrdé tresty. Možná naopak. V dobách tučných je složitější myslet na hubené roky a snažit se s tím něco udělat. My jsme mladým planetu nezničili. Naopak jim ji předáme zemi v lepším stavu, s čistší přírodou, svobodnější, bezpečnější a bohatší. Přesto jsme udělali hromadu věcí špatně a důvody pro generační vzpouru tu jsou. Proč si jich tedy nikdo nevšímá?

Skutečné důvody ke vzpouře

John Lennon kdysi řekl: nevěř nikomu nad třicet. Přesto se pokusím mladým poradit. Kdybych já byl dnes student a chtěl se bouřit, našel bych si něco zcela jiného než globální oteplování. Zde totiž i starší generace postupují dostatečně drasticky „zeleným“ způsobem a nevidím možnost, jak tu jízdu ještě více urychlit.

Měl bych pro generační vzpouru tři jiná hesla, místo onoho „změňte systém, ne klima“. Za prvé: „Neprojídejte nám budoucnost!“ Za druhé: „My chceme také svobodu!“ Za třetí: „Jsme vaše děti!“ 

Nedělám si patent na to, že ta hesla nelze vymyslet lépe. Ale pokrývají tři hlavní problémy, které má naše současná společnost, zavinily je starší generace a pokud se urychleně nevyřeší, mladí na ně šeredně doplatí.

Tak tedy za prvé. Ano, naše společnost je bohatá. Ale děláme vše pro to, abychom naši prosperitu zničili. Penze jsou důležitější než investice do vědy, výzkumu a inovací. Slevy na jízdném důležitější než kvalitní školství. I v tučných letech děláme dluhy a neinvestujeme do budoucnosti. Lidé ze starší generace volí z velké části podle toho, co dostanou oni teď hned, ne co pomůže vytvořit lepší svět pro jejich děti a vnuky. Nová generace je v historii první, které hrozí, že bude vydělávat méně, než ta předešlá.

Za druhé. Ano, naše generace v roce 1989 vybojovala svobodu. Ale jak s ní zacházíme? Ti, co nevyhráli, co jsou v menšině, jsou už zase „ztroskotanci a zaprodanci“, demokracie se mění na diktaturu většiny. A ta přijímá nová a nová omezení svobody a šikanózní byrokratické předpisy. Mnozí ze starších otevřeně říkají, že svoboda je jim k ničemu, volají po opětovném zadrátování hranic, podnikatele a živnostníky mají po bolševicku za „keťase“ a škodnou, které je třeba podojit a zmáčknout. Touze mladých po svobodě se smějí.

Za třetí. Morálka upadá. Otcové a dědové se sice ohánějí křesťanstvím, ale když jde o to přijmout čtyřicet mladých uprchlíků, chová se hodně z nich jako barbaři. Kdo nestihl za komunismu aspoň nastoupit do roboty, ten má mlčet, protože „to nezažil“. Statisíce seniorů ve velkém konzumují lži, dezinformace, manipulace a s nimi i nenávist: vůči Západu a také k vlastním vnukům. Vytrácí se důvěra, porozumění, dobrá vůle, soucit, vzájemná úcta a sounáležitost. Mladí přicházejí do světa starců, který má všeho dostatek – kromě lásky a humanity.

Mladí bojují za staré lobbisty

Budoucnost, svoboda a láska. Jsou to málo důležité hodnoty? Málo emotivní slogany pro mladé? Málo toto všechno staří ohrožují? Generační vzpouře, která by si osvojila alespoň jedno z těchto témat, bych naprosto rozuměl. Rozuměl bych i jiné, pokud by jí rozumět šlo. Ale klimatické vzpouře nerozumím ani zbla. Původním ekologickým hnutím šlo o reálná témata. O znečištění, rabování přírodních zdrojů, týrání zvířat. To vše je stále v hnutích za ochranu přírody přítomno. Ale asi už to není dost dobré jako motto. Vše vytlačil uhlík.

Paradoxně dokonce ani za touto změnou ekologického paradigmatu nestojí nová generace. Klimahysterie je dílem té předchozí. Energetické balíčky EU zde byly už v době, kdy Greta Thunberg chodila do školky. Ideomanipulace s daty o klimatu mají počátek v době ještě o generaci dříve. Náboženství z ochrany klimatu vyrobili lobbisté za zelené dotace, kteří by mohli být otci, možná i dědy účastníků dnešních stávek.

Co je tedy na této „generační vzpouře“ nového? Obsahově nic. Právě jen ta nová krev. Od níž si možná někdo slibuje, že napumpuje další dotační biliony eur do klimatického byznysu… Ve skutečnosti zde není proč se bouřit. Ekologie je součástí programu všech stran zprava doleva. Ekonomika je zacílená směrem k šetrnějším zelených technologiím a toto úsilí bude pokračovat a zrychlovat, ovšem realistickým tempem. Ochrana životního prostředí je pevnou součástí ústavních práv a nikdo si nedovolí to zpochybnit.

Překonat ageismus

Mám také strach a depresi. Obávám se, že mladí napřou svůj idealismus, schopnost dívat se na věci novým pohledem a zdravou bojovnost špatným směrem. A mezitím jim staří budou dál opravdu a drsně ničit budoucnost. V bezuzdném konzumerismu projedí vše, co je, i to, co ještě není, a mladým odkáží strašlivé dluhy. Z demokracie jim zanechají prázdnou skořápku vyplněnou autoritářským obsahem. Ještě zvýší zeď mezi generacemi, posílí vzájemnou nenávist, nedůvěru a strach. Zničí hodnoty společnosti.

Dnes módní slovo „ageismus“ znamená diskriminaci na základě věku. Přesně toho se příslušníci starší generace dopouštějí na mladých. Neberou je vážně, odmítají brát jejich názor vůbec do diskuse a navíc ovládají politické a společenské instituce a prosazují v nich výhradně své zájmy. Ale „oplácet“ jim to tvrzením v duchu „vy jste nám zničili planetu a pak si umřete“ je ta nejhorší možná reakce. Tím se oboustranná diskriminace a předsudky mezi generacemi jen prohloubí a zhorší.

Jedním z typických projevů ageismu je tvrzení, že moudrost se pojí jen s vysokým věkem. Já nyní sázím na moudrost nové generace. My jsme vám planetu opravdu nezničili. Stali jsme se naopak první generací, která začala stav životního prostředí razantně zlepšovat. Samozřejmě, lze to dělat lépe, ale je to záležitost evoluce, ne revoluce. 

Mladí, klidně pojďte do nás. Zasloužíme si to… Hlavně za to, že jsme dopustili ztrátu mezigenerační solidarity. Ale za klima ne, to fakt ne. Nesmyslnými a nespravedlivými výtkami ani pro sebe nic nezískáte. Vyválčíte jen další ohromné dotace pro lobbisty. Zvýší to váš dluh, omezí ekonomický růst a vy dostanete horší vzdělání a budete muset více dřít za méně peněz, abyste tu sekeru zaplatili. Tohle chcete, naše děti?

SDÍLET