KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Existuje ještě v našem světě mužský princip? Někdy se zdá, že spolu soupeří dva opačné obrazy: chlapácký bojovník proti „dekadentním západním zvrácenostem“ a politicky korektní vymítač „kultu bílého heterosexuálního muže“. Jenomže to jsou dva extrémy, dvě karikatury, dvě parodie na mužství. Normální je chovat se normálně. Tedy bránit svobodu, chránit slabší, dbát na svou čest.
V politice jsou důležité symboly a moderní kultura ráda vytváří zkratky, ikony, či meme. Ve zrychleném světě informačních technologií se mnozí houfují pod dvěma obrazy, jež pro jedny či druhé představují civilizaci. Jedním je bojovník za sociální spravedlnost, který se statečně pere s přežitým mužským šovinismem, xenofobií, homofobií, transfobií… Druhým pak ochránce „starého dobrého světa“ před zkažeností, strážce víry a národní čistoty. První typ reprezentuje třeba kanadský premiér Justin Trudeau, druhý ruský prezident Vladimir Putin.
Pokud by toto byl pravdivý obraz současného stavu „silnějšího pohlaví“, pak by byl mužský princip mrtvý a možná by bylo lepší obrátit se k partenogenezi v duchu filmu Sexmise. Netuším totiž, k čemu bychom potom ženám vůbec byli. Snad to tak zatím není a většina chlapů je pořád normálních, jen prostě nemají tak dobré PR, jako ony extrémy.
Dámy prominou, ale v dalších odstavcích se budu jako správný šovinista věnovat pouze nám mužům. Jednoduše proto, že ženský princip podle mě neselhává. Co není v pořádku, to je ten mužský, respektive podivná móda protlačovat všude ony dva pokroucené archetypy. Má to za následek polarizaci společnosti a její zcela nesmyslné rozdělování na základě měřítek, která představují dvě krajnosti či abnormality, nikoli žádoucí standard. Takto prostě muž vypadat nemá, a pokud se někdo takový stane politickým lídrem, o to je neštěstí větší.
