KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Ideologie patří do politiky. Problém nastane, když chce někdo na základě extrémních idejí řídit celou společnost a ještě své předsudky vydává za neutrální vědecké a právní expertizy. Od klima přes gender, menšiny, až po LGBT problematiku, tam všude už nám zase nutí ideologii místo faktů. Což nutně vede ke lhaní, zatajování a překrucování – a ke všemu to posiluje extremisty z „druhého břehu“.
S vážnou tváří – a s podporou radikálně liberálních médií – se nám coby „zjevená pravda“ tvrdí věci, které nesnesou trochu kritického zkoumání: „Klima není složitý problém, ale definitivní katastrofa a do dvanácti let je po nás veta. Dvě pohlaví nevymyslela příroda, ale mužští šovinisté, aby mohli utiskovat ženy. Za vznik otroctví nemohou předkřesťanské kultury, ale bílí kolonialisté. Zrušení manželství v podobě, v jaké existuje přes dva tisíce let, není politický požadavek, ale lidské právo.“ Nesmysly. Ale smějí se ještě zpochybňovat?
Otázky klimatických změn, rovnoprávnosti žen, práv menšin a společenského uplatnění homosexuálů či transsexuálů jsou důležité a je třeba hledat na ně odpovědi. Ale opravdu nejde o záležitosti, k nimž lze přistupovat ideologicky. A pokud už se to stane, tak je alespoň nutné se k tomu přiznat a netvářit se jako nestranný vědec, právní expert či humanista, jehož názor by měli všichni brát za bernou minci. Ostatně třeba v případě fyziky atmosféry jde o tak zapeklitý oříšek, že přesný klimatický model neumějí sestavit ani vědci.
Že mezinárodní klimatický panel a na něj navázané národní instituce nejsou nestranné, ale plní politický úkol, za což i dostávají zaplaceno, víme dlouho. Jak to celé funguje, popsal „klimatický odpadlík“ Michael Shellenberger. Ten se klimamalarmistického strašení účastnil dvacet let. Sám přiznal, že se bál říci pravdu, aby nepřišel o přátele a granty. Ke zběhnutí od klimanáboženství ho přiměla zmíněná děsivá lež demokratické kongresmanky Alexandrie Ocasio-Cortezové, že za dvanáct let nás klima zahubí. Ta působila paniku u dětí.
