Schmarcz: Svoboda je vždy fér. Neexistence sňatků homosexuálů není diskriminace | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Svoboda je vždy fér. Neexistence sňatků homosexuálů není diskriminace

Schmarcz: Svoboda je vždy fér. Neexistence sňatků homosexuálů není diskriminace
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Je „fér“ uzákonit manželství homosexuálů? Jistě, je možné to provést. Problém je ale v tom, že kampaň, která operuje „férovostí“, sugeruje lidem pocit, že kdo nesouhlasí, je automaticky „nefér“. Naopak: Právo být proti je součástí stejné občanské svobody, jako právo nebýt diskriminován za sexuální orientaci.

Homosexuálové v dějinách zažili hrozná příkoří, která nelze nijak omluvit. Nelze ani tolerovat názory, že gayové a lesby jsou jakkoli „nenormální“ a měli by se léčit, nebo přinejmenším někam schovat. Vše, co zařídí příroda, je z definice přirozené, byť třeba menšinové.

Jenomže manželství nezařídila příroda. Jde sice o prastarou a úctyhodnou instituci, nicméně je výsledkem uvážlivé společenské regulace. Mimo jiné i díky takto uzákoněným svazkům byl Řím úspěšnější a ekonomicky silnější a mohl kolonizovat země, kde se například praktikovalo daleko méně efektivní mnohoženství. Pro rýpaly: římské právo zavedlo manželství jednoho muže a jedné ženy už před nástupem křesťanství.

Kdyby chtěl kdokoli diskriminovat gaye a lesby, odpírat jim rovný přístup k zaměstnání, úřadům, školám, médiím či kamkoli jinam, musí se každý svobodný občan postavit proti. Ale není fér tvrdit, že k těmto základním svobodám patří i manželský svazek. Manželství není právo, ale privilegium. Stát jím chce v první řadě podpořit narození dětí (což v homosexuálním svazku nejde ani teoreticky). Práva dětí a rodičovství explicitně chrání Listina základních práv a svobod. Zato nic jako „právo na manželství pro každého“ neexistuje.

Klíč k pochopení současné debaty je skutečně v rozlišení, co je občanská svoboda a co jen politická agenda. Je legitimní lobbovat za manželství homosexuálů, ale jeho neexistence prostě není diskriminací. Stejně jako nejde o diskriminaci, pokud muž nemůže jít ke gynekologovi. Každý smí činit, co není zákonem zakázáno a žít v libovolném svazku jakéhokoli počtu osob s různou sexuální orientací. Ale nemůže se a priori domáhat od státu privilegií s argumentem, že jde o jeho občanské právo. Svoboda je něco zcela jiného, než nárok.

Aktivisté mluví o právu na lásku. Ale to přece mají. Registrované partnerství bylo zavedeno právě kvůli tomu. Pokud v něm chybějí nějaká důležitá práva, jako společné jmění či vdovský důchod, nechť se rozšíří. Ale proč kvůli tomu měnit definici manželství? A vlastně tak zahodit i celý princip registrovaného partnerství? Pravda, málokdo ho využívá, za 13 let se registrovaly jen tři tisícovky párů…

Stát toho pro rodiče s dětmi mnoho nedělá a svým sociálním zákonodárstvím dokonce zvýhodňuje nesezdané páry před výchovou potomků v manželství. Toto by byla další rána. Zřejmě to působí jako zkostnatělé staromilství, zastávat se práv lidí, kteří instituci manželství stále vnímají jako důležitou a její relativizaci by těžce nesli. Ale prosím ty, kteří tyto názory považují za beznadějně „out“, aby je brali za stejně legitimní, jako své „moderní“ pojetí.

O to tu totiž jde: O různé názory a o svobodu je zastávat (pokud nejsou nenávistné) bez toho, aby vás někdo ostrakizoval. Dříve byli stigmatizování ti, co bojovali za zrovnoprávnění gayů a leseb, dnes někteří úplně stejně negativně nálepkují obránce tradiční instituce manželství.

Tento komentář píši na stroji s logem nakousnutého jablka – na památku Alana Turinga. Úspěšného luštitele kódu enigma a gaye, jehož tehdejší britské zákony trestající „nenormální“ homosexualitu dohnaly k sebevraždě, údajně otráveným jablkem. Hrozné. Dnes ale dochází k opačným extrémům (byť ne tak brutálním), kdy vás někde vyhodí z práce, když odmítnete homosexuální manželství. A to navzdory zákonům, které diskriminaci za názory zakazují.

Je docela dobře možné, že homosexuální svazky získají v parlamentu většinu a prosadí se. I proto, že původní význam manželství coby instituce, v níž se rodí a vychovávají děti, už mnoho lidí nebere vážně. S tím se jako demokrat smířím. S čím se nesmířím, je pokrytectví, kdy se tato ryze politická (či ideologická) agenda tváří jako boj za nějaké základní občanské právo a političtí odpůrci se šmahem označují za homofoby. To je…nefér. Přejme každému svobodu, to je fér. 

P.S.: Nelíbí se mi Prague Pride. Vyřeším to tím, že ji budu ignorovat. Doufám, že stejně se zachovají ti, jimž se nelíbí Pochod pro rodinu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud