KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Máme tři zásadní, konstitutivní svátky. Den české státnosti 28. září, Den vzniku Československa 28. října a Den boje za svobodu a demokracii 17. listopadu. Nejvíce zažitý máme ten prostřední, ten první má zase silnou a dlouhou tradici. S tím posledním, který slavíme dnes, si jaksi nevíme rady. Co si pod ním kdo z nás představí? Spojuje nás, nebo spíš rozděluje? A víme, že ke svobodě patří i zodpovědnost?
Sedmnáctý listopad je především vzpomínkou na boj proti dvěma totalitám, je časoprostorově uzavřen mezi událostmi let 1939 a 1989, kdy jsme zažili nejhorší útlak a bezpráví v naší tisícileté historii. V takovém pojetí je svátkem stejně úplným a zřetelně definovaným jako kult sv. Václava a masarykovský demokratický ideál. Problém je ovšem v tom, jak ho chápeme. Někteří více akcentují první datum, jiní to druhé a jen málo se zamýšlíme nad tím, že teprve dohromady nám dávají dokonalý smysl.
Ony dva letopočty vymezují půlstoletí, které bychom nejraději z našich dějin vymazali a brali si z nich nejlépe jen to, co se dělo předtím a poté. Jenomže to samozřejmě nejde a dokud se nevyrovnáme se vším, co se stalo v tomto ošklivém historickém intermezzu, nevyrovnáme se sami se sebou. Občasné snahy stavět studenty z roku 1939 a 1989 tak trochu „proti sobě“ jsou důkazem, že něco děláme špatně. V obou případech jde přece o jedno a totéž: o Svobodu s velkým S.
Den 28. září upomíná na tisíc let české státnosti, 28. října symbolizuje demokracii a 17. listopad v té trojici zastupuje hodnotu svobody. Historická náhoda (jíž pomohli připravení studenti v roce 1989) to zařídila tak, že jedno datum ohraničuje z obou stran dobu nesvobody – jako prostor v čase obehnaný ostnatým drátem… Jde o den, který by pro nás měl být v první řadě majákem zářícím do temnoty a přinášejícím světlo svobody všem, kdo po něm touží. A každá nová generace zodpovídá za to, aby nezhaslo.
Když se nám podaří takto úplně a bez možnosti dvojího výkladu uchopit 17. listopad, pak už nebude nikdo z nás na pochybách, co si představit, když se vysloví toto datum. Každému z nás se vybaví heslo SVOBODA. A je jedno, proti jakému tyranu musí být, byla, je, či bude vybojována. Pokud je totalita více než jedna, existuje jich nekonečně mnoho. Nevíme, v jaké podobě na ni ještě kdy na své pouti narazíme, ale víme, že se jí vždy musíme postavit na odpor. To je pravý odkaz sedmnáctého listopadu.
