KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Na čelo žebříčku nejméně stabilních profesí světa podle nedávné zprávy patří herci, pracovníci ostrahy a telemarketingu nebo pomocná síla v restauracích. A taky guvernéři turecké centrální banky, chtělo by se dodat. Ti se totiž v poslední době střídají jako na obrtlíku, za poslední dva roky bude mít Turecko ve funkci už čtvrtého. Recept na úspěch ve vedení centrální banky je přitom zdánlivě prostý – stačí vyznávat podobné ekonomické názory jako prezident Recep Erdogan. Problémem je, že ten jde hlavou proti zdi – a zemi bere s sebou.
Je to příběh, který se v Turecku v posledních dvou letech odehrával až příliš často. Příběh o autoritativním prezidentovi, který si musí prosadit své – byť mylné – ekonomické vize, ať to stojí, co to stojí. Příběh o horečnatém mikromanagementu i o zbytnělém egu. Ale především je tento příběh o tom, jak je pozice guvernéra turecké centrální banky vratká.
Během uplynulého víkendu si to prožil i odvolaný šéf centrální banky Naci Agbal. Prezidentský dekret sice (v takových případech už tradičně) žádné oficiální zdůvodnění tohoto kroku nepřinesl; ovšem vlastně ani nemusel. Všem, kdo v posledních letech jen zavadili o vztahy mezi tureckým prezidentem a guvernérem, bylo vysvětlení jasné. Tedy že Agbal minulý týden opět zvýšil hlavní úrokovou sazbu centrální banky o dva procentní body na 19 procent, a… pohár přetekl. Prezident je totiž dlouhodobým zastáncem nízkých sazeb a ve svém přesvědčení je ochotný jít i přes „mrtvoly“ centrálních bankéřů.
Proč je nastavení tureckých úrokových sazeb tak důležité? Především kvůli zvládnutí inflace, která se v posledních měsících pohybuje okolo 15 procent. Snižování sazeb, tak, jak chce Erdogan, by přitom další růst inflačních tlaků povzbudilo a zároveň by vedlo k oslabování turecké měny, liry. Naci Agbal šel opačnou cestou – během čtyř měsíců ve funkci zvýšil úrokovou sazbu (celkem o 875 bazických bodů – 8,75 procentního bodů), díky čemuž lira posílila o 18 procent a centrální banka v očích trhu znovunabyla nezávislost na politickém vedení země. Odborníci a investoři jeho počínání kvitovali, jenže…
Jak už bylo řečeno, prezident Erdogan vyznává opačný přístup. Dlouhodobě v Turecku prosazuje, navzdory ekonomické realitě i obecnému ekonomickému diskurzu, nízké úrokové sazby. A pokud guvernér centrální banky náhodou smýšlí – a především koná – jinak, ocitne se během pár měsíců bez práce. „Vím, že to možná řadu lidí naštve, ale do chvíle, kdy budu prezidentem Turecka, budu toto opakovat: vysoké sazby nejsou tím, co může pomoci rozvoji naší země.“
Jak řekl, tak udělal. Erdogan guvernéra během víkendu odvolal a nahradil veřejnosti poměrně neznámým profesorem a ekonomickým komentátorem v provládním deníku Yeni Safak Sahapem Kavciogluem. Ten je mnohem výraznějším příznivcem nízkých sazeb než čerstvě propuštěný Agbal. „I když jsou úrokové sazby ve světě téměř nulové, jejich zvýšení nevyřeší naše ekonomické problémy,“ napsal nedávno Kavcioglua – s dodatkem, že zvýšení sazeb „nepřímo zvýší inflaci“.
Reakce investorů? „Je to Erdoganovo idiotské rozhodnutí a trhy dají najevo, co si o tom myslí... Se vší pravděpodobností to bude velmi ošklivá reakce,“ glosoval to pro Financial Times Timothy Ash, analytik společnosti BlueBay Asset Management.
A pondělní reakce trhu? Lira oslabila o 10 procent, akciový trh padnul o 9 procent.
