Schmarcz: Rozpad Britského impéria byla tragédie. Brexit je „jen“ chyba | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Rozpad Britského impéria byla tragédie. Brexit je „jen“ chyba

Schmarcz: Rozpad Britského impéria byla tragédie. Brexit je „jen“ chyba
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Britský premiér Boris Johnson se žene za tvrdým brexitem hlava nehlava. Z jeho pozice to má logiku, přinejmenším krátkodobě. Oproti tomu třeba české nadšení z vidiny „no deal“, kterého jsme tu občas svědky, nepovažuji za pochopitelné. Mezi poškozenými neřízeným odchodem Spojeného království bychom totiž stáli hned v první lajně.

Česko brexitem ztratí silného spojence v prosazování národních zájmů v Unii, určitou protiváhu k parnímu válci Německa a Francie. A pokud to dopadne tím nejčernějším scénářem, přijdeme i o velký exportní trh – významnější než čínský a ruský dohromady. Ale ani geopoliticky není odchod Spojeného království právě výhra.

Bez Británie budeme slabší a chudší

Odchod z EU je samozřejmě záležitostí samotných Britů, které názor nikoho z české kotliny nemusí zajímat. Zvláště, když hlavním – a vlastně jediným – argumentem, jímž brexitáři strašili v kampani k referendu, bylo, kolik lidí z východní Evropy ostrovanům bere práci a kolik peněz na nás Spojené království posílá do evropského rozpočtu.

Ale tím spíš mě fascinuje, kolik lidí má z brexitu jakousi masochistickou radost. Nejde jen o to, že nenávist k nám, Polákům a občanům dalších nových zemí byla významným motorem pro podporu možnosti „leave“. To lze nakonec přejít. Hodně Čechů také nemá rádo Němce, ale nepřekáží jim to v tom, aby profitovali na ekonomické spolupráci se západním sousedem.

Horší je, že odchod Spojeného království poškodí české národní zájmy. Bude daleko těžší najít blokační menšinu v Radě EU pro zastavení návrhů, které odmítáme. Dnes by zemím Visegrádské čtyřky spolu s Velkou Británii stačilo získat ještě třeba Itálii. Nebo Rumunsko a tři malé východoevropské země. Jakkoli Británie měla vždy vlastní zájmy a jako velký stát i své páky, jak je prosadit bez nás, poměrně častá blízkost našich názorů měla svůj význam.

Pak tu máme export. Před naším vstupem do Evropské unie jsme měli s Velkou Británii vysoce zápornou bilanci. Po zrušení cel a netarifních bariér se trend otočil a dnes představuje pět procent našeho vývozu (Rusko 1,9%, Čína 1,3%). Brexit bez dohody a  tedy zrušení volného obchodu určitě není náš zájem.

Tvrdý brexit, na který se někteří u nás těší, tedy znamená nejen oslabení naší pozice v EU (což můžeme vynahradit lepší schopností sami hájit naše národní zájmy), ale také zhoršení vyhlídek obchodu (což tak snadno nespravíme).

Churchill se bál, že bude mimo evropskou integraci

Pobavilo mě, jak čeští brexitáři (už to slovní spojení zní divně, ale jsou takoví) nazývají Borisa Johnsona „důstojným nástupcem Winstona Churchilla“. Tento velký státník už nežije a tak nám k tomu nic neřekne. Nicméně nechme o jeho postoji k evropské integraci promluvit toho, kdo je k tomu za dané situace snad nejvíce povolán: samotného Borise Johnsona. 

V Johnsonově monografii Faktor Churchill se můžeme dočíst: „Britská absence narušuje rovnováhu Evropy… Pokud se Británie nezapojí, varuje Churchill, pak hrozí, že se blok evropských států vyvine v neutrálního hráče s rovnocennými vztahy vůči Moskvě a Washingtonu. Podle jeho názoru by šlo o katastrofu. Přijala by Británie Schumanovo (francouzský ministr zahraničí, zakladatel evropské integrace, pozn. autora) pozvání, kdyby byl Churchill premiérem? Ano, zní jednoznačná odpověď. Ústřední otázce suverenity se Churchill postaví čelem a v závěru své řeči projeví svůj charakteristický internacionalismus. Nastolí klasický argument britských zastánců integrace, totiž že v oblasti obrany už se Spojené království o svou suverenitu dělí se Severoatlantickou aliancí a Amerikou. Proč by mělo být nemyslitelné podělit se o ni i s Evropou?”

Potřebujeme „evropskou“ Británii

To snad ani nepotřebuje komentář. Jen snad, že geopolitická hrozba, jíž se obával Churchill, existuje i dnes a rovněž pořád platí, že Severoatlantická aliance nestačí, neboť není politickým uskupením. Co když se Spojené království v důsledku tvrdého brexitu odtrhne od kontinentu a bude se soustředit pouze na vztahy s USA a v rámci Commonwealthu? Pak Evropa, v níž existuje silné volání po „nevyřazování Ruska“, může opravdu nastoupit kurs „rovnocenných“ vztahů k USA i Ruské federaci.

Známe signály z Itálie či Maďarska a proruské hlasy sílí i v Německu, kde je (zatím) drží na uzdě Angela Merkelová. Tradiční britské vyvažování vlivu Německa a Francie nám tak může zatraceně chybět. Odtržení Evropy a Velké Británie je tím nejlepším dárkem Vladimiru Putinovi.

Tvrdý brexit by znamenal ekonomické škody. I odchod s dohodou je však geopolitickou chybou. Velká Británie se vždy snažila, aby žádná evropská mocnost nezískala dominanci. Rozpad Britského impéria (který Churchill právem pokládal za obrovskou tragédii) ji oslabil, ale silné slovo Spojeného království v integrované Evropě umožňovalo hrát tuto roli dál. S tím je však po brexitu konec. Byť by se podařilo udržet „zvláštní a privilegované“ vztahy s EU, což je záhodno, Velká Británie bude vyřazena z politického rozhodování.

Borise Johnsona lze nakonec dobře pochopit. Brexit se vleče tři roky, nejistota drtí všechny, většina voličů konzervativců je pro odchod (větší část z nich i bez dohody) a ti, kteří nesouhlasí, už beztak utekli k Liberálním demokratům. Rázné rozetnutí gordického uzlu se tak může jevit jako politicky nejlepší řešení. Někdy se věci musejí udělat raději rychle, než dobře. Neuvěřitelné je to české nadšení. Žádný brexit, či aspoň brexit s dohodou, by byl pro naše národní zájmy lepší.

Možná si někteří myslí, že „čím hůře, tím lépe“ a že odchod Spojeného království s velkým prásknutím dveřmi by jim pomohl přiblížit jejich sen, jímž je czexit. Pak ale nejsou realisté, protože to si nyní přeje jen zlomek Čechů. A pokud demokratické strany pochopí, že lidé sice nechtějí opustit Evropskou unii, ale přejí si daleko tvrdší a efektivnější prosazování našich národních zájmů, a to včetně ostřejší rétoriky vůči Bruselu, tak jejich počet ani nenaroste.

Česká republika se k Velké Británii postavila v rámci brexitu velmi vstřícně, a to mezi prvními, což je dobře. Už teď je však třeba myslet na to, jak dostat Spojené království zpět do kontinentální hry. Nikdo rozumný si nemůže přát, aby se střední Evropa opět stala tím „podivným územím mezi Německem a Ruskem“. Tomu sice EU brání, ale s Velkou Británií by tomu bránila lépe.

Winston Churchill po podpisu Mnichovské dohody řekl: „Anglie měla na vybranou mezi válkou a hanbou; zvolila hanbu a bude mít válku“. Evropskou integraci prosazoval jako pojistku proti dalším válkám. Rozbití svazku Spojeného království a Evropy je geopolitickou chybou. Další vývoj ukáže, jak velkou.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud