KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Co Miloši Zemanovi chybělo nejvíc, aby se mohl stát když ne dobrým, tak alespoň přijatelným prezidentem? Stačí jediné slovo: respekt. Respekt k Ústavě, respekt k občanům, respekt ke spojencům…
Miloši Zemanovi nelze upřít jednu věc a to politickou zkušenost a schopnosti. V tom výrazně předčí svého nástupce. Danuše Nerudová a Petr Pavel jsou politickými začátečníky, třetí z favoritů Andrej Babiš se ve vysoké politice oficiálně pohybuje už osm let, ale ve srovnání se současnou hlavou státu je i on stále spíš amatérem. Zeman nám ale opakovaně ukazoval ještě jednu věc: fakt, že jste zkušeným politikem, nezaručuje, že budete dobrým prezidentem. V jeho případě to nakonec bylo právě naopak.
Zeman je politický talent. Své nadání a z něj plynoucí moc ale během desetiletého mandátu málokdy využil k něčemu dobrému. To jediné, co nakonec respektoval, byla úcta k moci. K její logice, k zacházení s ní, k nárokům, které klade na ty, kdo se jí zmocní – či snad kterých se zmocní ona.
Když si člověk odmyslí, co vše zlé Zeman svým nakládáním s mocí způsobil, mohl by si říct, že byl v tomto umění brilantní. Jeho nástupce této kvality téměř jistě nedosáhne a je to dobře. Toto je totiž první věc, která by se měla po volbách změnit. Nástupce Zemana na Hradě by neměl být tak zatraceně schopný ve ždímání moci, kterou mu přímý prezidentský mandát dává.
Tento obecný předpoklad zřejmě bude splněn. Nerudová ani Pavel by neměli být mocenských manipulací ve stylu Zemana schopni a snad po nich ani neprahnou. Hrozí to spíše od Babiše. Ani on v tom ale zdaleka není tak dobrý (a tedy nebezpečný) jako končící hlava státu. Ostatně éru „druhé polistopadové republiky“, jež nahradila tu Havlovu, stvořil Zeman, Babiš se k němu jen přidal. Vždy to bylo tak, že v klíčových momentech více potřeboval on pomoc prezidenta, než prezident jeho služby.
