I když spektakulární povstání ruských žoldnéřů skončilo po méně než jednom dni, prezident Putin z něj odchází extrémně oslaben. Vzpoura sluhů se ale může stát i vám. Jak funguje z manažerského pohledu?
Problém agentury
Mocná a vlivná organizace, dejme tomu nadnárodní korporace nebo ruské ministerstvo obrany, si uvědomuje, že některé věci neumí dělat efektivně. Důvodů může být mnoho, nejčastěji proto, že je pomalá a příliš složitá. Protože ale potřebuje, aby se věci dělaly, založí si – ať už přímo, nebo prostřednictvím nastrčených osob, podřízenou organizaci, která to za ni zvládne. Podřízená organizace, říkejme jí agentura, je malá, výkonná, flexibilní. Dobře a rychle plní to, co od ní mateřská očekává, současně používá její vybavení, peníze, zdroje.
Po určitém čase začne docházet mezi nadřazenou organizací a její agenturou ke sporům. Agentura sice plní to, co se od ní očekává, ale nadřazená organizace na ni začne žárlit. Proč to dělají oni, když bychom to mohli začít dělat my sami? Proč jsme je vlastně zakládali? Žárlivost plyne z obav o svůj vlastní osud, o kontrolu nad tím, co se děje, o moc a často o to nejdůležitější, o peníze.
Protože agentura plní svůj účel, organizace ji nemůže zrušit. Velice často se ale jednotlivci v ní pokusí své dítko „přidusit“ tak, že mu přestanou dávat prostředky potřebné k přežití. Tým uvnitř korporace dostane méně peněz nebo přístupu ke zdrojům, soukromá žoldnéřská armáda dostane méně zbraní. Současně se po agentuře chce, aby splnila mimořádně těžký úkol; třeba vyprojektovala nový produkt, nebo dobyla okresní město.
Nespokojenost
Agentura se rozzlobí, protože to, co se děje oprávněně, cítí jako nespravedlnost. Velmi pravděpodobně zareaguje tím, že vybere nebo určí člověka, který je zodpovědný za vyjednávání se zakládající organizací a ten se začne dožadovat toho, co považuje za přirozené právo. V lepším případě uspěje a mezi organizací a agenturou dojde k narovnání vztahů. V horším se s ním zástupci organizace nebudou bavit.
Důsledkem toho může být, že míra nespokojenosti v agentuře klesne pod hranici loajality ke svým zakladatelům. Agentura začne říkat, že jsou neschopní, pomalí nebo dokonce zlí. Někteří lidé mohou v tento okamžik z agentury odejít, zbytek se vymezí proti „své“ organizaci. Nespokojenost tak přeroste v protesty, nebo agentura přestane dělat to, co má, aby svým chlebodárcům ukázala, jak moc ji potřebují.
Revolta
Takový protest ale spíše než aby zabral, způsobí jen to, že se zakládající organizace rozzlobí a „svou“ agenturu se pokusí zkrotit. Pokud může, pošle do ní „čerstvého“ manažera, který má tzv. nastolit pořádek, pokud nemůže, pokusí se vynutit po členech agentury loajalitu tím, že podepíší nové smlouvy (přesně to se stalo v Rusku). Ve firemní praxi se často dějí snahy protestující agentury sloučit, rozdělit, přestěhovat a podobně. Výsledek je vždy stejný.
Agentura se sjednotí a vstoupí do přímého konfliktu se svým chlebodárcem. Pokud neuspěje, bývá zrušena, rozprášena, absorbována do jiné části firmy, prodána jinému majiteli; v praxi se tím rozpadne. Organizace si ztracenou práci bude muset zajišťovat sama a časem založí novou agenturu.
Vzpoura sluhů
Mnohem horší je, pokud agentura uspěje a přinutí své zakladatele k výraznému ústupku. Proč?
- Potvrdilo se, že organizace je neschopná a sama nezvládá činnosti, kvůli kterým vytvořila agenturu
- Ukázalo se, že podřízená agentura disponuje větší mocí než organizace, která ji založila
- Ukázalo se, že podřízená agentura může svou organizaci ohrozit
Přestože výsledek bývá navenek prezentován jako „rozumný kompromis“, „pro všechny užitečná dohoda“ a podobně (záleží na kreativitě a někdy i národnosti managementu), a po uzavření dohody se agentura může začít vůči své organizaci chovat okatě loajálně, ve skutečnosti organizace prohrála a to tvrdě. Její autorita je ochromena, protože nedovede vynutit svou vůli na podřízených složkách. Uzavřený „kompromis“ je návodem pro všechny ostatní agentury a někdy i další části organizace a vzpruhou, protože když se povedlo donutit k ústupkům jednu část, povede se i druhou. Důsledkem toho je, že celá organizace vychází jako oslabená.
Důsledky
Jednodenní vzpoura ruské paramilitární agentury Wagner proti ministerstvu obrany byla ukázkovou vzpourou sluhů s tím nejhorším možným výsledkem pro Putinovu vládu. Ukázala, že sama vláda se své agentuře neumí postavit, že agentura disponuje schopností silového vyjednávání a že části organizace – které se ji předtím pokusily „přiškrtit“ přesně těmi cestami, které známe z korporátní sféry, ji nakonec musí ustoupit. I když je výsledkem stažení ozbrojenců, ukázalo se, že to jde a přijdou noví bojovníci.
Ta nejdůležitější věc je ale zdánlivý detail, který ve vřavě vzpoury snadno přehlédnete a který funguje úplně stejně ve firmě jako v Ruské federaci. Je jím skutečnost, že vzbouřence tiše podporovalo velké množství ostatních agentur, částí organizace i „obyčejných“ občanů/zaměstnanců. Právě tato skutečnost je nejvíce alarmující a zdaleka nejnebezpečnější.
Pokud se něco podobného chystá nebo děje u vás ve firmě, začněte to co nejrychleji řešit. Ne však tak, že zavdáte prostor ke vzpouře sluhů. Nemuseli byste ji přežít.
Autor je firemní sociolog, specializuje se na způsoby prosazování manažerských rozhodnutí.
