Čarodějnickým procesům padlo za oběť až sto tisíc lidí, převážně žen. Podle jiných odhadů násobně víc. Do dějin vstoupil i šílený inkvizitor Boblig. Fyzicky a psychicky mučil, okradl o čest a majetek a nakonec upálil přes stovku nevinných obětí včetně šumperského kněze Kryštofa Aloise Lautnera. Fanatismus a zvůle tehdejší moci generovaly takovou hrůzu a davovou hysterii, že se nikdo nikoho nezastal. Jednal nicméně na pokyn místní šlechty. Jednou z příčin tvrdých postihů „čarodějnic“ totiž byly i nevyřízené účty s bouřícími se poddanými a snaha navýšit rodový majetek. Proto terčem obvinění byli často bohatí měšťané. V pozadí tedy stály kromě vyvolávání strachu i mocenské a ekonomické zájmy. Jak to, že tomu „dobří“ lidé nezabránili?
Moderní doba konec malleus maleficarum nepřinesla. Opak je pravdou. Namátkou. Ve státě Papua-Nová Guinea strhl rozlícený dav šaty z dvacetileté matky obviněné z černé magie, polil ji benzinem a upálil zaživa. Na ostrově Bougainville sťala tamní samozvaná inkvizice hlavu další ženě. Na Haiti zemřelo na nákazu cholerou téměř dva tisíce lidí. Rozzuřený dav ukamenoval nebo mačetami usmrtil nejméně 12 lidí obviňovaných z voodoo. Radikálové z Islámského státu na východě Sýrie usekli hlavu dvěma ženám, které obvinili z čarodějnictví. Saúdská Arábie a její náboženská policie popravila údajnou čarodějnici za falešné léčitelství. Vesničané v Indii ve vesnici Kindžia ve státě Džharkhand ubili k smrti holemi a železnými tyčemi pět žen viněných ze série neštěstí včetně úmrtí dítěte. Rodinný pastor obvinil devítiletého Nwanaokwo Edeta z čarodějnictví a otec mu nalil do krku kyselinu, aby z něj ďábla vyhnal. Edet byl jedním z mnoha mučených a zabíjených afrických dětí obviněných z čarodějnictví. Šamani v Tanzanii věří, že albíni — lidé s nedostatkem pigmentu — přinášejí štěstí v lásce, životě i obchodě. Lovci je loví a zabíjejí pro peníze za jejich krev, genitálie a další části těla.
I to je 21. století. Stojí za tím chudoba, nevzdělanost, fundamentalismus, tmářství, zneužití náboženství, davová psychóza, strach a znovu mocenské a ekonomické zájmy. Všechny čarodějnické procesy nicméně blednou ve srovnání s „hony na čarodějnice“ zinscenovanými největšími masovými vrahy nejen 20. století. Hitler, Lenin, Stalin, Mao Ce-tung, Pol Pot, Kim-Ir-Sen a další podobní. Mnoho desítek milionů obětí! V touze po absolutní moci a ovládnutí mas se nezastavili před ničím. Mnozí z nich se zaklínali rovností, spravedlností, lepšími zítřky a pokrokem. Našli si své vnitřní a vnější nepřátele. I oni potřebovali své „čarodějnice“. Do procesního práva namísto obžaloby stejně jako ve středověku nastoupilo udavačství, průvodní řízení bylo ovládáno pomocí mučení, obvyklým trestem byla smrt.
Dnešní projevy rovnostářství, kolektivismu a snů o ‚změně světového řádu‘ jsou symptomatické a zatím vedou k soft verzi ‚honu na čarodějnice‘.
Nechci to detailně rozebírat. Nebudu psát ani o zrůdné nacistické politice systematického hromadného vyvražďování osob židovské národnosti, o holokaustu. Mnozí to daleko lépe zvládli přede mnou. Snad jen poznámka. I za zrůdnou státní, rasistickou, antisemitskou ideologií stály mocenské a ekonomické zájmy. Navíc chci uvést, že antisemitismus se po nástupu Stalina stal prakticky také sovětskou státní politikou. Už koncem 19. století narodnik Něčajev říkal: „Neustále se musí přiživovat pověsti o jakési hrozbě pro lid.“ Stalin a Hitler si jako ty, kdo „ohrožují lid“, vybrali Židy. Navenek bolševici pokrytecky bojovali za rovnost národů, proti šovinismu, nacionalismu a antisemitismu, ale i v časech občanské války se stalo oběťmi židovských pogromů jenom na Ukrajině a v Bělorusku více než tři sta tisíc lidí. Před Vlasteneckou válkou stačily jedny čarodějnice, říkalo se jim „nepřátelé národa“. Po ní bylo zapotřebí nových, protože hlad, nedostatek bytů, zločinnost a ideový tlak bylo nutno svést na obvyklého obětního beránka: vinni jsou Židé. Splňovali všechny atributy. Odlišnost, příslušnost k vědeckým, kulturním a občanským elitám, identifikovatelný terč.
