Topolánek: Tolerance neznamená politickou korektnost. Se zlem a nenávistí musíme bojovat | info.cz

Články odjinud

Topolánek: Tolerance neznamená politickou korektnost. Se zlem a nenávistí musíme bojovat

Topolánek: Tolerance neznamená politickou korektnost. Se zlem a nenávistí musíme bojovat
 

Svět by se neměl zabývat tím, jak bojovat proti bohatým. Měl by místo toho přestat nekriticky obchodovat s totalitními režimy a vystupovat proti netoleranci, řekl v projevu expremiér Mirek Topolánek. Ten se spolu s bývalými i současnými světovými politiky účastní mírové konference v Jižní Koreji. Přepis jeho proslovu přinášíme v mírně zkráceném a upraveném redakčním překladu. 

Pro tzv. Nový zelený úděl Evropské unie jsem naprosto nepřijatelný. Všechno je na mně špatné. Jsem starý, bílý, heterosexuál a navíc politicky nekorektní. Katolík! Mám příliš mnoho dětí, příliš mnoho vnuků, kteří vytváří velkou uhlíkovou stopu. Jsem zastánce liberálního kapitalismu a konzervativních hodnot – křesťanské etiky, víry, píle, uměřenosti a zodpovědnosti, vzdělání, ochrany tradiční rodiny, kulturního dědictví a vlastnictví. Miluji svobodu a rovnost příležitostí daleko víc než solidaritu a rovnost v konečném výsledku. Jsem dnes na správném místě? Nepochybně ano.

Moje země v posledních 400 letech na nikoho nezaútočila, nikoho neokupovala a nikoho nekolonizovala. Byli jsme napadeni, okupováni a kolonizováni. Užívali jsme si relativní svobody a nezávislosti jen desetinu tohoto času. Pokud někdo rozumí tomu, s čím se potýkáme, jsem to já – muž ze země Václava Havla.

Za prvé. Představa světa, kde dlouhodobě vládne mír, nezávisí na politice appeasementu (ústupků) a slabosti. Naopak! Musíme v naší snaze být stateční, silní a jednotní! Představa světa, kde dlouhodobě vládne mír, není jako heslo „make love, not war“. Je to boj proti zlu. Vždy, všude a bez jakýchkoliv výjimek. To je naše zodpovědnost mírotvorce.

Můj nedávno zemřelý přítel – izraelský president Šimon Peres – mi jednou řekl: „Mirku, izraelsko-palestinský konflikt nikdy nevyřeší politici. Polovina z nich nevěří, že nějaké řešení existuje, a ostatní to prostě řešit nechtějí. Jenom obyčejný a vzájemný obchod má alespoň nějakou šanci.“

Musíme vysvětlit slova, která velmi často používáme – rovnost a chudoba. Celkem 2 153 miliardářů mělo loni v součtu větší majetek než 4,6 miliardy lidí. Během poslední dekády se počet miliardářů zdvojnásobil a nejbohatší lidé měli dvakrát větší bohatství než zbytek populace. Je to šílené. Ale je to důležité? Může za to volný trh? Jsem přesvědčen, že opak je pravdou.

Volný a spravedlivý obchod a odstraňování bariér ve skutečnosti snižovaly chudobu a přinesly vzájemnou prosperitu a možná i vzájemnou závislost. Nicméně musíme být opatrní, s kým byznys děláme. Někdy posilujeme režim, když obchodujeme s totalitním státem, ale lidé zůstávají chudí. Svět si vede tak, jak si vedou ti nejchudší. Rychlost konvoje určuje nejpomalejší loď. Cílem není přibrzdit ty nejrychlejší, ale zrychlit ty nejpomalejší.

Za druhé. Rovnost neznamená rovnost ve chvíli, kdy vzájemně sdílíme mizérii. Musíme bojovat za rovnost příležitostí a nikoliv za rovnost obecně. Lidé jsou různí, ale musí mít stejnou šanci a stejnou příležitost. Vždy, všude a bez jakékoliv výjimky. To je naše zodpovědnost mírotvorce.

Na začátku 90. let minulého století – po sametové revoluci – jsem cestoval s batohem po Francii. Předtím jsem byl zavřený v bolševickém táboře za železnou oponou bez jakékoliv možnosti vydat se za hranice. Jednu noc jsem spal na nádraží na severu Paříže a neměl peníze na hotel. Spalo nás tam na matracích asi deset. Černoch s dredy přišel a zeptal se mě, kde sežene vodu. Uctivě jsem mu vysvětlil, jak se dostane na nejbližší toaletu. Napůl spící Kanaďan, který ležel vedle mě, mu podal láhev vody bez jediného slova, úplně přirozeně. Záviděl jsem mu. Byli jsme dlouho zavřeni jako zvířata v kleci a prostě jsem mu nerozuměl. To je důvod, proč musíme zůstat svobodní, hrdí a sebevědomí, ale zejména musíme zůstat pokorní a tolerantní.

Můj libanonský přítel z Prahy Ahmed má českou manželku, dvě děti a práci, v níž tráví 15 hodin denně. Musel překonat nedůvěru, šikanu úřadů, jazykové a kulturní bariéry. Jako muslim respektuje naše tradice, zvyky a křesťanské svátky. Je příkladem vítaného a bezkonfliktního migranta. Ale není šťastný. Jeho děti, které jsou pod tlakem „antimigrantské hysterie“, se za něj stydí. Nevím, koho z nich lituji víc.

Za třetí. Tolerance neznamená politickou korektnost. Tolerance je primárně přirozená láska k vašemu sousedovi. Tolerance neznamená poddajnost. Je to tvrdý boj proti nenávisti, diskriminaci, netoleranci a xenofobii. Vždy, všude a bez jakýchkoliv výjimek. To je naše zodpovědnost mírotvorce.

Mirek Topolánek na INFO.CZ moderuje svoji Topol Show. Jeho glosy si můžete pustit tady >>>

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud