Vláda si zaslouží tvrdou kritiku, vyřvávat ministrům pod okny je ale za čarou

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Babiš, Plaga, Blatný, Hamáček. Prozatímní seznam členů vlády, jejichž domy obchází demonstrující „lůza“. Ten výraz píšu schválně. Nikdy bych ho nepoužil proti nikomu, kdo využívá ústavního práva na protest. Ale naprosto sedí na ty, kteří nectí jednu z nejvyšších svobod otevřené společnosti: právo na ochranu soukromí. Heslo „Můj dům, můj hrad“ musí platit i pro veřejně činné osobnosti.

Kabinet si nevede dobře, v počtu mrtvých na milion obyvatel jsme pátí na světě a stoupáme ještě výš. Omezení občanských svobod kvůli boji s pandemií se tak mnoha lidem jeví jako zbytečná buzerace. Z principu s nimi nesouhlasím – řada jiných zemí se i díky tvrdým, ovšem včas a správně zacíleným lockdownům dostala z nejhoršího. Ale v každém případě mají právo vyjádřit svůj názor. Ale nemají právo činit tak způsobem, jímž hrubě a přitom zcela zbytečně zasahují do základních svobod jiných.

Soukromí politiků je z principu jejich povolání oproti jiným omezené. Musejí strpět zvýšený zájem veřejnosti, publikování řady osobních údajů (zejména co se týká majetku), tvrdší kritiku… To vše kvůli transparentnosti a kontrole moci, jíž vládnou. Neexistuje ale legitimní důvod pro takovýto zásah do svobody soukromí. Ta následuje hned za právem na život. Zatímco politická práva, včetně shromažďovacího a svobody projevu jsou až odvozená a bez respektu k základním lidským právům a svobodám by neexistovala.

Obecně platí, že do protestů v demokratické zemi nepatří násilí, ani verbální, a že každé takové vystoupení je automaticky nelegitimní. Hranice mezi šibenicemi či výzvami k útoku a skutečnými ranami je tenká. Někdy jsou to „jen“ vajíčka či rajčata, ale jsou tu i příklady jako zmlácení komunistického poslance Dolejše, nebo házení kamení na předsedu ODS Topolánka. Doufejme, že se nikdy nedostaneme do situace, jaká panuje v USA, kde násilnou formu „projevování názoru“ podporují a iniciují politici obou stran.

Podle mě je to za hranou, pokřikovat lidem u domova a narušovat soukromí. Rozumím tomu jako výrazu frustrace jisté skupiny lidí. Kdyby demonstrovali před ministerstvem vnitra, Úřadem vlády nebo Lidovým domem, tak bych to chápal. Bydliště už je moc.

Reakce Jana Hamáčka na protesty před jeho domem

Když se vrátíme zpět k současné vlně nevítaných návštěvníků před domy členů vlády, stojí za nimi „popírači“, nacionalisté a další extrémní skupiny společnosti, možná však i zoufalí lidé, jimž uzávěry berou živobytí. Kabinet si rozhodně za své účinkování během pandemie zaslouží tvrdou kritiku – a nebýt zablokované sněmovny, už by musel padnout. Domov má ale být tabu, tam je i politik jen občanem. Vyřvávat mu pod okny je svým způsobem horší, než ty šibenice a vajíčka, protože tam jde o veřejný, ne o soukromý prostor.

Pouze totalitní režimy narušují osobní sféru lidí. Dělají to cíleně, aby je ponížili, zbavili důstojnosti, sebrali jim elementární pocit bezpečí domova. Esesáci i estébáci zásadně vráželi do bytů nad ránem, nebo v noci. Stejným stylem prováděli domovní prohlídky u politiků Šlachta s Ištvanem. Ani propagátoři tolerance se ovšem nezříkají této formy nátlaku, jak o tom svědčí přeškrtnutá konvička namalovaná na vrata známého bojovníka proti islamizaci.

Jakýkoli zásah do soukromí je neomluvitelný. Proč je nutné tak jasně a tvrdě odsoudit tyto projevy, byť při nich (naštěstí) zatím nedošlo ke skutečnému násilí? Protože skutečně jde o základ naší svobody. Už dlouho jsme svědky snah o zvrácený výklad politických práv jako svoboda projevu či právo na informace, jež jsou stavěny nad ochranu soukromí a svobodu svědomí. Ona hierarchie je ale obrácená. Když člověku nezaručíte důstojnost, bezpečí jeho vnitřního prostoru, je iluzí myslet si, že mu k něčemu bude svoboda slova.

Soukromí je svaté, je to sféra, kam nikdo nesmí. Politikovi můžete na rozdíl od běžného občana klidně nadávat, urážet ho, bezdůvodně kritizovat, ale ne mu strkat nos do oken. Pak se politický protest snadno zvrhne ve veřejný lynč. Ve svobodné zemi stojí a musejí stát lidská práva jedince nad požadavky davu. Policie by proti takovým invazím do osobního prostoru měla začít zasahovat a místa kolem soukromých sídel pro protesty uzavřít. Jinak si „lůza“ zvykne, že je to normální a může sahat ke stále radikálnějším prostředkům…

SDÍLET
sinfin.digital