Svoboda: České diplomacii nastávají po odstranění sochy Koněva krušné časy | info.cz

Články odjinud

Svoboda: České diplomacii nastávají po odstranění sochy Koněva krušné časy

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Odstranění sochy maršála Ivana Koněva z pražského náměstí Interbrigády přineslo hodně zjitřených emocí a až nesmyslných výroků a akcí. Nicméně dopady mohou být i daleko reálnější než jen slovní přestřelky a obvinění. Českou diplomacii čeká poměrně nepříjemné období, kdy bude muset vynaložit velké úsilí, aby se nenechala vmanipulovat do pro ni ne zcela výhodného prostředí.

Ruské ministerstvo zahraničních věcí v souvislosti s dalším zhoršením vzájemných vztahů nabídlo české straně jednání o ochraně památníků. To je něco, o co tuzemská diplomacie již delší dobu usilovala, protože zatímco z české strany jsou závazky plněny, ta ruská se při péči o pomníky a hroby československých legionářů zrovna nepřetrhne. V ruské mytologii byli legionáři „bíločechy“, kteří bojovali proti „jejich“, tedy bolševikům. Jsou tak nepřáteli, u nichž místní ani netuší, proč by o jejich hroby měli pečovat. I když se Rusko dušuje, že jsou všechny hroby a památníky udržovány ve skvělém pořádku, není příliš těžké najít důkazy pro opačné tvrzení.

Není ani divu, že Rusové přišli s podobným návrhem právě nyní. Švejkování Pavla Novotného kolem památníku vlasovcům jen stěží mohou povýšit na mezinárodní skandál (je zajímavé, že právě Švejk, respektive jeho mýtus, je v Rusku velmi populární, i z důvodu politických preferencí jeho autora) už jen z místní povahy věci. Rusko se tak v podstatě vzmohlo jen na stěží přesvědčivý argument o přepisování dějin doprovázený propagandou mířenou na ruské publikum.

Přejmenování náměstí před ruskou ambasádou na náměstí Borise Němcova se vyřešilo administrativní změnou adresy. V případě přesunu sochy dostali nicméně ruští představitelé do rukou vítanou zbraň. A bylo by amatérskou chybou ruské diplomacie, pokud by ji patřičně nevyužila. I proto jsou reakce včetně oficiálních představitelů ministerstva zahraničních věcí tak ostré. Česká diplomacie naopak reaguje relativně zdrženlivě, ruské straně předala nótu vyzývající k jednání o urovnání vzájemných sporů plynoucích z plnění česko-ruské smlouvy o přátelství a spolupráci z roku 1993.

Rusko zcela pochopitelně rozjelo kampaň na téma uražených citů, přepisování historie či společných obětí ve válce. Prezident Miloš Zeman má přitom pravdu, že Moskva reagovala přepjatě. Dá se však i dovozovat to, že přepjatá reakce nebyla jen spontánní. Velmi těžko se dá věřit tomu, že ruská diplomacie není obeznámena se skutečností, že ministerstvo zahraničních věcí nemůže nařídit městské části, co si se sochou na svém území, která je v jejím vlastnictví, bude dělat. Samozřejmě, mohlo by přistoupit na dohodu, že podoba památníku s průměrně zpracovanou sochou bude nahrazena jiným, nicméně tím by se zbavila trumfů.

V druhé rovině je pak i dimenze vnitropolitická, kdy se z druhé světové války, respektive z té části, kdy Sovětský svaz bojoval proti Německu, v Rusku vytvořil kult až nábožný. Není ani divu, že ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov mluvil o povinnosti „s posvátnou úctou pečovat“ o ruské pomníky a hroby. Pochopitelně to, že se ve smlouvě o ničem svatém nepíše a že Koněvova socha postavená několik let po jeho smrti je jen velmi volným výkladem „vojenského pomníku druhé smluvní strany“, Lavrov nezmiňuje. Opět, není nutné mu to dávat za zlé. Není placen za objektivní právní a historické analýzy, ale za hájení zájmů své strany.   

Rusko se zkrátka snaží využít příležitost ve svůj prospěch. Už samotný návrh, byť jen zprostředkovaný skrze agenturu TASS, dává tušit, kam míří. Pokud prý Česko nepřistoupí na návrh jednání, jen tím přispívá ke zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi. Moskva tak prakticky nabízí jednání o soše maršálovi, který žil až do roku 1973, čili ji lze s velkou námahou označovat za vojenský pomník či hrob, zatímco jakékoli zmínky o českých pomnících budou shazovány pod stůl jako neopodstatněné. Argument o neoprávněnosti výtek ze strany Ruska pak bude rozhlašován do světa jako důkaz nekonstruktivního přístupu české diplomacie.

Pochopitelně, je docela možné, že je ruská snaha o jednání opravdu vedena pokusem zmírnit napětí a přejít na smysluplnou rovinu vzájemných vztahů. Nicméně prozatím, alespoň soudě podle veřejných vyjádření, půjde o to, nakolik se diskuze povede o přesunu jedné bezvýznamné sochy postavené pětatřicet let po válce a nakolik se bude řešit jako jeden, navíc ještě velmi dílčí, problém v celé agendě, jak navrhuje česká strana. Bylo by samozřejmě ideální, pokud by se debata mohla vrátit na racionální rovinu k tématům, která jsou reálná, ale lze se obávat, že kauza Koněv se potáhne ještě nějakou dobu. Autor by byl upřímně nejraději, pokud by se celý tento článek ukázal jako nepodložená spekulace, ale prozatímní vývoj spíše velí ke skepsi.   

  

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud