Schmarcz: Tady je Babišovo aneb Jez, co máš doma, a po cizím nekoukej! | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Tady je Babišovo aneb Jez, co máš doma, a po cizím nekoukej!

Schmarcz: Tady je Babišovo aneb Jez, co máš doma, a po cizím nekoukej!
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Taky vás tak strašně štvaly Krkonošské pohádky? Paternalistický Krakonošský stát, zlý soukromník Trautenberk a sojka práskačka? Česká realita se bolševickému večerníčku začíná blížit. Mohl by nad ní viset nápis „Tady je Babišovo“. Zatím posledním krokem k tomu je nápad, aby se u nás prodávaly skoro výhradně jen české potraviny. Což je v podstatě velká domů pro Agrofert z premiérova svěřenského fondu.

Poslanecký návrh, v němž hlavní roli hrají poslanci ANO a SPD, počítá s tím, že by obchody musely nabízet minimálně 55 a nakonec až 85 procent potravin českého původu. Někdo možná řekne „hurá, podpoříme domácí zemědělství“. Nejspíš to ale bude člověk, kterému se Krkonošské pohádky líbily, tleskal zavření hranic, preferuje Zermana s Babišem a roušku bude poslušně nosit třeba dva roky. Svobodomyslným občanům musí přejet mráz po zádech. Tím spíš, že nejde vůbec o ojedinělý případ protekcionismu, či po slovensky „rodnikárstva“.

Nemá smysl tu vyjmenovávat vše, čím tento stát slouží zájmům jednoho oligarchy. To by muselo vycházet na pokračování. Vezměme to letmo: Nesmyslná podpora řepky. Tlak na proplácení dotací Agrofertu českými úřady i přes to, že evropské autority konstatovaly premiérův rozsáhlý střet zájmů. Přiklepnutí stamilionových částek z prostředků určených inovátorům na nákup běžných technologií, například na linku na lepší toustový chléb. Z novějších kauz aktuálně popsané nalévání veřejných peněz z Českých drah do reklamy ve skupině MAFRA…

Dobře se mají i ti, kteří jsou s „Krakonošem“ za dobře. Zatím to u nás nefunguje tak jako v Orbánově Maďarsku, které lidé nějak spříznění s jeho vládcem dnes v podstatě vlastní a získávají tak z drtivé většiny veřejné peníze, zejména evropské. Ale náběh na takovou „oligarchickou samoobsluhu“ tu vidíme. Ostatně mnohé se ukáže třeba na tom, jak se vláda postaví k pomoci Smartwings premiérova známého Šimáněho. 

Samozřejmě lze namítnout, že velké firmy si často u vlády něco prosadí, koneckonců Babiš úspěšně lobboval, když ve Strakově akademii ještě neseděl. Jenomže teď je premiérem. A z opravdu „velkých kluků“ vždy získával od státu nejvíc. Navíc raketový růst jeho majetku a objem dotačních peněz (které převýšily zaplacené daně) je spojen s jeho vstupem do vlády. Firmy, které v tak obrovském rozsahu podnikají se státem, jsou vždy terčem veřejné pozornosti, zvláště když je jejich majitel premiérem.

Rozsah průšvihu je takový, že Babiš, Orbán a bývalý rumunský premiér Dragnea, který nyní sedí ve vězení za korupci, vedou Evropskou unii k tomu, že možná změní dotační pravidla, aby odstřihla oligarchy od penězovodů. Možná i proto je zde jako náhrada za fondy EU onen návrh na 85% podíl českých potravin v obchodech. Inspiroval ho sám Andrej Babiš, který potravinovou soběstačnost uvedl mezi „strategickými“ opatřeními, jimiž bychom měli reagovat na koronavirus a omezit naši závislost na exportu.

Drtivá většina našeho vývozu směřuje do Evropské unie. A ta je také zárukou, že neumřeme hlady, ani nás nebude moci vydírat nějaký darebácký režim tím, že nám odepře jídlo. Evropa má vysoké zemědělské přebytky. Dokud jsme součástí společného trhu, pak nedává vůbec smysl uměle omezovat v jeho rámci náš export průmyslových výrobků a naopak snižovat import potravin. Když umíme něco vyvézt a něco levnějšího a lepšího dovézt, proč máme lidem a firmám zase něco nařizovat? Nebo už je tu opravdu „Babišovo”?

Každý si snadno spočítá, že tvrzení o pomoci českým sedlákům jsou jen takové hezké řečičky. Pokud mají obchody včetně řetězců sáhnout po místních potravinách, často to činí již dnes a dobrovolně. Zpestřuje a zkvalitňuje to jejich nabídku a navíc zákazníci české vlaječky na jídle vidí většinou rádi, i když jsme ho tu třeba jen zabalili. Ale to je jen doplněk. Když půjde o to, jak zajistit celých 85 % prodeje, nutně přijdou ke slovu především smlouvy s velkými agrokombináty. To je opravdu samoobsluha pro oligarchy.

Chystá se prostě další lumpárna. Je zásadní rozdíl, když si lidé s chutí koupí regionální lahůdky, anebo je někdo donutí kupovat pouze potraviny od českých velkovýrobců. Dnes si každý může vybrat podle své chuti i kapsy – domácí, nebo cizí, od sedláka, nebo od holdingu. Pokud by vstoupil v platnost zmíněný „lex Agrofert“, o tuto svobodu přijdeme. Základ nabídky by nejspíš tvořily produkty z Kosteleckých uzenin, Vodňanského kuřete, Penamu, Olmy… Ostatně už uzavření hranic zvedlo procento těchto produktů na pultech. Že by inspirace?

Je docela dobře možné, že v honbě za šílenou 85procentní kvótou by se zájem řetězců shánět malé dodávky od sedláků spíš snížil. A téměř jistě by přišlo zdražení, ať už od domácích monopolistů, tak u toho mála, co by se smělo prodávat z dovozu. Ještě si pamatuji tu socialistickou bídu na pultech v době, kdy jsme byli takzvaně potravinově soběstační. K něčemu takovému se může chtít opravdu vracet jen milovník Krkonošských pohádek a sojky udavačky. Nebo Krakonoš, protože tu všechno bude „jeho“.

Je to pravdu nemilé déja vu. Zatímco z drobných podnikatelů jsou už zase ti zlí Trautenberkové, kteří se jen snaží šidit vrchnost a schovávaj si „vatu“ do truhlice, Anče, Kuba a hajnej jsou vděční Krakonošovi, který vlastní všechnu půdu a co na ní roste a který jim dá občas utrhnout si malý kousíček. „Lex Agrofert“ by nás donutil v podstatě jíst, co máme doma, a vzhledem k tomu, jak se Andrej Babiš divil, proč bychom vůbec měli chtít jezdit do ciziny, tak možná zahraniční lahůdky neochutnáme ani na dovolené…

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud