KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Babiš, Plaga, Blatný, Hamáček. Prozatímní seznam členů vlády, jejichž domy obchází demonstrující „lůza“. Ten výraz píšu schválně. Nikdy bych ho nepoužil proti nikomu, kdo využívá ústavního práva na protest. Ale naprosto sedí na ty, kteří nectí jednu z nejvyšších svobod otevřené společnosti: právo na ochranu soukromí. Heslo „Můj dům, můj hrad“ musí platit i pro veřejně činné osobnosti.
Kabinet si nevede dobře, v počtu mrtvých na milion obyvatel jsme pátí na světě a stoupáme ještě výš. Omezení občanských svobod kvůli boji s pandemií se tak mnoha lidem jeví jako zbytečná buzerace. Z principu s nimi nesouhlasím – řada jiných zemí se i díky tvrdým, ovšem včas a správně zacíleným lockdownům dostala z nejhoršího. Ale v každém případě mají právo vyjádřit svůj názor. Ale nemají právo činit tak způsobem, jímž hrubě a přitom zcela zbytečně zasahují do základních svobod jiných.
Soukromí politiků je z principu jejich povolání oproti jiným omezené. Musejí strpět zvýšený zájem veřejnosti, publikování řady osobních údajů (zejména co se týká majetku), tvrdší kritiku… To vše kvůli transparentnosti a kontrole moci, jíž vládnou. Neexistuje ale legitimní důvod pro takovýto zásah do svobody soukromí. Ta následuje hned za právem na život. Zatímco politická práva, včetně shromažďovacího a svobody projevu jsou až odvozená a bez respektu k základním lidským právům a svobodám by neexistovala.
Obecně platí, že do protestů v demokratické zemi nepatří násilí, ani verbální, a že každé takové vystoupení je automaticky nelegitimní. Hranice mezi šibenicemi či výzvami k útoku a skutečnými ranami je tenká. Někdy jsou to „jen“ vajíčka či rajčata, ale jsou tu i příklady jako zmlácení komunistického poslance Dolejše, nebo házení kamení na předsedu ODS Topolánka. Doufejme, že se nikdy nedostaneme do situace, jaká panuje v USA, kde násilnou formu „projevování názoru“ podporují a iniciují politici obou stran.
