KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Jen těžko si lze představit, že by středeční Superdebata České televize mohla s kýmkoli pohnout v tom smyslu, že bude v pátek nebo v sobotu volit někoho jiného, než měl v plánu. Pro někoho to byly dvě nudné a ztracené hodiny, faktem ale také je, že cílem ČT před volbami není zrovna lidi pobavit. Zároveň se zdá, že se na některých lídrech po intenzivní kampani projevuje únava. Hlavní závěr zní v každém případě takto: Babiš slibuje kontinuitu, demokratická opozice změnu. Což není nic, co bychom nevěděli už předtím.
Pozoruhodný byl především výkon premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Zatímco doposud vehementně strašil především před Piráty, jeho kampaň byla a je založena na čisté negaci, jež se nebojí ani lhaní a fake news, a zároveň postrádá byť jen náznak pozitivní emoce, ve středu představil – anebo předstíral? – přece jen vlídnější tvář. Jako by si jeho štáb vyhodnotil, že dosavadní agresivita na některé segmenty společnosti nefunguje. Babiš se tak bezděky ukázal jako chameleon, který dokáže měnit tvář, obsah i formu projevu podle kulis, ve kterých se právě pohybuje.
Těžko říct, do jaké míry mu to lidé uvěří. Některým může vadit strojenost a mizerná autenticita, jiní budou skoro jistě tvrdit, že i Babiš umí být věcný a kultivovaný. Formát debaty, jejímž cílem bylo nasvětlit politiky tak, aby veřejnoprávní televize pomohla lidem v jejich rozhodování, což se – aspoň myslím – příliš nepovedlo, nepomohl ani neublížil lídrům demokratické opozice. Petr Fiala i Vít Rakušan sehráli své party bez výkyvů, každý si řekl své. Podobně kompetentně působil také předseda ČSSD Jan Hamáček.
Kapitola sama pro sebe je pak Tomio Okamura. Pokud mu moderátorka Světlana Witowská v jeden moment vmetla, že se opakuje („To už jste říkal!“), de facto lze říct, že by tak šlo reagovat na každou jeho repliku. Ať se předsedy SPD zeptáte na cokoli, vždycky říká to samé. Jako páska v kazeťáku. Přesto se mu musí nechat, že to na své voliče hraje dobře. Komu se debata naopak příliš nepovedla, byl předseda komunistů Vojtěch Filip. Totéž – zdá se mi – platí také o Robertu Šlachtovi a Zuzaně Majerové Zahradníkové.
